Připravují školy děti na budoucnost, když dnes 65 % budoucích pracovních pozici neexistuje

Zajímavá myšlenka, nad kterou se sluší zamyslet. Jaké jsou kompetence budoucnosti, co bude muset člověk umět, aby byl úspěšný za 10 nebo 20 let?

Dnešní článek není o posuzování kvality českého školství, ale slouží spíše k zamyšlení nad dnešní zrychlenou dobou a nad tím, jak rychle se mění pracovní trh a všechno kolem nás.

Jak moc musím být mladý, aby mi tzv. neujížděl vlak

Často přemýšlím nad tím, že jsem relativně mladý člověk a větší polovinu života mám před sebou (více o mě se můžete dozvědět v tomto článku). Někdy si však připadám už stará na to, abych stíhala všechny trendy kolem sebe a neujížděl mi vlak. Každý to má jinak, každý vnímá tyto věci jinak a také, každý se detailněji věnuje jinému tématu.

Co je ale jasné, že v dnešní době nemůžeme zdaleka vědět a umět všechno, ale možná pouze stačí se orientovat, mít přehled a být ochotný přijímat změny a učit se. Nejde tedy o věk, v každém věku nám může ale také nemusí ujíždět vlak.

Informace v době minulé a současné

Vzpomeňme si na dobu, kdy se psaly knihy ručně. Lidé měli k dispozici mnohem méně informací a neměli ani možnost se vzdělávat. Možná to měli jednodušší, živili se rukama, obstarávali si sami jídlo a své živobytí obecně, nebyli obklopeni tolika pravidly jako dnes. Prostě žili.

My dneska máme spoustu pravidel, které nás svazují. Máme spoustu informací, které nás stresují. A také si neobstaráváme jídlo rukama nýbrž v obchodech, kde je široký výběr. Chodíme do práce, která nás ne vždy baví, a hlavně ne vždy v ní vidíme smysl – ano, i práce na poli nemusí být zábavná, ale je smysluplná (s nadsázkou: „nezasadím brambory, nebudu mít v zimě co jíst“).

Vše má vždy dvě misky vah. To že máme svět plný možností s sebou bohužel nese i více stresu nebo rychle se měnící podmínky pro život/studium/schopnosti a kompetence.

Zdroj: pixabay.com

Kompetence budoucnosti

S určitou mírou automatizace a digitalizace se podle mého názoru bude svět zaměřovat hlavně na kompetence, které souvisí s lidskou podstatou. Co chci touto složitou větou říci? I když budou roboti, i když budou automatické stroje, tak lidský přístup a podstata člověka tu bude stále a o to více bude důležité se zaměřit na podporu lidských schopností jako je komunikativnost, sociální cítění, zvládání emocí apod. Měli bychom se na to více zaměřit, abychom jako lidé nezakrněli a ten lidský přístup si udrželi. Právě to z lidí dělá lidi.

Zní to až paradoxně, že s příchodem počítačů v minulém století jsme se učili ovládat tyto stroje a také myslet jako tyto stroje, ale v budoucnu se možná budeme učit být zase lidmi, jelikož nás dneska technologie ovlivňují možná až přespříliš.

Další velmi důležitou schopností bude ochota a umění se učit. To tu samozřejmě bylo vždycky, ale do budoucna to bude ještě více důležitější.

Zdroj: pixabay.com

Doba „onlajnová“

V tomto směru si myslím, že díky pandemii covid došlo k velké změně a můžeme říci, že už to nikdy nebude jako před pandemií. Nemoc COVID-19 nás mnohé naučila a posunula nás dále. V poslední době se snažíme jako lidé najít ten správný balanc mezi tím, co lze dělat online a co ne.

Je pro mě velké překvapení, že právě mladí vyhledávají více osobní kontakt a také se snaží více trávit čas mimo sociální sítě. Preferují spíše osobní schůzky před online schůzkami a celkově je pro ně mezilidský kontakt důležitý.

I tak se online doby už pravděpodobně nikdy nezbavíme. Bude součástí našich životů. Bude však jen na nás, jak hodně budeme online prostředí využívat například pro komunikaci nebo v jiných oblastech.

Zdroj: pixabay.com