Sharenting

Další anglický název, který se dostává do povědomí v Česku? Týká se nás všech a je potřeba s ním začít pracovat a respektovat tak druhé.

Ráda bych se dneska zaměřila na další trochu digitální téma a to sharenting. Mnoho z vás tento pojem slyší poprvé, tak si nejdříve vysvětlíme, co vůbec znamená.

Slovo je odvozené z dvou anglických výrazů – sharing (sdílení) a parenting (rodičovství). V doslovném překladu se jedná o sdílení obsahu rodiči, který se týká dětí. Toto slovo je používáno v souvislosti s dnešním trendem sdílení příliš mnoho informací.

Může být sharenting nebezpečný? Jak to vidím já.

To je právě otázka, na kterou hledáme odpověď. Kromě toho, že sdílený obsah (např. fotografie) mohou být zneužity a může být ukradena identita apod., tak z právnického hlediska mohou některé fotky a informace v budoucnosti poškodit „dospělé“ dítě.

Asi se ptáte, jak poškodit a proč bychom se měli zamýšlet nad tím, co sdílíme na sociálních sítích? Když je dítko malinké, tak se vůbec nezamýšlíme, co bude za 20 let až bude dospělé, bude žádat o práci nebo vlastně, co bude jeho povolání? Často se na internetu sdílí informace velmi soukromého charakteru, které mohou ovlivnit budoucnost vašeho dítěte. Víme ale, kde je ta podstatná hranice?

Já osobně se řídím heslem: „nečiň druhým to, co nechceš, aby činili oni tobě“. Ve své podstatě bych na internet nesdílela informace a fotografie, které bych tam sama nechtěla najít. Samozřejmě je to velmi subjektivní, protože každý má tu „pomyslnou laťku“ jinak vysoko. Pro mě je to však odpověď. Pokud nevím, zda by sdílení někomu vadilo nebo nevadilo, tak se snažím takové věci nesdílet vůbec. Vždy je potřeba myslet na to, abychom nenabourali vzájemnou důvěru. Když už bych měla potřebu na internetu cokoli sdílet, tak bych soustředila na sdílení spíše pozitivních událostí nebo fotek, které by v budoucnu nemusely mít tak velký vliv.

Abych to shrnula, tak vše (bohužel i to pozitivní) může být zneužito třetí osobou, ať už se bude jednat o budoucího zaměstnavatele nebo pouze třetí osobu, která bude chtít vaše dítě jakkoli zneužít a pomocí získaných informací ho přesvědčí, že je to rodinný známý a dítě v mu v dobré víře bude věřit – nechci domýšlet, kam toto může zajít. Buďme obezřetní.

Digitální identita

Sdílením informací si na internetu tvoříme vlastní digitální identitu. U dětí je to bohužel zrádné tím, že často v době, kdy se identita začíná tvořit, tak si to ani neuvědomují, protože jsou na to příliš malé.

U větších dětí, které už si uvědomují důsledky sdílení informací se může stát, že nebudou souhlasit se sdílením, rodičům svůj názor sdělí a v tomto okamžiku mohou vznikat konflikty. V těchto případech je potřeba vše probrat a vzájemně se respektovat.

Pozor i na to, že digitální identitu si zároveň tvoříme každý z nás.

Rada na závěr

Vše může být zneužito, včetně zdánlivě neškodného. Jak už jsem zmiňovala výše, „když už“, tak bych se soustředila na sdílení pozitivních událostí – i zde s opatrností.

Pokud je dítě již velké, tak se nebojte diskutovat a zeptat se ho. Například v období puberty mohou být i pozitivní události dítětem brány jako trapné a třeba si nebude přát sdílet je dále.

Rozhodně nikdy nesdílejte soukromé informace o zdravotním stavu nebo i jiné osobní informace. Snažte se dodržovat zákon o ochraně osobních údajů. Ten může být dobrým vodítkem.

Kam dál?

O tom, o čem jsem se v obecnosti snažila napsat v celém článku naleznete informace na internetu. Za mě je naprosto geniální video s hercem Tomášem Matonohou, které je dostupné spolu s dalšími na této stránce: https://www.sdilejbezpecne.cz/. Ve videu je zřejmé, jak některé sdílení informací nedává žádný smysl.