„Milý deníčku“ – mé 4 trimestry jsou za mnou

Ráda bych se s vámi podělila o moje 4 trimestry, tedy celý jeden rok událostí, které se točí kolem těhotenství a mateřství.

Čas plyne neuvěřitelně rychle a já se dostávám do fáze: „loni touto dobou jsem už věděla, že se mi změní život, nikdo jiný to však nevěděl“.

Životní změny

Byl to dlouhý rok plný mnoha změn, se kterými se člověk postupně vyrovnával. Já osobně jsem za tu dobu postřehla několik zásadních věcí, které se změnily. Můj život se tím posunul dál.

Z „obyčejné“ ženy jsem se stala mámou, už nebojuji sama za sebe, ale jsme dvě, na kterých závisí můj život.
Moje tělo umí neuvěřitelné věci, o kterých jsem neměla ani páru. To, jak se umí měnit během těhotenství, a pak také samotný porod. O době po porodu ani nemluvě – vracení těla do normálu, deficit spánku apod.
Čas je relativní a abych ho byla schopna dobře využít musím dobře dělat time management. I když na mateřské/rodičovské má žena spoustu času, tak vlastně nemá žádný. Každá z nás to pozná/zná. Myslím si, že je dobré tuto kompetenci trénovat pro budoucnost, kdy kromě starosti o dítě budu zase chodit do práce.
Opuštění práce, která mě bavila a viděla jsem v ní smysl. Ne každý má to štěstí, že ho práce baví a najde se v ní.

První trimestr a začátek těhotenství

Čekáme miminko

Říká se, že žena pozná, že je něco jinak. Velké ANO. Věděla jsem to hned, poznala jsem, že je něco jinak. Stačilo poslouchat mé tělo.

V ten moment, kdy zjistíte, že čekáte miminko, tak raději nevěříte až do chvilky, než to potvrdí doktor. I když pro mě to byla spíše formalita. Věděla jsem, že je to jasné, tak mi jen potvrdil, že vše vypadá v pořádku a „zárodek“ je zdráv. Ve vaší hlavě však nastane smršť myšlenek, co vše vás čeká, co musíte stihnout, o co přijdete, do kdy o tom nesmíte mluvit a mnoho dalších.

Zdroj obrázku: pixabay.com

Vyrovnání se s tím, že jsem těhotná

Pro mě byl první trimestr hlavně o tom vyrovnání se s tou zprávou. Děťátko bylo, jak já ráda říkám „plánovaně neplánované“. Prostě jsme tomu nechali volný průběh. Největším zlomem bylo přijít o můj dosavadní život. O mou práci, která mě bavila a o lidi, se kterými se jsem se při ní potkávala. Těžko se odchází z ráje. Ale jak osud píše naše příběhy, tak ono se během mého těhotenství změnilo hodně věcí a kromě toho, že jsem přehodnotila své priority, se to v práci začalo sypat jako domeček z karet a svým způsobem mi to můj odchod ulehčilo.

Je také pravda, že jsem už delší dobu uvažovala, že i když mě má práce baví, tak bych si přála, aby se vyvíjela zase trochu jiným směrem a uvažovala jsem o změně pracovního místa, takže změna přišla, a to zcela zásadní.

Zdroj obrázku: pixabay.com

Tělesné změny

Těhotenství na mě nebylo vidět, ale do mé paměti se nadosmrti vryje tím, jak mě na začátku bolelo břicho, byla jsem vcelku unavená a jak mi celý třetí měsíc bylo opravdu hodně špatně od žaludku. Bolesti břicha mě začaly doprovázet v úplném začátku a to na prodlouženém podzimním víkendu v Karlových Varech, takže na takové vzpomínky prostě nezapomenete. Během prvního trimestru jsem sice nezvracela, ale bylo mi hrozně. Navíc se ve mně strašně mlelo to, že mám jíst zdravě, hýbat se a mít prostě zdravý životní styl. Byla jsem ráda, že jsem do sebe dostala kus suchého rohlíku anebo že jsem vůbec byla schopna najít jídlo, na které bych měla chuť.

Druhý trimestr – „Období líbánek“

Víte, jak se říká, že prožíváte líbánky? Že se vám dějí tak pěkné věci, jako byste měli nasazené růžové brýle? To je přesně můj druhý trimestr. Přehodnocení všeho a užívání si toho, že jste ještě sami a bezstarostní a také že vás ještě netrápí veliké bříško.

Druhý trimestr byl pro mě v režimu „užij si ještě sama sebe a nás dvou s partnerem“. Na jeho konci jsme vyrazili na dovolenou. Bříško jsem ještě neměla, v podstatě jsem vypadala spíš jako bych přibrala na váze než těhotná. Jelikož jsme věděli, že v létě budeme hlavně doma a určitě nepojedeme nikam za teplem, tak jsme vyrazili k „moři“. Vyrazili jsme do Španělska. Bylo to v dubnu, moře bylo studené, tak jsme se nekoupali. O tom jste mohli číst (odkazy na články naleznete dole pod článkem). Jeli jsme na 9 dní a na každý den jsme měli nějaký plán. Vyšlo nám i skvělé počasí, zrovna tam bylo krásně a teplo. Po naší dovolené nastalo období dešťů. Nachodili jsme tam dohromady neuvěřitelných 130 km, jsme prostě aktivní blázni. Ale byla to tak skvělá dovolená, tolik volnosti a výletování v cizině jsem ještě nezažila. Navíc, po prvním trimestru a nevolnostech jsem si užívala dobré jídlo.

Zdroj obrázku: pixabay.com

Třetí trimestr – Už se to blíží

Ve třetím trimestru spolu s koncem v mé práci jsem si začala uvědomovat, že se to blíží a reálně jsem začala chystat vše potřebné. Né, že bych neměla nic přichystané, ale dětský pokojíček do té doby vypadal jako skladiště. Vše potřebné v něm bylo, ale nevyprané a nepřipravené. V práci jsem předávala svou agendu kolegyni a u toho sem tam vyprala nějakou pračku a po odchodu z práce, kdy jsem měla opravdu hodně volna, jsem dodělala vše potřebné doma. Neříká se tomu náhodou období hnízdění? Myslím, že to jsem přesně zažívala.

Jako prvorodička jsem očekávala, že to může přijít každým dnem a samozřejmě jsem byla jako na trní. Všichni říkali, že to poznám, až to přijde, a ano, je to tak. Každá to pozná! Každopádně jsem si ty poslední dny s bříškem užívala, konečně jsem ho tam totiž měla. Celé těhotenství si mě mnoho lidí dobíralo, zda jsem opravdu těhotná, že mám hrozně malé břicho. Zpětně mohu říci, že to asi byla pravda. Měla jsem ho menší, než ženy obvykle mívají.

Čtvrtý trimestr – A je to tady

V porodnici to byl fičák. Komukoli se zdá porod zdlouhavý a nekonečný, věřte, že během 4. trimestru vám bude připadat jako 10minutová záležitost. Můj porod se mi zdál dlouhý – i když, kde je ta hranice? Podle doktorů byl prý středně dlouhý. Každopádně byl náročný, asi jako pro jakoukoli ženu. Za ty první a další následující okamžiky s vašim miminkem to stojí. Nikdy před tím by mě nenapadlo, že se ve mně postupně objeví tolik mateřské lásky.

Zdroj obrázku: pixabay.com

Čtvrtý trimestr je hodně o poznávání, společném žitím, respektu, mazlení. Miminko se pomalu stává človíčkem a osobností. Každou mámou vždy potěší slova chvály, a to ať už přímo na maminku nebo na miminko. Mě nejvíce těšilo, když moje miminko chválili, jak je šikovné a že zvládá velmi rychle nějaké vývojové milníky. Také mě hodně potěšilo, že mi nikdo nekecal do toho, jak mám kojit, koupat nebo přebalovat a že mě všichni respektovali a respektovali i to, jak to dělám já. Nebudu lhát, ale potěšilo mě i to, když mě pochválili, jak vypadám já: „jako před tím to zatím není, ale je neuvěřitelné, jak ti každý den to břicho viditelně splaskne“.

A aby toho nebylo málo, jak na konci čtvrtého trimestru jsme už jako rodinka vyrazili na prodloužený víkend v Čechách. Prostě to najednou bylo možné a cítila jsem, že to všichni potřebujeme.

1 rok za námi

Celý tento rok vnímám jako rychlý let někam do teplých krajin s přistáním v červenci. Byl to rok mnoha změn, náročného a krásného období, a hlavně o změně mé a partnerovi role. Pokud se někde píše, že se ženou házejí hormony, tak ano, možná za to mohou i hormony, ale zároveň je to opravdu období, kdy se vám mění všechno kolem vás.

Pokud si nejste jisti, zda rodinu založit nebo snad pochybujete o své rodičovské roli. Nemyslete na takové věci, dokud to nezkusíte tak nemůžete nic vědět. Proto tomu všemu prostě nechte volný průběh.

Máte také nějaký zajímavý příběh, který byste chtěli sdílet? Napište nám.