Vždycky jsem si přála cestovat. Možná jsem si ale měla pořádně přečíst všechny návody na to, jak si správně přát. Namísto cest do indických ašramů a putování za peruánskými indiány trávím už dvanáct let převážně stěhováním mezi českými a moravskými městy.
(Rozhovor o tom, že žít život v přetvářce není to pravé.) Útulná, kamenná terasa. Rozlehlá a pěstěná zahrada. Přítulné štěně Sára. V tomto příjemném prostředí si se mnou nad hrnkem kapučína ochotně a otevřeně povídá Čestmír. O svém zkrachovalém manželství, ubíjející přetvářce, své orientaci a současném příteli.
(Rozhovor) Neříkej, že něco nejde, když se ti nechce. Jednou totiž přijde den, kdy budeš chtít, ale nepůjde to. Tento citát je na míru ušitý Tomášovi. Dnes 28letému muži, který shodou nešťastných okolností skončil před sedmi lety na invalidním vozíku.
Někdy přemýšlím o tom, že jsem se narodila do zvláštní doby. Patřím ke generaci, která ještě stihla hledat ve Zlatých stránkách, pozorovat mamku, jak prostřednictvím pevné linky telefonuje do kina a zamlouvá lístky, a s úžasem si prohlížet to obrovské pádlo jménem mobil, jaké táta právě přinesl domů. V této éře jsem nestačila prožít dostatečnou část života,…
Únava, skleslost, vyčerpanost. Cítím se fakt mizerně. Trvá to už několik měsíců. Kvalitně jím i spím, každý den chodím do lesa. Přesto se cítím bídně dál.
Spěcháme. Často a skoro všichni. To je obvyklé. Někdy diskutabilní, jindy jistě nezbytné. Spěcháme kdekoliv a všude. Odevšad a kamkoliv, pořád, kdykoliv a vždycky , nebo téměř vždycky. Žít beze spěchu, jinak a líp, už dnes dokáže jen málokdo.
Po přečtení knihy mi zůstává pocit. Po svatební oslavě jakbysmet. Některé detaily si jasně vybavuju, jiné zapomínám, ale hlavní je ten pocit. Myslím, že podobné to bude i na konci života. Pocit. Já chci mít ze svého života dobrý pocit.
Říká se, že si nás vzpomínky dřív nebo později zaručeně najdou. A většinou se vynoří , i když to tak možná nevypadá, především pro naše příští dobro. Často mívají totiž kouzelnou moc. Dovedou v nás rozeznívat i struny do té doby třeba skryté, učí nás používat je správně a v pravý čas. Dokud je ještě…
V životě volíme své priority. Vždycky. Vždycky bývá pro nás cosi v danou chvíli důležitější než něco jiného, dalšího. A vždycky to je relativní. Hledáme nutný kompromis.
Někdy se z čista jasna přihodí, že je potřeba zabojovat. Zabojovat o život. O každý následující den, měsíc, roky. V danou chvíli je na tenhle rozhodující zápas každý sám. A musí ho bezpodmínečně vyhrát. Zvítězit sám nad sebou. Aby byla šance na všechna další příště.
