Rozvedl jsem se a našel si o 15 let mladšího přítele

(Rozhovor o tom, že žít život v přetvářce není to pravé.) Útulná, kamenná terasa. Rozlehlá a pěstěná zahrada. Přítulné štěně Sára. V tomto příjemném prostředí si se mnou nad hrnkem kapučína ochotně a otevřeně povídá Čestmír. O svém zkrachovalém manželství, ubíjející přetvářce, své orientaci a současném příteli.

Tvá, dnes už bývala žena. Jak jste se poznali?

Většinová klasika. Se svou ženou jsem se seznámil v práci. Tehdy jsem pracoval v družstvu a ona také. Sympatie zafungovaly a brzy jsme do toho praštili. Ženil jsem se ve 22 letech.

Než sis uvědomil svou orientaci, manželství klapalo bez problémů?

Ano. Naše manželství bylo bez fatálnějších problémů, žádné katastrofy. Bohužel manželka brzy po svatbě onemocněla. Problémy s kyčelními klouby vedly k četným operacím, na které navazovaly rehabilitace a lázně. I tak jsme si rozuměli a podporovali se. Máme spolu, dnes už dospělé děti. Syna a dceru. Hodně času jsem s dětmi, když byli ještě malé, trávil já, nebo prarodiče. I to jsme ustáli.

Kde se to tedy všechno začalo lámat?

Po deseti letech našeho vztahu mi začalo docházet, že je se mnou něco jinak, než by mělo být. Byl jsem určitě poznamenaný tím, že jsem vyrůstal v době, kdy nebylo možné o něčem takovém mluvit. Absolutně jsem nedospíval s vědomím, že se snad může odehrávat i něco mezi dvěma muži. Obzvlášť na malé vesnici bylo něco takového nemyslitelné.

A tak jsem v udupávání své vlastní osobnosti pokračoval vesele, nebezpečně dál. Dokonce jsem si dlouho myslel, že tak, jak to vedu, je to správné. Své pocity nebo touhy jsem přehlížel ve prospěch okolí. Snažil jsem se ze všech sil, aby všichni byli spokojení.

01

Neustálým udupáváním sebe samotného jsi chránil opravdu jen ostatní?

I sebe. Víš, je to pak už o strachu, o nevědomosti. Není totiž vůbec jednoduché přiznat neupravenou a nepřikrášlenou pravdu, když víš, že je už celkem pozdě.

Všichni děláme špatná a nevratná rozhodnutí. Bylo tvé rozhodnutí oženit se něčím, čeho lituješ?

Má to dvě části. Rozhodně v žádném případě nelituju toho, že mám dvě krásné a zdravé děti. Kdybych ale přemýšlel dřív tak, jako přemýšlím dnes, jistě bych se neženil a šel s pravdou ven daleko dřív. Život v přetvářce je ubíjející. Hrál jsem někoho, kým jsem nebyl a hrdý na to nejsem.

Jak jsi řešil svou tísnivou situaci, než došlo k rozvodu?

Rozvod nepřišel brzy. Proto upřímně? Podváděl jsem ji prostě s muži. Než se objevil můj současný partner, vážné vztahy jsem nevyhledával. Šlo převážně o sex. Na té samé internetové seznamce jsem paradoxně stejně našel toho, který je dodnes po mém boku.

Dál jsi tedy prožíval život, který ti nebyl vlastní?

Ano. Na časový úsek to nedokážu upřesnit. Netuším, jak dlouho mě všední starosti zaměstnávaly natolik, že jsem s přiznáním otálel. Stoprocentně jsem ale chtěl, aby děti v klidu dostudovaly. Což se povedlo. Pak jsem posbíral veškerou odvahu a všechno jsem vysypal.

Uznej, že otázka na reakce tvého přiznání se sama nabízí.

Uznávám J Reakce byly různé. Někteří to vzali s naprostým klidem, jiní se nebáli přiznat, že tušili. S vyloženě negativní reakcí jsem se nesetkal. Nešťastně to dopadlo jen s mou manželkou. Takřka ihned po tom se pokusila o sebevraždu, do dnes na tom není psychicky nejlépe a pořád se se situací dost špatně vyrovnává. U dětí to bylo jinak. S Láďou se znali ještě před tím, než jsem se přiznal. Samozřejmě, že jim to změnilo život, ale jakž takž se s tím srovnaly. Neskáčou nám radostí kolem krku, ale docela v pohodě s námi komunikují.

Co se tvého partnera týká, padla mimoděk zmínka o věkovém rozdílu.

Ano, Láďa je o 15 let mladší. Navíc se bránil vztahu se ženatým mužem, teď ten věkový rozdíl. Napadlo mě, jestli to všechno nebude mít jisté dopady na náš vztah. Ale zatím všechno stále funguje a je nám spolu moc dobře. Máme společnou domácnost a hodně společných zájmů, takže volný čas trávíme spolu se svými koníčky. Pěstujeme orchideje, chováme terarijní zvířata a pořídili jsme si pejska. Navíc bydlíme v rodinném domku se zahradou, takže o práci je vždy postaráno.

03

Čili rodinná idylka. Chybí ti k ní papír o registrovaném partnerství nebo další dítě?

O “svatbě” jsme s Láďou hovořili a rozhodně máme v plánu uzavřít registrované partnerství. A adopce? Současné zákony nám ji samozřejmě neumožňují. Rádi bychom ale vychovávali společné dítě. Myslím si, že v tomto by nebyl žádný problém. I dva lidé stejného pohlaví dokáží dát lásku a základy do života. Ale chápu, že tato problematika není jednoduchá a klasický obraz rodiny bude mít vždy přednost. Nicméně společnost nám prostě v tomto směru pro jistotu ani nedává šanci dokázat, že bychom uměli vychovat děti.

Je závěrem něco, co bys ty sám rád řekl, na něco poukázal, upozornil, odkázal?

Ano. Zamýšlím se nad časem, který utekl mně. Dnes je společnost o poznání tolerantnější. Homosexualita už dnes lidi ze společnosti nevylučuje. Přiznání rozhodně není snadné, ale člověk se musí opravdu nejdřív srovnat sám se sebou. Pak se trochu obrnit. Stalo se nám i to, že nám někdo tvrdil, že mu absolutně nevadíme, že nás i chápe, ale ať se rozhodně nelíbáme před jeho dětmi. Tohle je velmi citlivé, individuální a diskutabilní. Podle mého názoru například tohle dítěti neublíží. Naopak ho to připraví na to, co už je dnes běžné. Aby se člověku s odlišnou orientací ulevilo, není návod. Každý má své důvody, proč to drží v tajnosti a já to plně chápu a respektuju. Jen je život v přetvářce a lžích velmi těžký. Misky pomyslných vah už jsou pak na každém.

Autorkou článku je Bára. Foto: archiv Čestmíra