Pamatujete, jak se žije bez chytrého mobilu?
Dovedete si ještě představit, jak se žije bez chytrého mobilu a off-line? Nebo smart zařízení s dotykovým displejem nedáte z ruky?
život
Celý článek
Už jste potkali anděla?
V průběhu života poznáme mnoho lidí. Někteří z nich se v něm jen mihnou a pokračují dál svou vlastní cestou, aniž by zanechali hlubší stopu, zatímco jiní se objeví, změní směřování našeho života a pak zmizí. Další nám zase pomohou najít ten správný směr či vyřešit nějaký problém, a nakonec třeba i zůstanou v našem životě navždy.
Nedefinovatelní a spřízněné duše
Jsou to právě nedefinovatelná setkání, která nás definují?
Roztroušená skleróza? To je asi nějakej omyl?
Je léto 2011. Trávíme ho s tehdejším přítelem převážně u něj na chalupě. Je krásně. Rostou houby a taky borůvky. Chodíme se koupat. Jeho babička sedí pod jabloní. Má hladkej stříbrnej drdůlek a decentní zlatý náušnice. Taky má nasazený naslouchátko a z rádia, který si přidržuje na rameni, poslouchá zprávy. Bude jí brzy devadesát. K…
Dneska hlídá tatínek. A já jdu na kafe!
Proč nechat dítě na pár hodin doma s tatínkem a jít si zacvičit, přečíst si knížku do kavárny nebo se prostě jen zavřít v ložnici a prospat nerušeně tři hodiny v kuse? Vypozorovala jsem, že u nás doma těch nevinných pár hodin významně ovlivní naše vzájemné vztahy. Minimálně na čtyřech rovinách:
Na pomíjivost zapomínáme, ale nic netrvá věčně
Pamatujete si, když jste si naposledy řekla, že to uděláte, ale pořád bylo příliš času? Až nakonec nebylo kde nebo s kým to udělat? Ve spěchu zapomínáme na pomíjivost. A překvapuje nás, že padají věci, které se zdají pevné jako skála.
Chybovat je lidské. Tak kdy si přestaneme hrát na bohy?
Když jsme ve škole chybovali hodně, byli jsme nedostateční. Když jsme nechybovali vůbec, byli jsme výborní. Kdo jsme ale doopravdy, bez hodnocení ostatních?
Hovno!
Znáte to. Ten pocit, kdy si říkáte, že by bylo fajn TO říct nahlas. Protože to někomu pomůže. Ale necháte si to pro sebe. Protože strach je mrcha. A vás se to vlastně netýká. Hovno.
Svět zpomaluje a já s ním
Svět zpomaluje. Naštěstí. Cítíte to? Zpomaluje móda, jídlo, cestování. Pokud si pohráváte s myšlenkou, že šlápnete na brzdu taky, možná vás několik tipů z mé osobní sféry inspiruje, za který konec (nebo začátek) to vzít.
Když nemůžu spát, jediný bůh poslouchá. Bůhví proč
Ta poslední sklenka vína byla navíc. Usínalo se mi dobře. Moc dobře. Ve tři ráno jsem se vzbudila. Sucho v puse. A zmatek v hlavě. Chtěla jsem si povídat. Muž spal, kocour vrněl na křesle u kamen. Jediný, kdo ve tři ráno ochotně naslouchal, byl bůh.