„Milý deníčku“, moje miminko má dva měsíce!

Zajímá vás příběh redaktorky Hanky? Pojďte si přečíst, jaké je to být mámou v prvních dvou měsících.

Dneska jsem se rozhodla s vámi sdílet moje pocity a vše kolem mateřství a toho, že se někdo ze dne na den stane mámou.

Už je to 2 měsíce!

Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Rozhodně nemám pocit, že by mi proklouzával mezi prsty. Vědomě se snažím užívat každou chvilku. Vím, že jsou to okamžiky, které se nikdy nevrátí. Ale dost těchto klišé řečí. Jaké pro mě byly ty dva měsíce?

Museli jsme se vzájemně pořádně poznat. Naučit se spolu komunikovat. Naše mimčo je celkem hodné. Ano, pláče, ale většinou přijdeme na to, proč a je po pláči. Jednou z největších výzev bylo přijít na to, co děláme špatně při koupání. Světe div se, nebylo to tak těžké. V porodnici mě naučili přidávat do vody mýdlo, jenže to ve vodě udělá pěnu. Při koupání se pěna dostane do uší, a to pravděpodobně dělá divné zvuky a způsobilo to doslova řev. Voda v uších nevadí, ale ta pěna. Taková drobnost. No a v tomto duchu sžívání se točily celé dva měsíce. Je to jako když objevujete nová místa.

Svět se nám zpomalil

Některé maminky říkají, jak na nic nemají čas. Já ten pocit nemám. Času je rozhodně méně, ale že bych nic nestíhala, to se zatím říci nedá. Co je ale znát, že se vám tak říkajíc zpomalí život.

Před narozením miminka jsem za den stihla tolik věcí. Když to vztáhnu na domácnost, tak jsem stihla vyprat a pověsit dvě pračky, vyklidit umyté nádobí z myčky, utřít prach, vysát, umýt koupelnu. A následovalo volné odpoledne. Teď už to tak super není, protože kromě práce v domácnosti obstaráváte nového člen rodiny. Svět se vám přirozeně zpomalí.

Po narození miminka je nový harmonogram následující: obstaráte mimi (krmení, přebalení, chvilka hraní, spaní), pověsíte vyprané prádlo, dáte prát druhou várku, vyklidíte myčku (v lepším případě ji stihnete vyndat celou), znovu obstaráte mimi (stejné kolečko, krmení, přebalení, chvilka hraní, spaní), pověsíte druhou pračku, utřete prach, znovu obstaráte mimi, umyjete koupelnu. Mezi tím se staví babička nebo se vrátí muž z práce. Takže okamžitě využijete příchozího člena domácnosti a po nakrmení miminko dáte „hlídat“ a jdete vysávat. No a je večer. Takže sice za ten den stihnete všechny povinnosti, ale už nezbyde tolik času na sebe sama.

Zpomalení mnoha lidem prospěje a mě obzvlášť.

A pokud vás napadlo, proč věsíme prádlo a nekoupíme si, proboha, sušičku. Tak nám zatím vyhovuje tento starý způsob.

Nejvíce náročná chvilka – uspávání

Každého rodiče trápí uspávání. O to víc, pokud vám mimčo pláče a vy nevíte proč. Několik dnů jsem se s tím trápila a byla jsem z toho unavená, ale docela rychle jsme se s miminkem na sebe naladily a vychytali to a teď je z uspávání to nejkrásnější, na co se celý den těším. Já netlačím na pilu, jedu si svůj režim, ale až miminko usne, tak usne. Mazlím se s ním, držím ho v náručí, pusinkuji ho a prostě jsme jen tak spolu. Někdy u televize, jindy jen tak v posteli. Z uspávání je tedy krásná chvilka. Zároveň potom mám trochu času na sebe.

Rýsuje se režim, ale na jak dlouho?

O režimu u tak malého miminka nemůže být moc řeč. Většina činností se přizpůsobuje miminku. Nicméně u nás se během druhého měsíce začal rýsovat režim. Rozdělila bych ho na takové cykly, které se po sobě pravidelně opakují. Jeden cyklus trvá asi 2-3 hodiny, a odvíjí se od kojení miminka. V podstatě jsem to nastínila už výše – krmení, přebalení, hraní a spaní. Spaní je krátké a rozhodně neodpovídá tabulkám, které se všude uvádí.

Pokroky miminka

Pečlivě si zaznamenávám do poznámek, jaké pokroky se u nás dějí. Za ty dva měsíce se toho stalo tolik, ale vlastně se nestalo nic. Mnoho lidí vidí stále ležící miminko, a to je vše.

To malé stvoření se na nás už vědomě směje, vydává vědomě zvuky – prostě si spolu „pokecáme“. Už si objevuje ručičky, a to je nelepší dělat pusou. Je docela obtížné všem vysvětlovat, že to cucání palce je součást objevování. Milujeme společné čtení/prohlížení knížek. A jeden z posledních milníků je, že se začíná ze zad přetáčet na bok. Brzy budeme mít z ležáka akční miminko.

Nebudu vám lhát, těch milníků je daleko více, ale to by mi nestačily řádky, takže jsem vypsala ty opravdu zásadní. Ale tak to má asi každá máma.

Z ležáka akční dítě

Pánové, pokud tento článek čtete, nemyslím tím pívo. Ležák je pro mě ležící miminko, které zatím umí jen ležet a u toho hýbat končetinami a sledovat dění kolem.

Užívám si dobu, kdy je na mě mimčo závislé, zároveň se těším i na tu akčnost. Je mi jasné, že to se potom nezastavím vůbec. Ale možná budou i chvilky, kdy si dítko vystačí více samo, než je tomu teď. Těším se na tu chvilku, kdy se budu jen kochat, jak si sama hraje. Už teď je to kouzelné, když vydrží chviličku sama v houpátku a kouká na hračky.

O emocích a zážitcích se dá mluvit dlouhé hodiny. Mě ale zajímá, vy, kdo jste mámou nebo tátou, jak vnímáte první společně okamžiky? Bylo to těžké, nebo jste si to spíše užili? A vy, co děti nemáte, jak si takovou dobu představujete?

Úvodní foto: pixabay.com. Děkujeme za poskytnutí úvodního obrázku zdarma, celý zdroj je pod tímto odkazem