Toužíme po ní všichni, ale neustále nám uniká. Je totiž nedosažitelná. Přesto ovlivňuje naše chování a jednání. Jistota. Nechte ji už konečně běžet. Osvobodíte se.
Jistotou, jejímž opakem je nejistota, která nám evokuje nepříjemné situace, kdy nevíme, na čem jsme, se zabývali filozofové už od antického Řecka. Poznatky různých filozofických směrů jsou odlišné. A vykazují tak jistou dávku nejistoty. Lze tvrdit, že základní filozofickou jistotou, je jistota nejistoty.
Nic v životě prostě není jisté. To je jediná jistota. Já si neodpustím trochu cynicky dodat, že jedinou jistotu, kterou člověk v životě má, je smrt. Ta čeká na jeho konci. Je proto lepší prožít život bez jistoty, ale zato se svobodou. V tomhle směru souzním s Edmondem Rostandem, který řekl, že jistota je nesvobodou. Takže je na čase se osvobodit.
Sužující potřeba jistoty
Co vám budu povídat, není den, aby na mě nedolehla potřeba jistoty. I proto píšu tenhle článek, protože (už jste to možná poznali) psaní je pro mě účinná forma terapie. Já bych moc ráda měla jistotu třeba v tom, že je všechno v pořádku. Je to vlastně absurdní, viďte? Co je to „všechno“? A co je to „v pořádku“? Vždyť slýcháme ze všech stran, že právě tak, jak to nyní je, je to v pořádku. Člověk by tedy mohl být bez starostí a jen si tak plout tím krásným světem.
Jenže praxe je trochu jiná. A tak se strachujeme, protože nám chybí jistota. Ta může být pro každého trochu jiná. Někdo by měl rád jistotu, že ho neopustí partner. Někdo by rád získal jistotu, že nepřijde o zaměstnání. Někdo by potřeboval ujistit, že zákrok, který má podstoupit v nemocnici, dopadne jisto jistě dobře. Že se uzdraví. Jsou situace závažné, kdy bych nám všem přála jistotu opravdu mít. A jsou docela běžné dny, kdy se nic zásadního neděje, a my se stejně cítíme divně. Potřebovali bychom totiž jistotu, že takhle fajn a skvěle nám bude už napořád. Jistotu, že se nic nepokazí.
Nechte jistotu běžet
Jenže ouha. Ona není. Jistota nám pořád tak nějak uniká. Je jako uspěchaná budoucnost, která mizí někde v dálce a my za ní dychtivě letíme. Místo toho, abychom si užili ten skvělý okamžik, kterým je TEĎ. Protože vlastně to prosté teď je jistotou. Je si jisté tím, že je nyní. A za chvíli už nebude. Proto tou neustálou honitbou za trochu postřelenou jistotou klopýtáme. Jsme vyčerpaní, unavení, naštvaní a nerudní. Taky se někdy zastavíme a řekneme si – jsem to ale trdlo – tenkrát jsem si to mohla užít, ale chyběla mi jistota a teď je všechnu už fuč. Tak dost. Jak se říká v jednom českém kultovním filmu: „Čo bolo, to bolo. Terazky…“
„Terezky“ co? Co uděláme se svým životem bez jistoty? Je to snadné. Budeme ho žít. Když totiž tu jistotu pustíte, aby si běžela, kam chce, osvobodíte se. A to je přece báječné. Co to obnáší? Žit teď a přijímat věci tak, jak jsou. Jejda. To je náročné. To se mi to píše, takhle z pohodlí gauče, který je mojí momentální jistotou a oporou. Za chvíli se zvednu a budu s nejistotou čekat, co na článek řeknete. A nebo ne. Nechám to být. Protože jistotu jsem pustila do toho parného dne, ať se toulá sama. Už za ní nepoběžím.
Řekli o jistotě
- „Domněnka ženy bývá přesnější než jistota muže.“ (Rudyard Kipling)
- „Jistota je nesvobodou.“ (Edmond Rostand)
- „Jistoty jsou dobré, nejistoty přitažlivé, tajemství vyzývavá.“ (Josef Čapek)
- „Jistota je velmi krásná věc. Ale vzácná.“ (Emil Holub)
Co mi pomáhá?
Téma jistoty řeším už nějakou dobu. Jako každému i mně se dějou různé věci. Třeba to, že se něco, co bylo dlouho jisté sesype. Logicky přijdu o pocit jistoty. V ten moment je to síla. Slzy, křik, smutek, bolest. Pocit, že to, co byla má jistota, už není. Těch životních situací může být moc – když přijdete o domov, když ztratíte práci, když odejde partner. A vy lapáte po dechu, protože to bolí tak, že to nemůžete unést.
Jsou to náročné chvíle a v takovém okamžiku plakejte. Nechte se třeba i politovat. Najděte si otevřenou náruč, která vás obejme a utěší. Až přebolí ta největší bolest, až se zbavíte té nejtěžší tíhy, zkuste jít dál bez potřeby jistoty zvenku.
Protože jistotu můžete najít uvnitř sebe. Získáním sebe-jistoty se osvobodíte. Když se cítím silná, když mám potřebu být svobodnější, zkouším si svoji sebe-jistotu vizualizovat. Je uvnitř. Vychází ze mně. A to je mi pak opravdu báječně. Zkuste najít vlastní způsob, jak se uvést do rovnováhy. Když přestanete hledat jistotu venku a najdete ji uvnitř, přijde úlevný pocit osvobození. Alespoň já to tak mám.
Všechno je najednou v pořádku. Jste připraveni žít teď a přijmout to, co přijde. Ale na to myslet nemusíte, protože rozhodující je tenhle okamžik.
Autorkou článku je Jana Poncarová. Foto: Pixabay.com
