Vysedávám v kavárně, piju cappuccino a píšu článek. Kdesi mezi čelem a spánkem mě tlačí výčitka – doma toho čeká tolik. Nezapnula jsem nacpanou pračku. Budu muset luxovat. Vyvenčit psa. Povinnosti. Jsem žena, a tak to zvládnu. Potom.
V plzeňském hotelu Continental se před válkou scházela smetánka. Za okupace si ho oblíbili příslušníci gestapa. Po nich důstojníci americké armády. Generál Hinds se právě tady zamiloval do Eugenie Ledecké, mladé vdovy a majitelky hotelu. Z USA poslal své vyvolené prsten. Místo milostného dopisu ale dostal krátkou noticku od diplomata Jiřího Janečka: Veni, vidi, vici.
Začátkem května je vzduch provoněn květenou. Své fialové, bílé nebo temně vínové květy rozvíjí šeříky. Mé nejmilovanější keře. Když se jejich vůně spojí se vzduchem provoněným americkými džípy a starým dobrým odérem benzínu, dostávám se do extáze. Svoboda!
Toužíme po ní všichni, ale neustále nám uniká. Je totiž nedosažitelná. Přesto ovlivňuje naše chování a jednání. Jistota. Nechte ji už konečně běžet. Osvobodíte se.
(Rozhovor) Když jsem populární one man show Accidental Hero (Náhodný hrdina) viděla v Plzni během Slavností svobody poprvé, plakala jsem. Od té doby uplynulo několik let. Autor a současně i jediný herec dojemného představení ušel dlouhou cestu. Během ní odhalil ještě více z neuvěřitelného příběhu svého dědečka Matta Konopa, který v roce 1945 osvobozoval západní Čechy. Dědečka, který…
Pohádky jsem jako malá hltala. Rozčilovala mě na nich jen jedna věc. Princezny čekaly na hloupého Honzu. Poslušně doma. Byly ohrožené drakem (nebo jiným ne-tvorem) a zachraňoval je muž. On byl akční, hrdinný, chrabrý. Nebo pohádka o Karkulce. Důvěřivá holčička s červeným čepečkem nese babičce košík s jídlem. Cestou potká vlka a ten ji sežere. Vlk je…
