Zdá se, že internetový obrázek, na kterém je vyobrazený ničím nezajímavý muž, který vypadá jako prodavač biblí, kroutí nevěřícně hlavou a stojí nad obrovitým, starým svazkem, který má popisovat ženské myšlení, nebude až tak daleko od pravdy.
Na druhou stranu, ani my ženy nejsme tak úplně schopné pochopit věčně kolující maily, typu: Proč jsou muži šťastnější?
- čokoládu totiž považují za jeden z druhů svačiny
- výměna spodního prádla není každodenní nutností
- šatní skříň jim připomíná jakékoliv místo na podlaze
- úklid se podle mužů dělá sám, stejně jako se i toaletní papír sám vymění
- čištění zubů je jistý druh předehry
- s výchovou si příliš nelámou hlavu, jen prostě registrují, že se doma pohybují nějací malí človíci
- WC pro ně představuje jakýkoliv kus přírody
- holit si mohou pouze tvář
- nádobí je opravdu nutné umýt až v případě, kdy si nemůže natočit vodu do konvice
- k sexu nepotřebují důvod, jen čas a místo
Fairplay?
Takže pochopení a nepochopení je víceméně fér. I když máme ve zvyku si ukřivděně hned myslet a netajit se tím, že nám muži nerozumí. Ani muži v tomto směru ale nejsou jiní. A můžou stokrát tvrdit, že se jich neporozumění netýká a nedotýká.
Mají ovšem velkou výhodu. Většinu neshod ihned tak okázalým způsobem neventilují na všechny strany. I proto jsme možná občas my ženy terčem posměchu, když voláme skoro s pláčem našim maminám, sestrám nebo kamarádkám. Možná se nevědomě řídíme tím, že sdílená radost je větší a opačně i sdílená starost se stejným způsobem takto mírní. Máme ve zvyku si prostě ulevit a snad takto i předejít dusnému ovzduší, které následuje, když v sobě něco potlačujeme. Potlačujeme a potlačujeme, až jsou staré křivdy na světě. Muži většinou mlčí, potlačují, zapolemizují a zanadávájí si u piva a pak se doma už dál nic neděje.
Nutnost tolerance? Nic nového
Že je potřeba notná dávka tolerance u obou partnerů, není žádná nová věc pod sluncem. Ale teorie je vždy jednodušší, než praxe. Najdeme spoustu rad ohledně komunikace ve vztahu, jak být tolerantní vůči nedostatkům naší drahé poloviny. Jak ale chcete udržet nervy na uzdě v momentě, když už po sté doma opakujete, že boty patří do botníku a ne vedle něj? Jediná možnost v tu chvíli je vzít svazek těchto rad a doslova mu jej otřískat o hlavu.
Co opačný problém? My jsme zvyklé zaflákat celou koupelnu a ukořistit si každé volné místo našimi nezbytnostmi. Parfémy, šampony, gely, laky, šminky, pěny, koupelové soli, vonné oleje a svíčky, holítka a sedm hřebenů přece nutně potřebují své místo, spoustu místa. Proč by měl muž chápat tyhle naše výmysly a potřeby? My jsme netolerantní vůči neuklizeným botám a hned se na něj rozkřikujeme, kdežto muž flegmaticky svůj minikousek místa prostě tiše a snad taktně příjme, přetrpí nebo si v nejlepším případě ani nevšimne.
V horším případě to v sobě střádá, netelefonuje mámě, sestře nebo kamarádkám a pak prostě a jednoduše bouchne. A jsme zase u důsledků našeho odlišného chování. My opakujeme, opakujeme a křičíme, muži mlčí a pak vypění zbytečně moc. A přesto spolu musíme, chceme a dokážeme fungovat. Takže tolerance je v každém z nás. Záleží jen na tom, jak moc s ní chceme pracovat.
(NE)Dokonalost
Máme všichni doma ideální a dokonalou polovinu? Naštěstí těžko. Dokonalost je sice líbivé slovo, ve skutečném partnerském životě by však byla zřejmě velice nudná. Možná by to s dokonalostí bylo jednodušší (ale na nervy stejně jdoucí), ale bylo by pak o co stát? Bavilo by nás mít doma muže, který všechno odkýve, odsouhlasí, zařídí, o jinou ženu ani očkem nezavadí, rozhodně si vždy myslí totéž co my, opravdu nám podle něj raději sluší každý kousek z našeho šatníku, bude vždy raději s námi, než aby občas trávil své volno způsobem, který se nám ženám nedejbože nezamlouvá, má rád stejné filmy, které jsou našimi oblíbenými, a samozřejmě chápe, že potřebujeme další kabelku kvůli novým botám? Nuda k uzoufání!
Dost možná opravdu většinu našich nápadů a výmyslů raději potvrdí, ale rozhodně si svým osobitým stylem myslí své, ale protože je ve většině případů taktní, nedává nám to hned znát. Je příjemné se na něj spoléhat a vědět, že je schopný pro nás spoustu věcí zařídit, ale i muž to ne vždy dělá z úplně nezištných důvodů. Jiné ženy jsou důvod ke zdravé žárlivosti. Projevujeme tím tak svůj stálý zájem o naše muže a není novinkou, že jim to lichotí.
Když to se žárlivostí nepřeháníme, ani muž pak nemá potřebu slečnu v minisukni rentgenovat tak, až přehlídne v cestě sloup. Opět se taktně mrkne, protože ví, že kázání z naší strany nepřijde. Naopak se můžeme dočkat lichotky na naší adresu. Podotkne například, že slečna měla hezký zadeček, ale dlouhé nohy, jejichž majitelkou je jeho vlastní žena, ty neměla. Jestli si myslí totéž co my, je kolikrát otázkou nálady. Samozřejmě se musíme sem tam shodnout, obzvlášť v důležitých věcech, ale kolikrát si raději vybereme tu pohodlnější cestu a souhlasíme, vyčerpaně, nechápavě ale radši?
Otázka šatníku je ovšem tenký led. Když nám podle našich mužů něco nesluší, jsme sice rády za jejich názor, i když v tu chvíli nám nepřijde zrovna ten správný, chvíli trucujeme a daří se nám při následujících příležitostech tyto otázky nedávat. Jednou stejně povolíme a jdeme si pro názor. Muž si možná vzpomene, jak to většinou dopadá a raději přesvědčivě tvrdí, že v tomhle modelu s námi opravdu rád kamkoliv půjde. Ti odvážnější a tvrdší muži opět zvolí trnitou cestu a situace s oblečením se opět opakuje.
Dohady o volném čase
Volný čas a způsob jeho trávení je individuální volba. Pokud jsme ve vztahu zvyklí na výčitky, záminky, podněty a poznámky, které mají vyvolat hádku, pak si vždy najdeme nějaký důvod, proč se nám to a to nelíbí. Nám se může zdát, že partnerův volný čas je podstatně delší než náš, protože on neplní i spoustu dalších povinností, které děláme my ženy. A kousavé poznámky jsou tím pádem z našeho pohledu na místě.
Kolikrát jsme se neudržely a ptaly se našeho drahého:
- kdo to za mě vypere
- tobě se to jde cvičit, když nemáš být po celém dnu z čeho unavený
- to prádlo se asi pověsí samo že?
- z věčného tahání nákupů mám ruce skoro u kolen, takže s Tebou asi těžko půjdu hrát tenis, kdy si vzpomeneš
- jistě, a úklid se udělá sám, že?
A jsme opět nespravedlivé. Úklid se, myslím, dělá opravdu nejlépe, když muž doma neasistuje. Lépe řečeno nepřekáží. V momentě, kdy dáváme byt do pořádku si to svým způsobem užíváme, ikdyž nám to v danou chvíli možná tak ani nepřipadá. Víme ale dopředu o jasném a příjemném výsledku. O výsledku, který je za námi ženami okamžitě vidět. Byt voní, je útulný, věci, čili arzenál, který jsme k úklidu použily jsme si samy taky uklidily na příslušné místo. A ve finále jsme byly rády, že jsme se muže na pár hodin zbavily. Hodilo se nám to, přiznejme si.
Když se nám to ale zrovna nehodí, dokážeme jeho záliby a zájmy opravdu shodit. A to dost ošklivým, neprůstřelným a ženským způsobem. Muž nám samozřejmě do hlavy nevidí a snadno to pak přičítá naší náladovosti, podrážděnosti. Troufám si však tvrdit, že většina nás žen je za jeho volný čas ráda. Znamená to volný čas i pro nás. A my přece víme, jak s ním naložit. Nevyplňuje jej samozřejmě jen úklid, v žádném případě. Rozhodně bychom si nepřály, aby nám muž klečel u nohou při čtení naší knížky, nemusí opravdu patřit do klubu našich kamarádek a už vůbec nemusí být zapojený do našich zkrášlovacích dnů, které nepochybně sem tam i rády podstupujeme, pokud máme ovšem ten správně dlouhý, volný čas a umíme si to užít.
Zmíněným filmům a kabelkám už není potřeba věnovat hluboké úvahy. Je příjemné mít se svým partnerem stejný filmový vkus, pokud ale všechno ve vztahu klape jak má, určitě sem tam podstoupíme zhlédnutí filmového kousku, který není zrovna našim šálkem kafe. Nezabije nás to a snad to děláme pro partnera i rády, i přesto, že honičky aut a jejich opakované výbuchy nám nijak nevyrazí dech. Vnímá-li to náš muž a nějak to registruje, můžeme si užívat naše oblíbené filmy v naprostém tichu a bez toho, aniž by partner náš výběr neustále negativně komentoval nebo odsuzoval. Můžeme se nerušeně dívat a užívat si partnerovu blízkost, která to nijak nekazí, právě naopak.
A kabelky? Muži prostě nechápou obsah kabelky, kterou právě nosíme, stejně jako nechápu, proč jich máme dalších pět. A ani to nikdy nepochopí. A je to dobře. Nadšené bychom nebyly, kdyby i náš partner protřeboval pro každou příležitost jinou tašku. Přinejmenším by nám to jistě přišlo zvláštní, a pokud si na kabelky nepotrpíme, možná bychom i lehce záviděly.
A tečka …
Vztahy fungují a nefungují, začínají a končí, vydrží, nebo se rozpadnou. Komunikace v našich vztazích toho může spoustu vyřešit, ale také pohřbít, když se neovládáme.
A proto sem tam brzděme, naslouchejme, trochu se učme, nekritizujme impulsivně, berme naše muže s nadhledem a nezapomínejme, že si jich opravdu máme určitě i proč vážit a respektovat je.
A už vůbec nezapomínejme, že lidé, se kterými musíme žít, také musí žít s námi J
Autorkou článku je Bára. Foto: pixabay.com
