Nedefinovatelní a spřízněné duše
Jsou to právě nedefinovatelná setkání, která nás definují?
vztahy
Celý článek
Kocovina. (Je ženatej)
Už zase jsem koketovala se seznamkou. Zaujal mě. A já jeho taky. Věci jsou dost složitý. Ale žiju okamžikem. A tyhle okamžiky mě teď baví.
Křehká letní okouzlení
Slyšela jsem to tisíckrát. Dávno tomu, co jsem si na to přišla sama. Žádný zamilovaný film ani kniha přece není o vztazích, o řešení společných víkendů, o tom, co se bude v neděli vařit k obědu, o nudě a kompromisech. Kdepak, takové příběhy bývají přece většinou o flirtování a jiskření, o cestě k prvním polibkům, dotekům… Prostě o tom nejhezčím….
Už mi dávno není dvacet , ale ráda bych se zamilovala
Láska kvete v každém věku, jak se říká. Akorát čím jsme starší, tím větší problém nám dělá samotné seznamování. Ve dvaceti se stačilo na někoho usmát, zeptat se kolik je hodin a byla ruka v rukávě. Později ke slovu přichází ostych, strach z neznámého a pochybnosti o nás samých. Budu se ještě někomu líbit, říkáme…
Rychlá doba. No a co?
Žijeme rychlou a nekompromisní dobu. V mnoha směrech. Dobu často velmi egoisticky nekompromisní. Sami za sebe a všichni za všechny. Přiznejme si to. Jen světlé výjimky potvrzují pravidlo. Odnáší to, bohužel, ty nejzákladnější mezilidské vztahy, které prožíváme. Jsou často bezohledné, lhostejné, chladné, a taky nestálé, lehkovážné. Frustrující.
Babičky a my: Ta podoba nás těší!
Odmyslete si vrásčitou tvář babičky. Kdysi přeci bývala tak krásná. Třeba se vám i trochu podobala. Třeba jako moje babička mě. Tedy vlastně naopak. Listuju zrovna svázaným ročníkem časopisu Eva z roku 1942. Fotky a články mi připomínají, kolik společného máme se svými babičkami.
Komunikace ve vztahu: On je z Marsu, Ona z Venuše
Zdá se, že internetový obrázek, na kterém je vyobrazený ničím nezajímavý muž, který vypadá jako prodavač biblí, kroutí nevěřícně hlavou a stojí nad obrovitým, starým svazkem, který má popisovat ženské myšlení, nebude až tak daleko od pravdy.
Co můžeme udělat pro to, aby nám ve vztahu bylo lépe?
A zase jednou téma mezilidských – partnerských – vztahů… Řeší je „čas od času“ každý: Jak se k těm svým, osobním, které prožíváme, postavit, jak je vylepšit, „srovnat“, a třeba i na něco , co se zrovna nepovedlo, zapomenout… Proč je dobré náležitě ocenit to, co bylo – a je! – krásné. Anebo – jak dokázat…
Na to, co chceme vědět, se musíme ptát…
Podobný „prožitek“ máme určitě téměř všichni. Až když je „po všem“, víme „přesně“, co jsme měli udělat, co a jak říct, na co se zeptat… A právě v této souvislosti mě napadá, že bytostnou POTŘEBU PTÁT SE jsme měli v sobě už jako děti… Úplně samozřejmě. A nemívali jsme žádný „blok“ vyjádřit ji. Cítili jsme, intuitivně, že…
Jak být svou nejlepší přítelkyní
Moudrých slov vypovídajících o tom, jak se spřátelit se sebou samotnou, byla napsána již velká spousta. Většina té moudré hromady v sobě nese jistý kus pravdy. Která z nás je však natolik disciplinovaná, aby se šroubovanými a většinou přísnými radami horko těžko dlouhodobě řídila? Vycházet se sebou samotnou bude vždy jen tak těžké, jak těžké si to…
- 1
- 2