Nízké sebevědomí umí v našem životě napáchat pěknou paseku. Přitom si na jeho nedostatek stěžuje kde kdo. Uvědomění si sebe sama – svých potřeb, darů, schopností i slabostí – je prvním krokem, jak být sám sebou a získat zdravé sebe-vědomí.
Většina z nás si stěžuje na dětství jako prapříčinu potíží v dospělosti. Zdrojů nízkého sebevědomí je spoustu. Mnohdy je získané vysokými nebo nesplnitelnými nároky jednoho z rodičů, jindy třeba ponižováním (často i nevědomým) někoho z dospělých.
Konstatování typu „No tak mluv, nebuď tak tupý a vyžvejkni se“ před dítětem, které nerado brebentí na rozdíl od svých upovídaných vrstevníků je možná z hlediska rodiče jen momentálním výbuchem zakrývajícím jeho vlastní rozpaky, ale pro dítě se stává větou, jíž si s sebou ponese celý život.
Někdy jsme svědky toho, že rodiče o svých dětech říkají těžko únosné věty: Jsi k ničemu. Málo se snažíš. Nikdy z tebe nic nebude. Napřed musíš něco dokázat. Pod závažím podobných rodičovských upozornění, které mají snad za cíl přimět dítě ke zlepšení, sebevědomí klesá. To se může za pár let projevit různě. Vzpourou. Agresí. Sebe-potlačením. Nízkým sebevědomím.
Co je to nízké sebevědomí?
Definic najdeme mraky. Pracujme s tím, že sebevědomí je uvědomění si sebe sama a přijetí sebe sama takového, jaký jsem. S chybami i přednostmi. Už jste určitě potkali člověka se zdravým sebevědomím. Vyzařovala z něho pohoda. Cítili jste, že je sám se sebou v souladu. Že ačkoli má (ostatně jako každý z nás) i nedostatky, netrápí se jimi, zbytečně na ně neupozorňuje, nad nikoho se nepovyšuje, ani nikoho neshazuje a před nikým se nekrčí. Zdravé sebevědomí je krásný stav, kdy je nám se sebou dobře.
Důležité je přijetí
Možná, že vás rodiče nepřijímali, tak jak jste. Proto se nyní potýkáte s nízkým sebevědomím. Nevěříte si v některých situacích. Třeba vám někdo pochválí nový svetr. A vy jen mávnete rukou, že za moc nestojí. Zdravě sebevědomý člověk se místo toho usměje a řekne prosté: děkuji. Bez toho, aniž by cokoli vysvětloval nebo komentoval. Pochvalu můžete přijmout. Dovolte si to.
A co když přijde kritika? Je to horší, že? Člověk, který nemá zdravé sebevědomí snáší kritiku špatně. Bolí ho víc. Zarývá se mu hluboko do duše a třeba vyživuje staré rány. Zdravě sebevědomý člověk může oprávněnou kritiku přeměnit v poučení. A posunout se tak zase o kus dál.
Abyste se mohli stát zdravě sebevědomým člověkem, je nutné přijmout se. Tak, jak nyní jste. S chybami, které máte. S přednostmi, jež jste dostali do vínku a které mnohdy ani nevnímáte. Přijměte se prostě jen proto, že jste. Je to těžké. Zvlášť, když prožíváte krušné období. Existují různé techniky, jak na to. Některé doporučují pohledy do zrcadla z očí do očí, kdy si vlastně sami sobě vyznáváte lásku. Jiné pracují s meditací. Někdy je nezbytná pomoc zvenčí, protože křivd a bolestí je opravdu mnoho.
Jste, jací jste
Narodili jste se takoví, jací jste. Dobré sudičky vám přiřkly tolik krásných vlastností. Ale stejně jako v pohádkách taky u vaší kolébky stála sudička zlá. S něčím se v tomto životě musíte vypořádat. Něco musíte zvládnout. Proto jste, jací jste. A tak je to naprosto v pořádku.
Netrestejte se za to, co neumíte. Pochvalte se za to, co umíte. Nekritizujte se za to, kdo jste. Odměňte se za to, že jste právě takovými. Tou odměnou může být právě přijetí.
Napadá mě, že krásným krokem k sebe-přijetí může být rituál. Uspořádejte si ho sami pro sebe. Návody nejsou nutné, bude to jen váš rituál a právě takový bude naprosto v pořádku. Jen namátkou – co si třeba během rituálu sepsat vše, co na sobě milujete? Udělejte si třeba seznam vlastností, které stojí za to. Projděte si svůj dosavadní život a místo toho, abyste se zase kritizovali, si řekněte, že s výbavou, jakou jste dostali, jste toho zvládli tolik a tolik.
Kdo opravdu jsem
S přijetím úzce souvisí už zmiňované sebe-uvědomění si. Chápu ho jako první krok ke zdravému sebevědomí. Sebe-uvědomění je důležité. Kolikrát jsme zmatení. Na cestě životem vlastně ani mnohdy nevíme, kdo jsme, kam jdeme, co chceme. Připadáme si jako na vrtkavé trojnožce, která se různě klátí. Člověk, který si je vědom sebe sama, dobře ví, co chce. Umí rozlišit mezi tím, co mu dělá dobře a co mu dělá špatně. Jen v situaci, kdy známe své potřeby je můžeme naplnit. Jen v případě, kdy známe své hodnoty si za nimi můžeme stát. I o tom je přece sebe-vědomí.
Když víte, co chcete, kdo jste a kam jdete, nemůžete se splést. Snadněji se vyhnete tomu, že kývnete na nabídku, o kterou ve skutečnosti nestojíte. Přestanete myslet na to, co tomu řeknou lidi. Protože je vám to fuk. (Konec konců, lidi říkají tolik nesmyslů – a pokaždé něco docela jiného.) Budete spokojenější, usměvavější, plní energie.
Milujte se, i když to nepůjde
Nezapomeňte, sebe-vědomý člověk se přijímá a netrestá. Všichni víme, že o podobných věcech se snadno mluví a píše. V reálném životě na nás čeká hodně zkoušek a nástrah. Proto se netrestejte, když momentálně selžete. Ne. Usmějte se. Uvědomte si, co se stalo. Poučte se. Ne nadarmo se říká, že cesta je cíl. Zrovna v tuhle chvíli jste to udělali tak, jak nejlépe jste uměli. Zítra jste zase o krok dál. A to je skvělé. I kdyby to byl je jeden malinkatý krůček.
Autorkou článku je Jana Poncarová, foto: Pixabay.com
