Dávej. Ber. Někdy ve třetí třídě jsme měli vánoční večírek. Dávali jsme si dárečky. „Je hezké dávat druhému dárek. Je to jako být obdarován,“ řekla učitelka. Podezřívám ji, že si něco takového přečetla v ženských časopisech, které v devadesátých letech zaplavovaly novinové stánky. Zapomněla nám ale říct, že hezké je taky brát. A že nejlepší je, když je braní a dávání v rovnováze.
Jako dech.
Většinou si myslíme, že umíme dávat. Provází nás při tom oblažující pocity. Možná i trochu vzrušení. Hezky zabalený dárek předáváme s úsměvem příteli. „Tady máš, měj radost, ať se ti líbí.“ Jaké pocity u nás ale vyvolává braní? Nebráníme se trochu? Vyvolává v nás pocit vděčnosti? Tak jsme se to naučili.
Třeba je skutečnost jiná. Uvnitř sebe víme, že rádi bereme. Není to nic nepřirozeného. Kdo bral, ten přežil. Psychosomatika o astmaticích říká, že se bojí nedostatku, a proto rádi berou. Protože ale berou víc, než můžou vydat. Vzniká nerovnováha. Doslova křeč, která astmatikovi ve výsledku brání vzít si i tolik, kolik opravdu potřebuje. Kdo to zažil, ví, jaké je nemoci se nadechnout. Je to paradoxní, protože kolem je tolik vzduchu. Každý se ho může nadýchnout, kolik potřebuje. Někdy astmatik taky nedokáže úplně vydechnout, což podle psychosomatiky může symbolizovat neochotu odevzdání se. Nechání být.
Astma bývá spojováno s alergiemi. Třeba na zvířecí srst nebo pyly. Tyto látky jsou pro lidské tělo neškodné. Přehnaná alergická reakce astmatika může symbolizovat přehnanou úzkost, strach, snahu uzavřít se před světem.
Potom je tady ještě jeden rozměr astmatu, který lze popsat jako potřebu dominance, uplatnění mocenských nároků a boj s vlastní bezvýznamností a méněcenností. Problémy s autoritami, vztek, když mocenské nároky začne uplatňovat někdo jiný. Spokojený život můžeme ale vést jen tehdy, když pociťujeme sounáležitost, zapojujeme se do společnosti. Hřejivý pocit sounáležitosti snižuje pocity zmaru, méněcennosti a potřeby neustálého boje o moc.
Touha po čistotě, morálnosti, odsuzování temného a pozemského. I to se může u astmatika projevit. Přitom poznání svých temných stránek a jejich přijetí je osvobozující. Sestoupení do svého nitra, nahlédnutí do nejzazších zákoutí, jejich prosvětlení všeobjímající láskou může být sebe uzdravující.
Po dni přijde noc. Po noci přijde den. Tak je to v pořádku. Plíce v mnohém připomínají rozvětvený košatý strom. Můžeme se inspirovat jeho moudrostí a přistupovat k životu otevřeně. Přijmou jeho světlé i temné stránky. Přijmout své klady a zápory. Brát si jen tolik, kolik potřebujeme. Dávat se skutečnou láskou a pokorou. Odevzdat obavy z nedostatku, protože kolem nás panuje hojnost.
Snáz se to píše, než dělá. Každý z nás má své slabé chvilky. Některé dny bývají veselejší a jiné smutnější. Zkusit můžete třeba jógu nebo meditaci. V józe existují pozice, které otevírají srdeční čakru. Říká se jí také čtvrtá čakra a bývá spojována se zelenou a růžovou barvou. Sídlí uprostřed hrudníku a je k ní přiřazováno srdce, dolní část plic, hrudník nebo prsa. Ovlivňuje pocity, jako je láska a odevzdanost. Na fyzické úrovni se blokace čtvrté čakry projevuje astmatem, alergiemi, srdečními nebo plicními chorobami.
Jógové pozice na otevření srdeční čakry
Sed se zkříženýma nohama
Základní jógová pozice. Sedněte si na zem, překřižte nohy. Vaše páteř je rovná. Hrudník vytlačujete dopředu a nahoru. Ruce volně položené na kolenou. Ramena tlačte dolů, lopatky od sebe do stran. Soustřeďte se na rozevírání hrudníku. Prozařujte ho. Dojděte k pomalým a hlubokým nádechům i výdechům. S výdechem odevzdávejte, s nádechem přijímejte.
Velbloud
Klekněte si. Jděte do mírného záklonu. Pravou rukou se opřete o pravý kotník. Hrudník kleňte jakoby k nebi, rozevírejte ho. Bedra podsazená. Dýchejte jemně a plynule. Váš trup se protahuje a vy můžete vzduchem naplnit všechny plicní sklípky.
Otevírání hrudníku
Jógová pozice s pomůckou, například válcem. Vypodložíte si záda v oblasti hrudníku (tam, kde ženy mívají zapínání podprsenky). Odhodíte pohodlně nohy a paže. Otevíráte hrudník, dýcháte, meditujete. Vydržte tak dlouho, jak je vám to příjemné. Poté sklouzněte na pravý bok a chvíli odpočívejte.
Autorkou článku je Jana Poncarová. Foto: Pixabay.com
