Jak na podzimní chmury?

Ze všech možných stran je nám podsouváno, jak je podzim ideálním obdobím pro chmury, smutky a deprese. Dřív se stmívá, později rozednívá, slunce je málo a bez světla se o nás pokouší únava také mnohem dříve, než tomu bylo ještě před měsícem.

Tohle tvrzení slyšíme v rádiu, vidíme do kabátů choulící se reportéry v televizi, v MHD na nás většina spolucestujících doslova kašle a ráno nám samozřejmě zmoknou večer čerstvě umyté vlasy. Máloco nás rozveselí. A nakonec, když se přestaneme kontrolovat a hlídat úplně, přiznejme si, že začneme podléhat stresům a panice z blížících se Vánoc. Vánoce jsou spojené s velkými výdaji. Takže do toho všeho se ještě začneme plácat v tom, že jsme pořád takřka bez peněz.

Jaké si to uděláš …

A proč tomu tak je? Neděláme si to samy, ostatně jako všechno? Proč v sobě nevyškrábeme kreativitu, nebo pozitivní přístup a nebereme to za ten lepší, opačný konec? Nechce se nám? Raději se vymluvíme, že jsme bez energie, že na nás všechno teď tak pochmurně působí? Zkusme s tím přestat. Postupně. Každý den s něčím.

Zázračné maličkosti, jako vždy

Tma je nám v patách skoro od rána do večera. Můžeme den prozívat a probloumat jako těla bez duše, pofňukávat nad tím, že nám chybí světlo a že nemáme v oblibě krátké dny. Co tím vyřešíme? Mimo to, že přenášíme špatnou náladu na ostatní, vůbec nic. Tak se trochu kousněme a užijme si to. Nebo se při nejmenším zkusme chtít naučit, si to užít.

Opravdu je to tak strašné a frustrující? Naopak. Vzpomeňme si na léto. Na horký, ztěžklý vzduch, na to, že před opravdu parným létem není úniku, chodníky a celá sídliště přímo sálají horkem a vy nemůžete k vodě, ale musíte do práce. Do práce, kde je klimatizace hudbou budoucnosti, cestou projíždíte kolem přeplněných koupališť, které se vás celý týden po dobu 8 hodin denně netýkají, a když příjde víkend, prší?

Opačné možnosti nabízí podzim. Vytřískejme z nich maximum.

  • Vadí nám tma?

V tom případě nemáme snad lepší příležitost k vymazlenému osvětlení našeho příbytku. Pokud už dopředu budeme znechuceně rozsvěcet světla s myšlenkou, že se nám to pěkně prodraží a že nad denní světlo stejně není, samozřejmě bude efekt opačný, jestli nám dokonce snad nebude ještě hůř.

Obklopme se spoustou svíček, lampiček, svítilen nebo dekorativními světelnými projektory. Záplava hřejivého tepla, které je vidět i cítit nás nemůže nepohladit. Vonné svíčky, obyčejné svíčky a aromalampy jsou absolutními hvězdami podzimu.

  • Podzimní móda

Venku se to střídá, jako na běžícím páse. Ráno suchý mráz, dopoledne proprší, odpoledne je skoro léto a večer větrná vichřice. K zbláznění. Je to protivné, uznávám. Prožít a proběhat tyto dny po venku, je o nervy i o zdraví. Ale?

Jistě, můžeme se vztekat, jak už nevíme, co na sebe, jak se oblékat, když se to za okny z minuty na minutu mění. Můžeme být protivné na okolí a nejvíc samy na sebe, protože nás to nebaví a stejně ta zmíněná tma všechno schová, tak proč se snažit? Protože kdy jindy, než na podzim je tak lákavý prostor pro vystřídání celého šatníku? Přes opravdovou zimu nám začíná být pomalu, ale jistě nakonec jedno, jak vypadáme, hlavně, když je nám v 6 ráno na zastávkách teplo.

klobouk

Kdežto v podzimním období můžeme kombinovat, zářit, ladit, vybírat si, být vidět nebo se naopak schovávat. A schovávat jen obrazně a jen proto, že teploty nás ještě nenutí balit se do oblečení od hlavy až k patě. Za celý týden máme šanci vynosit všechny naše jemné šálky, šátky a tunely, prostřídat kabátky, teplá saka, oblíbené bundy a podzimní vesty, oprášit všechny džíny, kalhoty, dlouhé sukně a k tomu všemu odnosit veškeré boty, které přes horké dny ležely v botníku. Nehledě na to, že máme možnost mít i deštníky jako doplňky. I když rozkošný deštník asi nezaručí, že nebudeme ve větru zápasit s jeho tendencí se skládat, může nás uklidnit to, že kolemjdoucí mají ten samý problém i s nehezkými deštníky. Než nás podrazil, měly jsme my alespoň ten krásný J

Koneckonců se to týká i líčení. Postupně jsme všechny vybledly a můžeme se vyřádit na zvýraznění očí, lícních kostí nebo rtů. Vyřádit s citem, samozřejmě. Ale nemusíme se toho úplně bát. Žádná koupačka nás nečeká, takže směle do toho. Oblečení ledasco zakryje a líčení naopak ledasco vykreslí a zvýrazní. Takže co je na tom vlastně opravdu ke vzteku? Kdy se všechno tohle v létě poštěstí?

  • Psí počasí

Během roku nemíváme moc času na filmy, hudbu, knížky nebo lenošení. V létě nás to už z principu táhne ven. Neříkáte si: Přece nebudu sedět doma, když je tam tak krásně?

Za hezkých, teplých dnů pořád někde trajdáme a jsme málo doma. Když už jsme doma, zase něco děláme. Snažíme se o generální úklidy, protože v létě je všechno tak nějak víc vidět, k mytí oken je to nejvhodnější počasí, zásobujeme rodinu letními saláty a lehkými jídly, uklízíme venkovní prostory, protože počasí tomu prostě přeje.

Podzim nám to tak nějak sám usnadňuje. Permanentní pološero, déšť, vítr a začínající nízké teploty nám hrají do karet. Když se ovšem samy nevystresujeme tím, že musíme začít s předvánočním úklidem. A nejlépe s takovým, pro náš dobrý pocit, jako bychom nikdy v životě před tím neuklízely. Jako bychom v životě neměly v ruce vysavač nebo prachovku. Zase si to děláme samy J

Na podzim nám můžou být všechny tyhle protivnosti šumák. Samozřejmě udržujeme domácnost tak, jak jsme zvyklé. Ale máme přece daleko víc příležitostí a prostoru jen tak vegetit.

  • Rozmazlovací procedury

V měkkém světle, s kávou nebo čajem, s knížkou nebo u filmu jen tak být. Vanilkový čaj s vůní skořice v červenci asi tolik pohodově nepůsobí, že? Neřešit, nic nedělat, nelitovat jediné minuty, kterou prolenošíme. Protože na podzim se to může. Ven nás nic netáhne a o nic nepřicházíme. Těžko budeme litovat toho, že jsme víkend prolenošily a neprochodily ho v dešti a větru po různých vycházkách a túrách.

Kdy jindy, než když jsou krátké dny a vánoční shon relativně daleko, se můžeme po solné koupeli zabalit do plyšových mikin, nebo dek, dát si v klidu sklenku svařáku a užívat si jen samy sebe?

Pokud máme mrňata, s klidným svědomím můžeme v těchto dnech celou rodinu obložit něčím dobrým na zub a domácí kino může začít. Bez ohledu na to, jak moc výchovné nebo správné, prosedět tolik času před televizí, to je. Kdy jindy totiž, můžeme být takové lenošky, než teď, když se venku nedá úplně pohodlně a dobře existovat?

Nemáme zatím ty malé spolubydlící? Užívejme si v tom případě maximálně manžela, přítele, partnera, kohokoliv. Den strávený v posteli není přece zas tak promarněný způsob, jak trávit šedivý den. Užívat si jen jeden druhého, ať už dospěláckým způsobem mezi pauzami společně vybraného filmu, nebo mluvením a mluvením a mluvením J Nejsme spolu (naštěstí) 24 hodin denně a tak si toho máme přece s tím druhým tolik co říct.

káva

Ráno moudřejší večera

Samozřejmě i v momentálním období máme a řešíme problémy, které na nás padají i před rok. Jen nám teď přijdou depresivnější a protivnější, než kdy jindy. Protože se s nimi budíme do sychravého rána a než se nadějeme, nebo se vůbec stihneme opravdu probrat, je zase večer. A ve tmě vždy všechno vypadá horší, než to ve skutečnosti může být.

Proto si zachovejme nadhled, důvtip, trochu odstupu a dobrou náladu. Problémy se stejně, jak víme, nikdy nevyřeší jen tím, že se jimi budeme v našich ženských, věčně pracujících hlavách probírat ze všech stran.

Nemáme bohužel tu výhodu, jako muži. KRABICI NIČEHO. Tahle krabice v mozku mužů umožňuje, neslyšet, nevidět a sem tam vlastně vůbec nebýt. My, podle našich drahých, do ní absolutně, se svým věčným přemýšlením nemáme přístup, protože by jsme ji chtěly vybavit obrazy a dekoracemi a nejsme schopné pochopit, že je to PROSTĚ KRABICE NIČEHO. Ať si ji muži mají.

Problémy, i pro nás ženy, mají tu svým způsobem úžasnou vlastnost, že nikam, bohužel, neutečou. A co jistota, že všechno nakonec vždycky nějak dopadlo a tudíž zase dopadne?

Ne vždy všechno dopadne tak, jak jsme si přály, představovaly nebo jsme chtěly, ale vždycky to nakonec ustojíme. A nějaká podzimní tma, která jen dělá bububu a problémy nafukuje, nás přeci do kolen jen tak lehce nedostane. Vždyť i bez špatného počasí nám i v běžných dnech přes rok připadá, že nás sem tam potkalo štěstí, řeklo UHNI a šlo dál 🙂

… nic netrvá věčně, to přece víme

Když je Ti v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe … říká citát Johna Lennona. Ale když je teď slunce málo? Proto se nás špatná nálada drží jako klíště? Musíme si pomoct samy. Samy sebou a tím co nás těší. Slunce teď není a nebude? Fajn. V tom případě se přikloňme k temperamentnějšímu tvrzení Charlese Bukowskiho, že: Svět patří těm, co se neposerou 🙂

Autorkou článku je Bára, foto pixabay.com


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *