Zajímají vás různé příběhy o cestě k miminku, těhotenství nebo mateřství? Pojďte si přečíst pár slov od maminky Nikoly a její cesty k miminku.
Nikola je jedna z nás, je žena a je maminka. Dneska se s vámi rozhodla sdílet svůj příběh týkající se mateřství. Některé z vás může pomoci při vaší cestě, protože v tom nikdy nejste samy. Kolem nás je spousta žen v podobné životní situaci.
Kdy jsi se rozhodla mít dítě? Bylo to spontánní rozhodnutí nebo sen už z dětství.
Sen z dětství to rozhodně nebyl. Do svých asi 25 let jsem nechtěla vlastní děti. Potom se to ale ve mně zlomilo a miminko jsem si najednou přála. Na svou dobu si ale muselo počkat, než jsem potkala svého nynějšího partnera, se kterým jsem založila rodinu. Rozhodně to ale nebylo hned, chvilku jsme spolu žili bez dětí a trvalo, než jsme si řekli „tak hele teď bychom tu společnou rodinu chtěli“.
Největší uvědomění pro mě bylo, když jedna kamarádka, která je asi o 6 let mladší než já, sdílela na sociálních sítích, že čeká miminko. V tu chvíli jsem jí to moc přála, ale zároveň se mi chtělo brečet, protože jsem si uvědomila, že ona má to, co já zatím ne a co mi chybí. Pamatuji si, že tenkrát to můj partner chtěl ještě odložit. Rekonstruovali jsme totiž naše bydlení, a tak by nám to příchod miminka trochu zkomplikovat. Nakonec jsem ale ráda, že jsme začali hned a nic neodkládali.
Byla tvá cesta k miminku jednoduchá?
Trochu jsem se oslím můstkem přenesla do této otázky. Naše cesta totiž nebyla jednoduchá a mimiko nepřišlo hned. Než se nám podařilo miminko počít, tak jsme naše bydlení stihli zrekonstruovat. Nejspíš to bylo, tak jak to mělo být.
Ráda nasdílím pro inspiraci naši cestu, třeba to může někomu pomoci. První rok jsme tomu nechali volný průběh. Po roce jsem jsme si začali říkat, že je to nějaké divné. Začala jsem to řešit s mým gynekologem, který v první řadě poradil více hlídat menstruační cyklus, abychom věděli, kdy je ovulace (tedy největší pravděpodobnost početí). Docházela jsem k němu pravidelně na konzultace, a nakonec z toho vzešlo, že ovulace probíhá, jak má, takže poslal na vyšetření partnera. Partnerovi výsledky nebyly nejlepší, takže jsme museli upravit životosprávu, začal užívat vitamíny, což vedlo ke zlepšení výsledků, a tak jsme museli zase začít řešit mě. Dalším krokem byly léky na podporu ovulace, které se užívají 3 menstruační cykly. Miminko jsme počali až na třetí pokus.
Když zmiňuješ, že jste počali na třetí pokus, tak asi přesně víš, který den to byl a jak to probíhalo. Nechceš nasdílet vaši story?
Byl pátek. Partner mě vyzvedl z práce, měli jsme doma akorát čas na to se najíst a nachystat se na ples, na který jsme měli koupené lístky. Zároveň jsme ale tušili, že jsou teď ty dny, kdy má přijít ta ovulace. Dokonce jsme si mysleli, že právě ten pátek je den D. Neměli jsme moc času na nějaké pokusy a měli jsme pocit, že to pošvihneme. V sobotu jsem hned ráno šla do práce, a jelikož mi bylo zle, měla jsem dokonce horečku a zimnici, tak po práci už jsem jen odpočívala a na nějaký ovulační test, který jsem měla doma připravený jsem si ani nevzpomněla. V neděli jsem začala být smutná, myslela jsem, že ani náš třetí pokus nevyjde, ale nakonec jsem si řekla, že nebudu sýčkovat a udělám si ovulační test, abych měla jistotu. K mému velkému překvapení vyšel test pozitivně. Šla jsem ho s nevěřícím pohledem ukázat partnerovi. Musím říct, že jsem ráda, že jsem si ten test toho dne udělala, protože jsme ten den opravdu počali!
Jaké chvilky před porodem pro tebe byly nejtěžší a jaké nejkrásnější?
Myslím, že jsem žádné špatné chvilky neměla. Nejhorší byl začátek, kdy na mě padala velká únava, ale myslím, že to je v začátku těhotenství normální stav. Hodně mi v tu dobu pomáhal partner. U konce těhotenství mi pouze překážel pupek, což si myslím, že je také normální. Přes léto obyčejně vyrážíme hodně za turistikou. To jsem musela trochu omezit. Větší vzdálenosti a náročnější terén mi dělaly problémy.
Nejkrásnější chvilka pro mě byla, když jsem mohla partnerovi oznámit, že jsem těhotná. Oba jsme to sice už tušili, ale nikdy nezapomenu na to, jak s partnerem stojím v obýváku s pozitivním těhotenským testem. Cítila jsem v tu chvíli nesmírnou radost. Také mě dojalo oznámení rodině a rodičům. To jsou nepopsatelné okamžiky štěstí a radosti. Dále budu ráda vzpomínat na první pohyby miminka v bříšku a na chvilky, když už ty pohyby byly vidět i z venku. Moc ráda vzpomínám i na to, jak bříško pomalu rostlo a zvětšovalo se.
Obrázek: „Moje fotka pár hodin před porodem…“
Chystala ses na porod? Případně jak.
Moc jsem se nechystala. Říkala jsem si, že to my ženy máme v sobě nějak zabudované, a že to musíme zvládnout. Je ale pravda, že asi týden před porodem jsem spolu s partnerem koukala na online předporodní kurz, který byl dobrý hlavně pro partnera, aby věděl, co ho u porodu čeká. Rozhodl se, že u porodu bude se mnou. Pokud by se nějaká nastávající maminka cítila nejistá, doporučuji buď kurz online, nebo zajít na nějaký kurz osobně. Určitě to pomůže.
Jak s odstupem času vnímáš samotný porod?
Bylo to pro mě 14hodinové peklo. Stálo to ale za to. Teď u mám toho malé špuntíka, směje se na mě a každý den se učíme něco nového. Kdybyste se mě zeptali, zda bych do toho šla podruhé, tak asi ne. V tuto chvíli to necítím tak, že bych do toho chtěla jít znovu. I když celé těhotenství, a i porod probíhaly bez komplikací.
Jak se cítíš nyní, těhotenství za sebou a prcek na světě?
Je to náročné na spoustu věcí. I když se připravujete, tak připravené nikdy nejste. Ať už řešíte prdíky, koliky, vyrážky, prostě cokoli. Navíc u nás se vyskytly i jiné potíže, a to ohledně laktace a kojení. U mě to začalo už v porodnici, kdy jsem domů přijela vystresovaná z toho, že malá nepřibírá. Možná za to mohl personál. Teď už je ale vše v pořádku.
Je něco, co bys nastávajícím maminkám doporučila nebo chtěla předat?
Řiďte se svým rozumem a instinktem a nedávejte na rady babiček, strýčků, kamarádek dělejte vše podle toho, jak to chcete a cítíte vy. Pokud si s něčím nejste jisté, konzultujte to raději s doktory nebo poradkyněmi. Nehledejte žádné informace na internetu, protože pak si budete myslet, že na každé kýchnutí vaše dítě minimálně umírá.
Chceš něco vzkázat čtenářům časopisu Sidonie?
Určitě neodkládejte a neplánujte založení rodiny do detailů. Jděte si za svým cílem, i když vás to bude stát mnoho psychických i fyzických sil.
Úvodní obrázek: pixabay.com
