Rozhovor s Lucy známou jako „spokojená máma“

Lucy o sobě na sociálních sítích uvádí: „Pomáhám maminkám pohodově proplouvat mateřstvím. Jsem máma + maceš = 4 děti. Balanc seberozvoje a praktična.“

Řekněte čtenářům do začátku tohoto rozhovoru něco o sobě.

Jsem Lucy, spokojená žena, máma dvou a maceška dalších dvou. Podporuji a inspiruji ženy k vědomému a radostnému životu a mateřství. Jsem vdaná, je mi něco přes třicet a s manželem a dětmi žijeme v širším centru Brna.

Jsem knihomolka, labužnice a nadšená cestovatelka. Narozením dětí se mi kompletně převrátil život vzhůru nohama. Přeskládala jsem si priority, mnoho věcí si uvědomila a začala žít diametrálně odlišný život oproti tomu bezdětnému – více vědomý, více přítomný.

Jakou práci jste dělala před nástupem na mateřskou dovolenou a plánujete se do ní vrátit, případně uvažujete o něčem úplně jiném?

Jsem vystudovaná architektka a před mateřskou jsem se věnovala navrhování interiérů – pracovala jsem sama na sebe. Při mateřské s prvním synem jsem ještě dva projekty zvládla, ale pomalu jsem přicházela na to, že mi to spolu s mateřstvím nejde skloubit tak, abych byla spokojená s odvedenou prací a zároveň s časem stráveným s rodinou. Dala jsem si tvůrčí přestávku a nechala vše plynout.

Kreativní tvorba mi záhy začala velmi chybět, ale hledala jsem jiný směr, kde bych se mohla takzvaně vybít, ale bez jakýchkoli deadlinů, prostě jen tak pro radost. Znovuobjevila jsem svou vášeň pro psaní a vznikl blog o mateřství a cestování, tehdy ještě pod názvem Malé velké radosti.

Pak už to všechno mělo docela rychlý spád. Objevila jsem Stáňu Stiborovou a její projekt Podnikání s pláže, který lidem pomáhá s rozjezdem online podnikání. Já do něj skočila po hlavě a zrodila se tak Spokojená máma. Projekt, který má za cíl vést ženy k vědomému a radostnému životu (nejen) v mateřství.

Nicméně dveře k architektuře, designu a interiérům si určitě nezavírám. Naučila jsem se žít přítomným okamžikem a následovat impulsy, které přicházejí. Teď mě baví a naplňuje Spokojená máma a uvidíme, kam mě zavane čas a jak se to všechno bude vyvíjet. Nějaké nápady na případné propojení obou odvětví už mám v šuplíku, jen ještě nenastal jejich čas.

Kdybyste měla jmenovat vysněnou práci, jak byste o ní přemýšlela? Šlo by vám čistě o její náplň nebo by pro vás bylo důležitější něco jiného (kolegové, místo…)

Za mě jsou dva nejdůležitější faktory, nad kterými by člověk měl přemýšlet ve spojitosti se svou prací.

Zaprvé by o ní měl člověk přemýšlet tak, aby mu dávala smysl, aby ho bavila. Aby ji nedělal jen z důvodu získání peněz, protože to nevidím jako dlouhodobě udržitelné.

Zadruhé je pak potřeba mít vyjasněné své životní priority – co je pro mě právě teď v tomto životním období opravdu důležité. A snažit se tomu práci co nejvíce přizpůsobit. Počínaje zkrácením úvazku, přes rozšíření služeb do online světa, klidně až po úplnou změnu oboru.

Mně osobně záleží na tom být flexibilní. V čase i místě. Právě proto jsem se ubrala směrem online podnikání – líbí se mi být sama sobě svým pánem, vyrazit ven, když je zrovna hezky a pracovat, když mám zrovna tvůrčí náladu. A to nejdůležitější – moct si dosyta užívat čas se svými dětmi, dokud mě ještě potřebují a mají zájem, protože je mi jasné, že takto intenzivně jako teď ten čas spolu trávit nebudeme napořád.

Já v současné chvíli svou vysněnou práci mám. Momentálně dokončuji koučovací výcvik a svou dosavadní podporu pro ženy na mateřské v rámci Spokojené mámy chci v dohledné době rozšířit právě i o koučink.

Jak často se zastavíte, abyste si shrnula znovu vaše priority a cíle a případně je nějak přeskládala? Já tomu často říkám „zastav se a ukliď si v hlavě“. Jakým způsobem to děláte? Někdo třeba píše deník, někomu stačí meditace…

Máme s mužem takový náš pravidelný ranní rituál a tím jsou společné snídaně. U nich si povídáme a to bych asi nazvala takovým společným každodenním životním úklidem. Probereme si, co se děje, jak se cítíme, co máme v plánu. Krátkodobě i dlouhodobě.

Úžasným nástrojem pro zastavení a zamyšlení se je pro mě pak právě koučink z pozice klienta. Kouzlo koučinku tkví v tom, že kouč neradí, pouze člověku vytvoří bezpečný časoprostor a klade mu otázky k tématu, které si člověk přinese. Člověk sám si tak utřiďuje myšlenky, uklízí v hlavě, odpovídá si na otázky, které by ho v té dané souvislosti třeba ani nenapadly. Kouč mu pomůže vidět svou situaci z více perspektiv a člověk mnohdy snáz a rychleji přichází k řešení toho, co má srdci.

Když jste začala s uvědomováním si, jaký je váš směr atd. Co vám k tomu nejvíce pomohlo? Co pro vás v tu dobu bylo inspirující? Poraďte našim čtenářům, jak začít.

Na začátku toho všeho byla cesta zpět k sobě samé. Prostřednictvím seberozvoje jsem záhy dokázala lépe a lépe odlišit, co mě doopravdy baví a naplňuje oproti tomu, co je obecně očekáváno společností nebo lidmi v mém blízkém okolí.

Inspirovaly mě příběhy žen, které samy úspěšně zvládly skloubit mateřství a seberealizaci přede mnou a které mi ukazují, že je to prostě opravdu možné. Protože jak cokoli dokáže první člověk, pak se snadno strhne lavina dalších 🙂 I to je určitě jeden z důvodů, proč mi dává smysl věnovat se projektu Spokojené mámy. Jeho prostřednictvím předávám vše, co jsem si vyzkoušela a na co jsem během své mateřské cesty přišla, tak, aby to co nejvíce ženám zpříjemnilo a zjednodušilo tu jejich vlastní cestu.

Všem bych určitě poradila, aby se nebáli, hledali, zkoušeli a šli za hlasem svého srdce. Cesta k našemu poslání nebo životnímu směru nemusí být vždycky úplně přímočará, ale všechny naše zkušenosti a kroky kupředu nás dělají silnějšími a odolnějšími a naši další cestu ukazují jasněji.

Na svých stránkách nabízíte ebook zdarma, ve kterém mimo jiné zmiňujete i vaši roli v domácnosti. Zajímá nás, jaké jsou obecně vaše role (nejen v domácnosti) a jak nad nimi uvažujete?

Rolí v životě ženy je mnoho, to myslím známe každá – od matky, přes dceru, manželku po sousedku nebo kamarádku a doma pak samozřejmě pečovatelku, kuchařku, uklízečku, … – mě nevyjímaje. Snad si na všechny teď ani nevzpomenu, nicméně za nejdůležitější považuju v tom všem neztratit samu sebe a v žádné z těchto rolí se nemuset přetvařovat nebo se snažit být někým jiným a dělat něco nedobrovolně na svůj úkor.

Tento můj eBook se jmenuje 7 bodů pro pohodové fungování domácnosti a kladu v něm důraz právě na tohle – neztratit v tom všem novém, co mateřství přináší, sebe samu. Neudělat ze sebe otroka domácnosti, pochopit, že i na mé vlastní spokojenosti záleží a že chod rodiny závisí na všech jejích členech (samozřejmě úměrně jejich věku). Snažím se zdůraznit, že perfekcionismus není udržitelný směr v mateřství a že je potřeba mít tak trochu na háku. 🙂

Kdokoli by měl chuť si počíst, může si můj eBook zdarma stáhnout na mém webu https://luciepeskova.cz/ebook-zdarma/

Co Vás inspiruje? Případně máte nějaký „vzor“, který vás zvlášť ovlivnil nebo inspiroval?

Z profesního hlediska mi na mysl mi přišly hned tři skvělé ženy:

První ženou je Šárka Chapman, koučka, jejíž práce se mnou velmi souzní a právě její programy stály na začátku mé seberozvojové cesty, mimo jiné maminka 3 dětí.

Dále je to určitě již zmiňovaná Stáňa Stiborová, online podnikatelka a mentorka, která mi prostřednictvím svého programu pomohla vyrazit na cestu do světa online podnikání, přičemž má sama 4 děti a nadšeně cestuje po světě – což je něco, co máme společné.

Třetí ženou je Markéta Hamrlová, taktéž koučka, u které momentálně absolvuji svůj koučovací výcvik a která mě obrovsky inspiruje v tom, s jakou lehkostí, hloubkou a hravostí svou práci dělá.

A v osobním životě mě nejvíce inspiruje můj muž. Zejména tím, jak se neúnavně a nadšeně vrhá do nových a nových výzev, jak nezůstává na místě a nebojí se jít stále hlouběji v rámci seberozvoje a sebepoznání. Inspiruje mě svým zápalem pro život, neutuchajícím optimismem a klidem.

Dál se ráda nechávám inspirovat všemi a vším, co v mém životě je nebo třeba jen prochází okolo. Od každého si beru to, co se mi líbí a aktivně si tak utvářím svůj život a směr.

Jaké reakce dostáváte od lidí? Existuje nějaký okamžik nebo komentář od někoho, který pro vás byl zvlášť odměňující nebo inspirativní?

Odměnou je mi každá jedna zpráva nebo komentář, který s sebou nese informaci, že má práce přinesla užitek, úlevu nebo nové obohacení.

Práce v online světě mi přinesla jeden zajímavý poznatek – tvůrci neuvěřitelně ocení, když ví, že nám jejich práce dává smysl. Tak využiju tento prostor a ráda bych čtenářům vzkázala, že pokud se vám něčí práce líbí nebo vás baví – běžte a dejte mu to vědět, dvě věty stačí. Pro vás to bude jedna minuta, pro toho tvůrce to bude hnací motor k další tvorbě, který je doslova k nezaplacení 🙂

Mohou se s vámi čtenáři potkat, ať už fyzicky nebo online?

V profesní rovině se se mnou čtenáři už brzy budou moci potkat prostřednictvím online koučinku, ale pokud budou chtít, ať mi neváhají kdykoli napsat na sociálních sítích – Facebooku nebo Instagramu .

No a v běžném životě jsem prostě jen máma s dětmi a kdokoli mě může potkat přímo v Brně, na hřišti, procházce nebo třeba na bazéně na Kraví hoře. 🙂

Chcete něco vzkázat čtenářům časopisu Sidonie?

Moc ráda, díky za prostor! Ráda bych všem čtenářkám a čtenářům poslala tři myšlenky.

Tou první je, že jakkoli náročný se náš život někdy může zdát, vždy je to jen období, které jednou pomine. Za druhé, že změna je vždy možná. Kdykoli a kdekoli se v našem životě se nacházíme a nejsme spokojení, tak jsme to právě my sami, kdo má tu moc nad naším životem a může něco udělat jinak. A třetí je jen milé připomenutí, že s úsměvem jde všechno příjemněji a snáz 🙂

Moc děkuji za vaše otázky a za příjemný rozhovor.

LP

Také děkujeme za velmi inspirativní rozhovor plný zajímavých informací.

Poznámky redaktorky:

V rozhovoru bylo zmíněno několik zajímavých žen. Vyhledala jsem je na internetu, takže pokud vás zaujaly, můžete se o nich dozvědět více.

Šárka Chapman: https://sarkachapman.cz/

Stáňa Stiborová: https://stanastiborova.cz/ nebo https://podnikanizplaze.cz/stanislava-stiborova/

Markéta Hamrlová: https://www.marketahamrlova.cz/