V kategorii „Miluji“ se věnujeme hlubokým a autentickým pohledům na vztahy ve všech jejich formách. Ať už jde o rodinné vazby, přátelská spojení, nebo vášnivé romány, chceme osvětlit, jak může láska obohatit náš život, ale i jak se vyrovnávat s jejími nástrahami.
Vztahy utvářejí podstatu našeho života a krouží kolem hluboké emocionální síly – lásky. Je to ona, která nás spojuje, obohacuje a zároveň nás zkouší. Ve světě, kde je mnoho způsobů, jak milovat a být milován, je důležité vzpomenout si na sílu a krásu opravdové lásky, která přichází z hloubi srdce.
Protože každý vztah má své výzvy a každá láska potřebuje své místo k rozkvětu, nabízíme vám nejen inspirativní příběhy a nové pohledy, ale také rady a náhledy, které vám pomohou vidět věci jasněji, když se zdá, že se vše zamlžuje.
Ve světě plném rychlých setkání a povrchních spojení se zastavte a ponořte se do hloubky skutečné lásky a upřímných vztahů. Prozkoumejte s námi, co to znamená milovat celým srdcem, bez obav a omezení, a objevte radost, kterou taková láska může přinést.
Malé děti jsou zranitelné. Zároveň představují pro obchodníky významnou cílovou skupinu a na trhu je široká nabídka výrobků určených právě jim. Spotřebitelský časopis dTest se zajímal o rizikové chemikálie, které může kojenecké a dětské zboží obsahovat. Tři produkty dostupné na českém trhu by se kvůli zjištěnému obsahu škodlivých látek v jiných evropských státech vůbec nesměly prodávat….
Že jste ještě nikdy netančili v sauně? Ani já ne, až do včerejška. Tančit se dá, jak jsem si na vlastní kůži prožila, všude. A tak pokračuji v boření zažitých pravidel… Stále častěji si uvědomuji, jakou opravdovou součástí mě samotné je tanec a hudba. Včera jsem si prožila ten nádherný, osvobozující pocit, že tančit mohu kdykoliv a…
Blíží se čas (uteče to jako voda!) přijímacích zkoušek na střední školy. Ať už chceme nebo ne, velká míra zodpovědnosti leží nás dospělých, na rodičích, na učitelích… Jak si mají děti poradit Děti stojící před volbou svého budoucího povolání ne vždycky přesně vědí, jakým směrem by se chtěly ve svém příštím profesním směřování vydat. „Nastupuje“…
Věřím tomu, že smysl (cit) pro spravedlnost si v sobě nosíme všichni. Že se – s většími či menšími dispozicemi pro spravedlnost, vlastní „čistý štít“ i „fair play“ – už rodíme. A, bohužel, až následná výchova a situace, do kterých nás život staví, udělají s těmito nadělenými, přirozenými (a jistě i žádoucími) vlastnosti „své“… Buď se…
Asi (spíše tedy určitě…) patřím k těm, kteří – když si „vezmou něco do hlavy“ – neúnavně hledají (a posléze většinou i najdou)cestu, jak si to prosadit. Pro někoho vlastnost nepoznaná (a tedy nepochopitelná, možná dokonce obtěžující a nepřijatelná), pro jiné samozřejmý (a nezbytný) rys jejich povahy, který se jim vyplácí využívat… Vzpomínám si na životní…
Že je to nesmysl? Že práce je svazující, nudná, otravná? Chodíte do ní jen proto, že potřebujete vydělat peníze. Ty směníte za zboží, a tak to jde pořád dokola. Únavné. Vyčerpávající. Deprimující. A smysl života? Uniká vám. Tak se už konečně osvoboďte. Proměňte ten ne-smysl ve smysl. Všimli jste si, jak jsou lidi na ulici…
Přemýšlela jsem, jaké ryze ženské téma zvolit,aby bylo současně (alespoň pro některé) i pomyslným novoročním dárkem… A protože vím, že někdy i pouhá informace (která nás až dosud míjela) bývá – získaná v ten správný čas – „dárkem nad dárky“, ráda bych jednu takovou „darovala“ všem, pro které se může stát zdrojem nové (a věřte, že…
(Povídka) Světla svítí do tmy. Černý dálniční asflat je nesměle odráží. Stará audi se žene ostošest. Chvílemi se chce odrazit od povrchu a vzlétnout. Jenže nějak není kam. Zatažené nebe je pokryté mraky. Tuším je pod tmou tmoucí. A čím blíž jsme u cíle, tím víc mě tíží. Hudba křičí z repráků naplno. Řítíme se. Veselé…
(Novoroční povídka) Konečně. Vločky se snášely z nebe jako maličkatí huňatí andílci. Tančily kolem pouliční lampy, jejíž světlo zútulňovalo rozlámaný vesnický chodník. Ladně ještě jednou obkroužily světlo, než teplem roztály. A tak je to se vším, pomyslela si a těžce se nadechla chladného vlhkého vzduchu. Přitížilo se jí. Kolem plic se zase stáhl ten neviditelný železný…
Zdaleka ne všechna setkání, která nám život přichystá , se vryjí do naší paměti natrvalo. Na některá zapomínáme okamžitě, jiná se nám ještě párkrát vybaví, než z naší mysli zmizí, a jen některá jsou výjimečná, taková, která nám zůstanou už navždycky uložena v srdci… Cesta do neznáma Není vůbec podstatné, proč a jak se stalo, že jsem…
