Blíží se čas (uteče to jako voda!) přijímacích zkoušek na střední školy. Ať už chceme nebo ne, velká míra zodpovědnosti leží nás dospělých, na rodičích, na učitelích…
Jak si mají děti poradit
Děti stojící před volbou svého budoucího povolání ne vždycky přesně vědí, jakým směrem by se chtěly ve svém příštím profesním směřování vydat. „Nastupuje“ tedy nejčastěji „poradní hlas“ rodičů a učitelů. Jenomže – známe to velmi důvěrně mnozí (mnohé) – dítě v tomto věku (v období svého více či méně bouřlivého dospívání) je vystaveno mnoha vlivům , s nimiž si často neví rady.
Řečeno slovy jedné úžasné paní vychovatelky – „… nemá vůbec tušení, co se s ním děje…“ A pokud dospívající (až do doby, kdy už je konkrétní volba nevyhnutelná – kdy „nazraje“ čas „odtajnit“ směr, kterým se, po devítileté základní školní docházce, hodlá, resp. chce vydat) neví o činnosti, které by se ve svém životě rád věnoval, domnívám se, že velmi často nastává problém zcela zásadní…
Nevědí, co se s nimi děje
Dospívání (samo o sobě) „rádo odsunuje“ povinnosti všeho druhu (i vše s nimi spojené) na „druhou kolej“ a dospívající se nedokáže (ač by třeba sám v tu chvíli chtěl) soustředit na svoji (přece ještě tolik vzdálenou!) BUDOUCNOST dostatečně zodpovědně, ani – nemaje potřebné odžité zkušenosti – uvažovat dostatečně reálně… Žije hlavně tím, co je TEĎ a TADY, a jeho dispozice domýšlet (přemýšlet o nich!) okolnosti tak vzdálené, jako je DOSPĚLOST (budoucnost), jsou velmi často – zcela logicky – nezralé…
Dospívající za to ale nemůže, tak to prostě je. V tu chvíli se, bohužel, často střetává neslučitelné (nebo jen velmi obtížně slučitelné) – a to schopnost zodpovědného přístupu k volbě pro život nesporně důležité ( někdy, bohužel, podceňované!) s nutností řešit to, s čím se „perou“ (někdy úspěšně, jindy se ztrátami, které „bolí“) aktuálně, s čím se musí, pokud možno, co nejdříve vyrovnat, naučit žít… Je toho prostě najednou příliš ( na sice už ne dítě – ale zdaleka ještě ne ani dospělého!), a přesto musí – v čas k tomu určený – k zásadní volbě (zvolit nějak – něco) obvykle bezpodmínečně dojít.
A měla by to být – i přes všechna úskalí s tím spojená – především volba vlastní. Volba , která ty, co se pomalu, ale jistě blíží k prahu své dospělosti, může jako jediná přivést k naplnění představy o ideální budoucnosti, o práci, která může (bude) těšit…
Domnívám se proto, že „průvodcovská“ role rodičů, učitelů – v tomto směru – by měla nastoupit už dávno, dávno před tímto obdobím, a to přijatelnou formou (alespoň tak si to myslím) VÝRAZNÉ PODPORY toho, v čem dítě vyniká, co ho zajímá a těší, čemu se dokáže a chce věnovat už v době, kdy je volba budoucího povolání ještě v nedohlednu.
Je dobré všímat si pozorně zájmů (talentu) svých dětí
Všímejme si pozorně (a se vší vážností – s respektem!) rodících se zájmů svých dětí a podporujme je v nich… Vím určitě, že se to vyplácí. Podpoříme-li totiž dítě v jím zvolené aktivitě, pomůžeme-li mu ji prohlubovat (prohloubit) a svým přístupem (v souvislosti s konkrétním zájmem) jsme nápomocni k zvyšování potřebného dětského sebevědomí, může být i zdánlivě nedostupný cíl dostupnější, než se nám na první pohled zdá.
Podporujme své děti v tom, co je skutečně těší a láká, co se jim daří (nepodsouvejme jim ale nikdy, proti jejich vůli, své vlastní nedosažené mety – někdejší, znovu v nás samotných ožívající sny a touhy) – pak v sobě budou mít i dostatek vůle, chuti a síly ke svému cíli šťastně dojít… V opačném případě (to, když nepodpoříme ve správný čas dětské sebevědomí, a nepodnítíme schopnost dítěte nevzdávat se v případě prvních překážek a třeba i neúspěchů) se může snadno stát (a stává se), že dospívající stojící před volbou, CO po základní škole DÁL, NEBUDE skutečně VĚDĚT… A pak „jen“ lhostejně „podlehne“ tlaku (t.j jistě dobře míněným radám) svých rodičů a učitelů a vydá se cestou, která ho následně (velmi pravděpodobně) nemůže ani nikterak těšit.
Jsem přesvědčena o tom,že přirozenou součástí rodičovské (pedagogické) zodpovědnosti musí být i osvojení si dovednosti (nebo přinejmenším alespoň snaha o to!) vnímat individuální dispozice dětí už od jejich nejútlejšího věku. Pak je i možné připravovat dětem cíleně podmínky směřující k šťastnému, smysluplnému a naplněnému prožívání (z pohledu především dětí samotných) jejich příští (nezbytné a obvyklé) „dospělé“ každodennosti…
Autorkou článku je Jarmila Jiráková