V kategorii „Miluji“ se věnujeme hlubokým a autentickým pohledům na vztahy ve všech jejich formách. Ať už jde o rodinné vazby, přátelská spojení, nebo vášnivé romány, chceme osvětlit, jak může láska obohatit náš život, ale i jak se vyrovnávat s jejími nástrahami.
Vztahy utvářejí podstatu našeho života a krouží kolem hluboké emocionální síly – lásky. Je to ona, která nás spojuje, obohacuje a zároveň nás zkouší. Ve světě, kde je mnoho způsobů, jak milovat a být milován, je důležité vzpomenout si na sílu a krásu opravdové lásky, která přichází z hloubi srdce.
Protože každý vztah má své výzvy a každá láska potřebuje své místo k rozkvětu, nabízíme vám nejen inspirativní příběhy a nové pohledy, ale také rady a náhledy, které vám pomohou vidět věci jasněji, když se zdá, že se vše zamlžuje.
Ve světě plném rychlých setkání a povrchních spojení se zastavte a ponořte se do hloubky skutečné lásky a upřímných vztahů. Prozkoumejte s námi, co to znamená milovat celým srdcem, bez obav a omezení, a objevte radost, kterou taková láska může přinést.
Občas se ocitnu ve zvláštní společnosti. Sedí se u stolu, popíjí se pivo, víno nebo míchané nápoje, někdy se něco pojí a mezitím se soutěží. Slova lítají vzduchem. Jsou nenápadná, ale přesto volená s jasným účelem. Zamířit. Zasáhnout cíl. Skórovat. I když decentně, jakoby náhodou. Možná se to stalo i vám. Třeba to proběhlo nějak takhle….
Hurá na prázdniny! Kam? No přece za babičkou! Nebo vás letos babička nečeká, protože si koupila opalovací krém a místo zavařování vyrazila k moři? Celofán z kytic pozřen odpadkovými koši, školní tašky hozené v koutě, oprášené kufry, slunce, všude plno aut a vysvědčení vydaná napospas zásuvkám – neklamná to znamení definitivního konce školního roku. „Kampak, cestovateli?“ ptám se…
Rodit doma, nebo v nemocnici? To je otázka, kterou dnes řeší celá řada nejen prvorodiček. Jaké jsou výhody a nevýhody porodu doma? Je možné absolvovat alespoň trochu přirozený porod v nemocnici? A na co se připravit? Dlouho jsem se rozhodovala, jestli rodit doma, nebo v nemocnici. A nebýt tlaku ze strany rodinného kruhu a přátel, vybrala bych si…
Odehrálo se to v létě asi před patnácti lety. Uvelebená na čerstvě posekané trávě jsem přivřela víčka a oddala se snění, zatímco mě do tváře hřálo slunce. Snila jsem o své svatbě. Nebyla v bílých šatech, ale v džínách. Nevěsta nejela v limuzíně, ale na motorce. Nebo na koni. Nebyla pompézní, okázalá, ale skromná a od srdce. Přišly roky,…
Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně. Napsal Shakespeare před mnoha a mnoha lety. Jedny z mála veršů, které mi v hlavě uvízly z povinné školní četby. Možná proto, že změna jména před svatbou, po svatbě nebo po rozvodu je zajímavým tématem, které stojí za úvahu. Mám to už téměř čtyři roky za sebou. Naše…
Milé a krásné ženy, určitě se známe. Možná jsme se viděly v obchodě, když jsme odmítly plastovou tašku a nákup složily do proutěného košíku. Máme hodně společného, ale přesto jsme každá jiná. Srdce se nám tetelí blahem, když v borovém lese pod žárem letního slunce praskají šišky a kolem to voní smolou. Nebo když si prohlížíme sedmikrásku…
