V každém koutu naší společnosti se skrývají osobnosti, jejichž příběhy mohou inspirovat, motivovat a obohatit náš životní pohled. Nejedná se pouze o ty, kteří stojí na vrcholu popularity, ale často právě o ty, kteří působí v zákulisí, aniž by na sebe strhávali pozornost. V kategorii „Inspiruji“ se zaměřujeme na tuto nevšední skupinu lidí – úžasné ženy a muže, kteří mají co říci a sdílet.
Chceme objevit ty, kdo svým přístupem k životu, svou odvahou, kreativitou nebo jedinečnou životní cestou mohou inspirovat nás všechny. Ať už je to váš soused, který tajně pomáhá komunitě, učitelka vašich dětí, která zanechala lukrativní kariéru kvůli své vášni k výuce, nebo kamarád, jehož životní příběh je plný vzestupů a pádů – my chceme slyšet jejich hlasy a podělit se o ně s vámi.
Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo vás inspiruje svým životním příběhem, neváhejte a napište nám. Vaše tipy nám pomohou rozšířit horizonty a přinést vám další inspirativní rozhovory. Protože věříme, že každý má svůj příběh a každý z nás může být inspirací pro druhé. Kategorie „Inspiruji“ je mostem mezi těmi, kteří inspirovali, a těmi, kteří hledají inspiraci.
(ROZHOVOR) Poslední román autorky, která žije v kraji žítkovských bohyň, se jmenuje prostě: Dcery. Inspirován je vlastní rodovou historií a ukazuje, jak se některé vzorce předávají z generace na generaci. Třeba i to, že si ženy vybírají „špatné“ muže. „Poslední dobou mne napadá, že problém není v muži, ale i v chování ženy, která v něm tu špatnou stránku probudí,“…
Výzkumnice Michaela Musilová je sympatická mladá žena, která má zajímavý profesní zájem – vesmír. Už coby devítiletá se navlíkla do napodobeniny skafandru, dodnes má fotografii, kdy takto oděná sedí na lednici a nevzdává sen stát se jednou astronautkou.
Nechci psát básničky, které se jen tak rýmují. Chtěla bych svými básněmi i něco sdělit, potěšit a dodat lidem sílu, naději a trochu radosti. Víte, když už je člověk starej, neměl by být ještě k tomu protivnej. To říká paní Josefa Tibitanzlová, které nikdo neřekne jinak než Tibi. Ve svých pětadevadesáti letech vydala svou první básnickou…
Je odpoledne. Za okny svítí slunce a na ulici běhají děti. Evropský mír a klid. Nevím, jak je teď v Rusku. Tuším ale, že tam někde v cele sedí Nadiya Savchenková. Důstojnice ukrajinské armády, pilotka a poslankyně ukrajinského parlamentu. Žena, která bojovala ve válce za svobodu a svoji vlast. Ruská justice ji poté, co byla unesena separatisty…
Miniaturní korálky vyšité do pestrých obrazců inspirovaných Orientem nebo dávnou minulostí tvoří základ šperků, které Tamara Procházková šije ve svém plzeňském ateliéru. Kombinuje je se starobylými korálky, jež zachránila doslova ze smetiště, nebo s dřívky a mušlemi vyplavenými mořem. V každém šperku je alespoň špetka příběhu nebo symboliky. A zajímavé jsou stejně jako sama jejich autorka.
K módě má Tomáš Potůček blízko po všech stránkách. Fotí pro modelingové agentury a vedle toho vyrábí stylové módní doplňky, hlavně náramky. „K Vánocům jsem přítelkyni dokonce ušil kabelku,“ říká dvacetiletý muž, který by rád vystudoval fakultu designu a umění.
Odmyslete si vrásčitou tvář babičky. Kdysi přeci bývala tak krásná. Třeba se vám i trochu podobala. Třeba jako moje babička mě. Tedy vlastně naopak. Listuju zrovna svázaným ročníkem časopisu Eva z roku 1942. Fotky a články mi připomínají, kolik společného máme se svými babičkami.
Před šesti lety si Petra Šůchová otevřela čajovnu v okresním městě, ale dnes se živí hlavně pečením. Nebo spíš výrobou zdravých sladkostí – ať už jsou to lanýže s levandulovou příchutí či raw dorty, o kterých zákaznicí mnohdy neví, že neprošly žárem trouby. Své podnikání postavila na jasných zásadách – používá jen suroviny, kterým důvěřuje.
(Rozhovor) Láska ke zvířatům ji provázela od malička. Ve svých pětatřiceti letech se rozhodla, že začne konečně žít šťastný život. Dnes Mili Kapounová pracuje jako psí koučka a ukazuje lidem, že vztah se psem nemusí být plný příkazů a zákazů. „Pokud pes vůbec nemá možnosti, nevyhne se stresu, což může vést až k jeho depresím a…
(Rozhovor o tom, že žít život v přetvářce není to pravé.) Útulná, kamenná terasa. Rozlehlá a pěstěná zahrada. Přítulné štěně Sára. V tomto příjemném prostředí si se mnou nad hrnkem kapučína ochotně a otevřeně povídá Čestmír. O svém zkrachovalém manželství, ubíjející přetvářce, své orientaci a současném příteli.
