Film Lída Baarová: Promarněná šance

(Recenze) Nový snímek Filipa Renče, který se tento týden objevil v českých kinech, byl označovaný za neočekávanější film roku. Jenže zklamal. Je povrchní, bez atmosféry a u některých scén budete váhat, jestli jde o zachycení skutečnosti nebo o parodii.

Osud Lídy Baarové přitahuje dokumentaristy, spisovatele i novináře, kteří touží odkrýt, co krásná prvorepubliková herečka skutečně prožívala a skrývala. Ať si přečtete její životopis nebo rozhovory, které s ní v průběhu let různí lidé vedli, nezbavíte se dojmu, že nikdy neřekla vše.

Nový pohled a odpovědi nepřináší ani film, ve kterém si hlavní roli zahrála Táňa Pauhofová. Snímek je příliš povrchní a odbytý. Samozřejmě, že se také tento film točí kolem krátké, ale osudové kapitoly života Lídy Baarové – vztahu s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goeblesem. Tvůrci se snažili příběh postavit na vášnivé a zničené lásce, jenže dost nepřesvědčivě. Možná proto, že skutečnost byla trochu jiná. A tak marně čekáte, že se milostný příběh vyvine a rozvine. Když se po výhrůžkách od vůdce uslzený Goebles s Baarovou rozchází, je tato scéna spíš tragikomická. A diváci v kině se skutečně smějí.

Že něco není v pořádku, je znát už na samém začátku filmu, kdy se tvůrci pokusili diváka vtáhnout do hýřivého nočního života Lucerny, ve které často hrával R. A. Dvorský. Jenže hudba je pojatá nedobově a místo pohodového swingu jsou příliš slyšet bicí, které jako by vypadly z filmu Decibely lásky, jehož trailer běžel v kině před chvíli.

Zestárlá Lída Baarová, kterou ztvárnila 89letá Zdena Procházková, pronáší hned na úvodu filmu kýčovitou frázi: „Milovala jsem zločince, ale to přece ještě není zločin.“ Ostatně i další monology a dialogy jsou vágní, nepromyšlené, bez hloubky a autorovy inovace.

Někdy jsou dokonce scény trapné až tragikomické – a diváci v kině se zase smějí, což tvůrci pravděpodobně nezamýšleli (netočili přece komedii). To třeba když se Pavel Kříž pokouší zahrát Adolfa Hitlera a pochválí Lídě Baarové klobouček. Ještě než herečce vysekne další poklonu, pouští na gramofonu Wagnerovu Valkýru. Větší kýč si už snad nelze představit.

Povrchnost a opomenutí důležitých detailů, které by dokreslily dobovou atmosféru, se linou celým filmem. Docela zmizela prvorepubliková elegance a opomenuty jsou některé dobové souvislosti, na což ostatně upozornila i německá média.

Po skončení filmu zůstává jen pachuť. A nezodpovězené otázky. Byla to parodie? O co se autoři snímku pokoušeli? Převyprávět tragický milostný příběh? Vnést světlo do života Lídy Baarové? Ani jedno se nepodařilo. A to je škoda, protože svůj poslední velký film by si určitě zasloužila.

Autorkou článku je Jana Poncarová


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit exceeded. Please complete the captcha once again.