Když se děti z naší rodiny chtějí chvilku krásně bát, už po tři generace otevírají ohmatanou knihu ruských pohádek Krása Nesmírná na stránkách s obrázkem dívky Vasilisy vyhnané do temného lesa k ježibabě pro světlo.
Nedávno jsem vytáhla zmiňovanou knížku možná po desítkách let, v touze připomenout si onen dětský pocit. Všechno bylo ale jinak. Vylekaná Vasilisa, lebky se svítícíma očima, zlověstný kocour ani temný les se mnou nepohnul. Zděsila jsem se ježibaby coby staré ženy!
Ilustrátor Václav Fiala ji totiž zpodobnil velmi realisticky: kostnatou, bezzubou, se zbytky šedivých vlajících vlasů, s chlupy na bradě, povadlým tělem a k tomu zjevně zuřící.
Navíc mě napadlo, že možná ani tak stará nebyla… Vždyť co bychom si dnes počali bez moderní stomatologické a kosmetické péče, barev na vlasy, slušivé módy, push-up podprsenek, fitness, meditativních technik a mnozí i bez plastických operací?
Jistě, ježibaba byla hlavně zlá, a to se pochopitelně odráželo v její vizáži. Tato ruská „Baba Jaga“ (nijak oblíbený archetyp) žila v lese a požírala lidi jako kuřata. I Vasilisu si chtěla upéct. Nepodala ani kůrku kocourovi, ani kostičku věrnému psovi, zatímco Vasilisa je nakrmila, k tomu převázala pentličkou větvičky břízky, která jí díky tomu nevyšlehala oči, a namazala petlice vrat sádlem. Ta se jí v pravou chvíli vděčně otevřela a Vasilisa mohla utéct. Pryč od ježibaby – na svobodu.
Později se její vlastnoručně zhotovené košile dostaly až k carevičovi, ten překrásnou Vasilisu právem ocenil a vzal si ji za ženu. Zajisté tedy mohla stárnout šťastně, moudře a vypadat jako ty milé babičky, které jsou dle básníka Goetha v mládí hříčkou přírody a v stáří uměleckým dílem. Určitě máte i ve svém okolí pár takových lidí. Jejich krása je pomíjivá jen zdánlivě, protože zůstává a ještě se umocňuje v duši.
Jak si zachovat mládí a krásu?
Monika Golková, specialistka nového oboru – medicíny proti stárnutí klade důraz na přesnou znalost vlastního těla a nastavení individuálního anti-aging programu. Ve své knize „Anti-aging: jak si zachovat mládí a krásu“ připodobňuje naši genetickou výbavu ke sklenici s vodou:
- Asi čtvrtina z nás má vynikající genetickou výbavu a tito šťastlivci mohou sklenici naplnit až po okraj. Teprve až „přeteče“, začnou se u nich projevovat zdravotní problémy.
- Další čtvrtina populace začíná mít zdravotní potíže už při naplnění pomyslné sklenice do její čtvrtiny. Tito lidé mají velice špatnou genetickou výbavu a jen mimořádně kvalitním životním stylem mohou dosáhnout dlouhověkosti a pevného zdraví.
- Zhruba 50 procent lidí to má s genetikou a vlastním ovlivněním zdraví tak půl na půl – sklenici tedy naplní do poloviny a zbytek závisí na jejich chování.
Podle Moniky Golkové si lze vitalitu a mladistvý vzhled uchovat až do pozdního věku. Pokud se o své tělo budeme pořádně starat, můžeme dobře vypadat nejen ve 40, ale i v 50, 60 letech, a dokonce i později.
Jak toho dosáhnout? Především je třeba vyhýbat se nadměrnému slunečnímu záření, cigaretovému kouři, jedovatým zplodinám z ovzduší, nadměrné konzumaci alkoholu, soli a tuků, agresivní odmašťující kosmetice, a maximálně omezovat stres. Zásadní je také jídelníček s důležitými živinami, především vitamíny A, C, E, kyselinou listovou, pohyb, udržování optimální váhy a dostatečný spánek.
Nejsilnější prostředek proti stárnutí je láska, praví filozof
Anglický myslitel John Stuart Mill považuje za nejlepší lék na stáří lásku. I odborníci dokázali, že velká část cesty vedoucí k uchování vnitřní krásy tkví v láskyplném životě v rodinném a přátelském kruhu, psychické pohodě a pozitivním myšlení.
A na odlehčení jedna z moudrostí Jana Wericha: „Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada sice vaše problémy nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“
Autorkou článku je Eva Lhoťanová. Foto: autorka
