Dneska hlídá tatínek. A já jdu na kafe!

coffee-2350590_960_720

Proč nechat dítě na pár hodin doma s tatínkem a jít si zacvičit, přečíst si knížku do kavárny nebo se prostě jen zavřít v ložnici a prospat nerušeně tři hodiny v kuse? Vypozorovala jsem, že u nás doma těch nevinných pár hodin významně ovlivní naše vzájemné vztahy. Minimálně na čtyřech rovinách:




  • Vztah muž & dítě. Dopřávám jim společný čas ve dvou. Jak se mají líp poznat, když u toho pořád prudit se svým – jakkoli dobře míněným – „měl bys ji držet spíš takhle, tohle je pro ni prej blbý na záda!“. Jako kdyby nás na romantických prvních schůzkách věčně doprovázel partnerův nejlepší kamarád. Na kafe nebo jógu tedy odcházím s pocitem, že to vlastně dělám pro ně. 😉
  • Vztah já & já. Opomíjený a přitom zásadní. Být spokojená sama se sebou, mít se ráda, starat se o sebe, dělat, co mě baví, a nepotlačovat svoje potřeby, to všechno považuju za jednu z nejdůležitějších věcí, ve kterých můžu (musím!) jít své dceři příkladem.
  • Vztah já & muž. Poroste a pokvete, když o něj budeme pečovat. Když mám svůj čas pro sebe, dobiju energii a vracím se domů veselá. Zářím, vtipkuju a mám chuť oba dva ulíbat a umačkat v náručí. Muž má mezitím šanci zakusit neviditelnou náročnost rodičovské dovolené. A zvládá to bravurně, já jsem na něj hrdá a on na sebe taky, vypráví mi, co spolu zažili, a všichni máme radost. Zní to jako pohádka, co? Tak ji zažijte. Důvěřujte a vyražte sama ven za dobrodružstvím.
  • Vztah já & dítě. Když trávíte s člověkem, kterého milujete sebevíc, čas 24/7, je to nápor a pravděpodobně si sáhnete na dno. Dopřejte si luxus stýskání! Alespoň z vaší strany. Může se totiž snadno stát, že během neotřelé tatínkovské zábavy si na vás dítě celé tři hodiny ani nevzpomene. 😀

Sbohem, perfekcionisme. Vítej, svobodo!

Dítě potřebuje mámu. O tom žádná. Potřebuje ale odpočatou, spokojenou mámu. Ne uzel nervů, který se modlí, ať tentokrát dítě usne po obědě alespoň na hodinu; přesto zarputile odmítá přenechat péči, byť na chvilku, jiné osobě. Nejsem zastáncem extrémů. A svěřit mrňavého kojence každý den na osm hodin chůvě je pro mě podobný extrém jako nehnout se od něj na krok, co je den/měsíc/rok dlouhý. Respektuju ale, že každý to má jinak. Proto si netroufám nabízet instantní rady. Dovolím si snad jen sdílet, co se osvědčilo mně, možná inspirovat, nabídnout jiný úhel pohledu.

O co vlastně jde? Zeptejte se samy sebe a pokuste se formulovat upřímnou odpověď. Je v tom kus perfekcionismu, který vám brání nechat doma dítě s mužem? Nebude to s ním umět tak dobře, jako vy? Neví přesně, jakou písničku má dítě nejradši při přebalování a jakou zase při oblíkání? Nasadí mu nakřivo čepičku, špatně zalepí plínku nebo nanese příliš tenkou nebo naopak zbytečně tlustou vrstvu krému proti opruzeninám? Pokud je vám něco z toho povědomé, myslím, že váš mateřský barometr je pět vteřin před výbuchem. Udělat si čas jen pro sebe nebo vyrazit na kávu s kamarádkou pak zachrání nejen vás, ale i celkovou pohodu u vás doma. Svému muži důvěřujte. Pravda, možná dítěti čepičku nenasadí křivě, protože mu ji nenasadí vůbec. Možná zapomene i na krém a na písničku. A možná s ním i přesto bude dítě v tu chvíli šťastnější než s vynervovanou mámou, která už skoro zapomněla, jak chutná kafe, když je ještě teplé.

Hlasuju pro to, abychom my ženy svým mužům nejen důvěřovaly, ale dávaly pravidelně prostor pro budování jejich vztahu s dítětem. Bez naší přítomnosti, bez toho, abychom jim dýchaly na záda a bombardovaly je nevyžádanými radami. Jasně, své dítě známe nejlíp – trávíme s ním nejvíc času. To ale neznamená, že máme patent na moudrost a bezchybnost. Pokuste se odolat a nepřipravit muži před svým odchodem půlhodinovou přednášku nebo dvoustránkový „návod k použití“. Nechte ho, ať si na některé věci přijde sám. Zároveň ale buďte připravená, že na ně nejenom přijde, ale mohou být ve finálně praktičtější a účinnější než ty, na které jste zvyklá. 🙂

PS: Za muže si klidně dosaďte libovolného rodinného příslušníka, kamaráda, kamarádku, adoptivní babičku, hlídací tetu. To, oč tu běží především, zůstává neměnné. A to jste vy a vaše spokojenost.

Autorkou článku je Martina Hudečková. Foto: pixabay.com

Přidejte svůj komentář.