Děkujeme za krásné vzkazy pro vaše babičky, které nám přišly do redakce. Děkujeme, že jste se zapojili do soutěže o román Podbrdské ženy, který autorka věnovala své babičce. Výherkyni Kristině gratulujeme a zasíláme výtisk. A tady jsou vaše vzkazy, poděkování a přání babičkám. ❤
Milá babičko, moc mi chybíš a ráda bych tě pozvala na svou svatbu, i když bys mi určitě vyndala, že bude v květnu. Můj ženich Jakub by se ti moc líbil (a ž jsi byla náročná). A teď prosím o požehnání aspoň touto cestou a budu se těšit, že nám ze shora zamáváš. Mám tě ráda. Tvoje Zuzička.
Babičko, za tvýma očima, zalitýma šedí, se odehrávají příběhy. Příběhy z dob dobrých i z náročných období života. Děkujeme ti za chvíle, kdy nám je vyprávíš, za vzpomínky, ale hlavně za čas, který spolu můžeme strávit. Jsi nejbabičkovatější. Kuba.
Milá babi, děkuji ti za mé nádherné dětství, za všechny příběhy, cos mi kdy vyprávěla před spaním, za naše společná putování českou krajinou a za to, žes mi odmalička vedla ke čtení. A odpouštím ti, ty víš přesně co… Mám tě moc ráda. Tvá A. M. T.
Mé vzpomínky jsou stále živé, čím jsem starší, tím jsou vzácnější. Děkuji. Alena.
Babičko, děkuji (srdce). Jan.
Milá babičko Toničko, vždy při „úklid“ se napomenu Tývmi slovy: „Nech to, to chleba nejí“ a hned je milo na duši. Hana.
Naše milá babičko Aničko, narodila ses ve slavný den 8. března 1902. Celý život jsi poctivě pracovala u sedláků na poli, ve stáji, když ses vdala za dědečka – horníka- starala ses o celou velkou rodinu. Nikdy nezapomeneme na večery plné vyprávění o tom, jak jsi žila, o náletech Američanů na Plzeň, o vítání osvoboditelů. Ale hlavně – na obyčejné příběhy lidí kolem nás, zvyky v naší vesnici a rodině. Když jíme svatomartinskou husu, vzpomínáme, jak jsi zastavila autobus, protože „holky“ se musely vycachtat v rybníce. A v období vánoc krájíme jablíčka a díváme se na hřiště, protože odtud přece „létal“ Ježíšek. I když jsi nás opustila 28. října 1988, v naší chaloupce stále žije tvůj milý duch a s láskou se dotýkáme tvých hrníčků na kafe. A to ještě nevíš, že na Tvoje buchty – cihly – vzpomíná celá generace kamarádů tvého vnuka Zdeňka. Nikdy na tebe nezapomenu.
Milá Hermínko, chtěla bych ti poděkovat, že jsi a vždycky jsi byla skvělou babičkou. Všechny lumpárny a průšvihy jsi vždy komentovala jen s úsměvem na tváři a větou: když nejde o život…“ Vím, e mám u tebe dveře vždy otevřené a mám tě moc ráda. Tvoje Zuzanka.
Ahoj babí, s léty na tebe stále častěji vzpomínám – na tvoji lásku a chtěla bych, abys nás ještě jednou pohladila po vlasech.
Milá babi, sice jsem tě nikdy nepoznala, ale všichni tě máme někde uvnitř. Tvůj otisk. Tvoje dcera, která si pamatuj jen to, žes ji odvedla do první třídy, tvůj syn, kterému byly dva roky, když jsi „odešla“. Zbyla po tobě krásná fotka, zůstala jsi mladá. Máme tě rádi.
Moje babičko, hodně jsi mne naučila. Vzpomínám na prázdniny u tebe, kdy jsme
vařili, pletli a chodili na zahrádku. Na tvoje cenné rady, které se mi v životě hodily. Ted už na mne dohlížíš od nebeské brány. A já ti za vše moc děkuji. Marcela
Své babičce, která zemřela v roce 2010 bych moc ráda vzkázala, že jsem vystudovala dvě střední školy – obchodní a sociální práci na zdravotní škole a úspěšně jsem odmaturovala. Také, že už 6 let chodím jako dobrovolník do domova důchodců a povídám si tam se starými lidmi a pracuji v Městské charitě jako osobní asistentka pro staré a nemocné lidi. Možná to už ví, protože věřím, že na mě ze shora kouká, ale kdyby ne, tak bych si moc přála, aby to věděla. Markéta.
Milá babičko, moc Tě pozdravuju, a mám se u tatínka dobře. Petr.
Již dlouhá léta jsi v nebi a koukáš se, jak to tady válčíme. A doufám, že neděláme Tobě ostudu. Vždyť Ty jsi byla vždy plná elánu a činorodá. Moji mamku jsi vychovala ve válečných letech a ještě jsi pomáhala muži vést truhlářství. A když po smrti tvého zetě jsi pomáhala vychovat nás dva kluky, nikdy sis nestěžovala. Měj se moc fajn a nebuď ve svých soudech moc přísná. Ivan.
Milá babičko, kdybych Ti měla napsat krátký vzkaz, který tě zahřeje u srdce měl by vypadat asi takto: Babičko, děkuji! Děkuji za tvoje rady a pochopení, děkuji za lásku, životní nadhled a pohlazení. Děkuji za všechnu životní moudrost, nadhled a péči, a tvůj smysl pro humor, který všechny bolístky léčí. Děkuji za to, že jsi mě naučila dívat se více srdcem než očima. Děkuji za trpělivost, pokoru, která člověku nespadne do klína. Kristýna.
Milá babičko Marto, díky za to, že jsem tě mohla poznat a vidět, jak žiješ. Byla jsi taková pracovitá a skromná venkovská žena. Vzpomínám, jak jsem si mohla ve chlévě pohladit telátko. Po dvoře občas běhalo prase. I na zabíjačku si vzpomínám. Pěstovala jsi husy a pekla jsi pro ně šišky v troubě. Děda udělal králíkárnu, měla jsi veliké králíky. Chodila jsem sbírat do stodoly slepičí vajíčka. Trochu jsem se ti snažila pomáhat, ale byla jsem ještě malá. Chodily jsme spolu na houby. V příbramských lesích jich roste spousty. U tebe jsem poprvé jedla řízky z hub a dodnes si vzpomínám, jak mi to úžasně chutnalo. Mám s tebou spojeno mnoho vzpomínek, tak díky za ně. Květa.
Babičku sice už nemám, ale kdyby žila tak bych jí napsala: Jsi to nejcennější, co mám, jsi jako kniha plná lásky, přátelství, dobrých rad a hlavně – nikdy nezklameš. Vladimíra.
Děkuji Ti za to, že tu pro nás vždy jsi. Lucie.
Moje milá babičko, i když nám nebylo dopřáno sdílet společně hodně času, nesmazatelně ses mi zapsala o duše a srdce. Tvůj úsměv, laskavost a obrovský smysl pro humor mi velice chybí. Nicméně jsem vděčná alespoň za ty chvíle, které nám byly dopřány. Byla jsi skvělá babička, společnice, kuchařka, uměla jsi pohladit, ale i se právem rozzlobit. Tak snad i já jsem něco z toho podědila. Mám tě navždy ráda. Mirka.
Ahoj babičko, jsem ráda, že Ti operace kolene dopadla dobře. Kluci Ti posílají moc pozdravů. Těšíme se, až Tě o víkendu uvidíme. Máme Tě moc rádi! Pac a pusu. Majka s rodinou.
