Věk „na vdávání“ se snižuje. Kde se vzal trend závazků těsně po dvacítce?

Kdy je správný čas založit rodinu? V kolika letech je ideální myslet na vdávání? Ať chceme nebo ne, odpovědi na podobné otázky podléhají trendům. Mělo by to tak být? Logičtější je zeptat se sama sebe a nehledět na okolí, ale jak známo, tlak okolí bývá dost často příliš silný.

Věk novopečených rodičů se před pár lety začal posouvat čím dál tím výš. „Kdy“ a „jestli vůbec“ se týkalo spíš třicátníků. Ovšem to, co někteří lidé narození v 80. letech ještě nevyřešili, řeší děti 90. let už teď. Kolem mě je to posledních pár měsíců pořád ta stejná písnička. Společné bydlení s klukem je třeba zajistit ideálně těsně po dvacítce, nejdřív podnájem, pak hypotéka, svatba, první dítě…  A už to jede. Proč se v moderní době věk „na vdávání“ opět snižuje? A proč tlačí na pilu spíš kluci než holky?

Svoboda, kterou si ženy těžce vydobyly, se paradoxně zase ztrácí. Po dvacítce se přestávají scházet s kamarády, rády opakují, že „na tohle už jsou staré“, a zavírají se doma se svými partnery, kterých se musejí na všechno ptát. „Můžu jít s kamarádkou na kafe?“ Tuhle větu jsem slyšela za poslední dobu mockrát jako útržek rozhovoru nějakého páru. Jeden z tisíce příkladů za všechny je následující:

„Dívka studuje vysokou školu a najde si kluka. Je automatické, aby se za pár měsíců nastěhovala k němu. Začne mu prát, vařit a uklízet, čeká, až přijde domů. Tam s ním také tráví veškerý čas. Dívají se spolu na filmy a seriály, celý den jsou v kontaktu přes Messenger – kluk musí vědět, co přesně jeho dívka zrovna dělá. Dívka si časem odvyká chodit ven s kamarády, zapomíná na své koníčky. Pokud studuje vysokou školu a má k tomu na starosti svou vlastní domácnost, znamená to, že mimo učení jí už moc času pro sebe nezbývá.“

Kde tedy hledat příčinu klasického modelu doby, v níž momentálně žijeme?

Sehnat vlastní byt není problém

Komunistickým časům, kdy mladí lidé museli čekat, až jim bude přidělen byt, díkybohu dávno odzvonilo. Dvacet let po revoluci to fungovalo jakžtakž normálně. Dnes se k sobě nastěhují i ti, co nemusí – například studenti, kteří by mohli bydlet na koleji. Jsou situace, kdy je to naprosto logický krok. Ne všichni rodiče podporují své děti i na vysoké a ne všechny děti jsou doma po dvacítce vítáni. Proč ale tlačit i na ty, kteří bydlí ve městě, v němž studují, a rodiče jim při studiu fandí? Proč tlačit na ty, kteří mají možnost vycestovat do zahraničí, pár let nabírat zkušenosti v rámci různých profesí, a teprve pak se rozhodnout, v čem jsou nejlepší?

Přiznejme si, že pro kluka se ve většině případů prakticky nic nemění, jestliže jde od maminky rovnou k přítelkyni. Má vypráno, nakoupeno, uvařeno a ještě ke všemu má svoji partnerku pod kontrolou, takže se nemusí o nic snažit. Pro dívku se mění všechno. Bezstarostná část života svým způsobem končí. Pak už není nutné „chodit na rande“, ne?

Kina, výlety a večeře nejsou zapotřebí, protože se spolu partneři vidí doma v teplákách a spát spolu můžou každý den. A jestliže už s někým bydlíte, těžko se od něj odchází, pokud to neklape. Rozchod znamená stěhování, hledání nového bydlení, a co teprve, když jste se zavázali k hypotéce hned po dvacítce (a to dnes není žádná rarita). Z takového vztahu už nemůžete jen tak utéct. Kluk si potom může dovolit prakticky všechno, nemusí vás brát na výlety a večeře a vztah ho téměř nic nestojí ani po finanční stránce. Tohle kluci dost často doopravdy chtějí. Mít svůj klid. Mít zajištěnou partnerku pro život.

Zábavy je dost i doma

Stáhnete si film, seriál, knížku i hudbu, jakou chcete, pokecáte si s kamarády přes Messenger, zapaříte oblíbenou počítačovou hru online, na Instagramu mrknete, co dělají ostatní, přečtete si zprávy na online médiích, objednáte si nákup přes rohlík.cz, a dokonce i sportovat a tancovat můžete doma díky herní konzoli… To mluví za sebe.

Holka všechno zařídí

Jako kdyby emancipace přinesla o to víc práce… Kromě běžných úkonů, jako je praní, vaření, úklid a starání se o děti toho častokrát žena musí zvládnout v práci mnohem víc než muži – za méně peněz samozřejmě a s větším úsilím. Kromě toho si doma zatlouká hřebíky, platí za sebe v restauraci, občas dostane za úkol zařídit výměnu pneumatik na autě a ještě se musí ptát, jestli může tohle a tamto.

Muži, co se vždycky závazkům spíš vyhýbali a chtěli se ženami hlavně spát, myslí na společné bydlení a děti. Opravdu dnes kluci chtějí holku, která se jim líbí a se kterou si rozumí, nebo prostě nějakou buchtu, která na ně bude čekat doma s večeří a určitě neodejde, protože se zavázala k hypotéce?

Autorkou článku je Helena Žáková. Foto: pixabay.com

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit exceeded. Please complete the captcha once again.