(Rozhovor) Když si stoupne na pódium, a je jedno, jestli v malém klubu nebo v koncertní hale, napřed vás odzbrojí milým úsměvem. A pak to přijde. Bravurní hra na kytaru, podmanivé písně, jejichž text má hloubku. S hudebníkem, který složil třeba hudbu k filmu Lidice, jsme si povídali o štěstí i náhodách, které dávají vzniknout jedinečným písním.
Jamesi, v písni Salvation, která uvádí tvé nové album, zpíváš o tom, že děláš vše pro to, abys byl šťastný muž. Co tě dělá šťastným?
Spousta věcí. Třeba když blbnu s dětmi, když se jen tak procházím, povídám si s lidmi, kteří mají co říct, když čtu dobrou knihu, slyším zpěv ptáků, poslechnu si dobrý koncert. Nebo mě povzbudí třeba jen samotný tón. To je vše, co potřebuju.
Píseň Salvation, která je podle mě naprosto úžasná, jsi složil v opuštěném hotelovém pokoji. Jak se to přihodilo?
Byl jsem na několikatýdenním turné, a když jsem odehrál koncert v divadle v Maastrichtu, měl jsem další den volno. Pořadatelova přítelkyně měla malý hotel v turistickém městečku na sever od Maastrichtu. Jeli jsme tam a ona mi řekla, že mě ubytuje, ale protože je konec sezóny, v hotelu nikdo není. Protože chtěla mít volný den, aby mohla navštívit svého přítele v Belgii, ukázala mi kávovar a ledničku, řekla mi, ať si vyberu pokoj, podala mi klíče a odešla. Ráno jsem šel na krátkou procházku, ale protože bylo ošklivé počasí a všechno bylo zavřené, vrátil jsem se do toho útulného hotelu. Celý den jsem tam hrál a zpíval. A začal psát Salvation.
Vznikly i některé další písně v tvém novém albu za zvláštních okolností?
Záleží na tom, co myslíš slovem zvláštní. Většinu z nich jsem skládal delší dobu než Salvation. Ale třeba píseň Lay Down Beside Me ke mně přišla docela rychle v bytě kamarádů ve Vídni. Nicméně na písních většinou pracuju delší dobu. Pamatuju si vždycky počátek té jiskry, která spouští většinu z nich, ale nemusí to být pokaždé na zvláštním místě.
Jak k tobě písně přichází? Kde všude si tě nachází inspirace?
Kdybych znal odpověď na tuhle otázku, chodil bych na to místo častěji. Jenže nevím. Dřív jsem většinou čekal, až ke mně píseň přijde. Teď se snažím být víc aktivní. Někdy to funguje a jindy zase ne. Ale ta jiskra, která stojí na začátku písně, může přijít kdekoli a kdykoli.
Dnes hraješ bravurně na kytaru. Je to zážitek. Ale pamatuješ si ještě na den, kdy jsi na kytaru zahrál svoji první píseň?
Jasně. Stál jsem tehdy v koupelně, kde byla nejlepší akustika a kde jsem si myslel, že mě nikdo nebude rušit.
Jaká byla tvoje cesta k hudbě? Věděl jsi vždycky, že budeš zpívat, skládat a hrát?
Moje cesta je spíš o náhodě než o tom, že bych to plánoval. Vždycky jsem hrál na hudební nástroje, začal jsem ve čtyřech letech na flétnu. Taky jsem věděl, že celý život budu hrát a zpívat. Jen jsem netušil, že to bude to jediné, co budu dělat. A vlastně se to tak nějak přihodilo, že je to moje práce.
Vystupuješ po celém světě, v klubech i na ulici. Na jakých netradičních místech jsi hrál?
Už tak dlouho jsem nehrál na ulici! Ale protože hraju už dlouhé roky, vystupoval jsem na různých zvláštních místech. Například na minovém poli ve Vietnamu, kde jsem hrál benefiční koncert. Nebo na nákladním autě v Německu. Je toho ale spousta, co bych mohl zmínit.
Pořád se usmíváš a na tvém koncertu je úžasná atmosféra. Mezi písničkami vyprávíš veselé historky. Povíš jednu taky našim čtenářkám?
Tak pořád se neusmívám :-). Děkuju! Je hezké slyšet, že se někomu líbí atmosféra na mých koncertech. Asi víš, že teď není možné, abych nějaký veselý příběh pověděl. Tyhle věci ke mně prostě přichází hlavně v okamžiku, kdy stojím na pódiu nebo si s někým povídám. Prostě to najednou přijde a já ten příběh povím. Takže zase příště na mém koncertě.
Budu se těšit. A co tě čeká v novém roce? Plánuješ, nebo spíš necháš věci plynout?
Plánuju. Mám spoustu plánů. Ale také je nechávám plynout. Třeba koncerty tady i v zahraničí.
Než se rozloučíme, chceš našim čtenářkám něco vzkázat?
Ať máte krásné a klidné Vánoce. A ještě něco, kupte si moje nové cédéčko. 🙂
Seznam koncertů najdete na www.jamesharries.com
Ze zákulisí
James je zábavný. Sešli jsme se u plzeňského náměstí a zašli do kavárny. Nad francouzským koláčem quiche a kávou mi vyprávěl o tom, že zrovna hrál a zpíval čtyři hodiny na jedné střední škole. Taky o tom, že se dnes už kvůli různým stream kanálům vlastně neprodávají CD (tak si jedno kupte!). Potom jsme udělali pár fotek u katedrály, kde zrovna znělo hodně falešné karaoke. Byla to legrace.
James Harries (1974)
Pochází z anglického Manchesteru, žije v Praze a koncertuje po celém světě. Pravděpodobně jako první na světě natočil své oficiální album na mobilní telefon, aby ho později bez úprav vydal pod příznačným názvem Voice Memos: a collection of songs I recorded on my phone. Poslední album Until the Sky Bends Down, které vyšlo letos v létě, obsahuje mimo jiné píseň Salvation, kterou zpěvák složil v opuštěném hotelu. Prestižní magazín Rolling Stone označil Jamese za „Zlatý hlas“, jakým byl například Jeff Buckley nebo jaký vlastní Damien Rice.
Za rozhovor děkuje Jana Poncarová. Úvodní foto – Markéta Bendová.
Děkuju za pohodový rozhovor!
Teda! Přečetla jsem jedním dechem, píseň je nádherná. A Jamesovi to sluší 🙂