V dnešní rychlé době, kdy se informace šíří bleskovou rychlostí, je důležité nezůstávat pouze na povrchu. Kategorie „Zajímám se“ je místem pro ty, kteří chtějí rozumět světu kolem sebe hlouběji a s plným uvědoměním.
Nejste lhostejní k děním ve světě. Vaše srdce bije pro svobodu, demokracii a pro spravedlivou společnost. Tato kategorie vám nabídne pohledy, analýzy a názory na aktuální společenské tématy, které formují náš svět. Od politických změn, přes sociální výzvy až po kulturní a technologické novinky.
Zde najdete články, které vás nejen informují, ale také inspirují k aktivnímu účasti na formování společnosti, ve které žijeme. Protože každý z nás má hlas a záleží na nás, jakým směrem se bude naše společnost ubírat.
„Zajímám se“ je tedy nejen kategorií pro zvídavé myšlenky, ale také pro ty, kdo chtějí být aktivním členem společnosti, která je založená na vzájemném respektu, svobodě a demokracii. Připojte se k nám a buďte součástí diskuse o budoucnosti, kterou chceme společně tvořit.
Na městečko padla dusivá inverze, jako kdyby se šedé nebe propojilo se šedí neopravených paneláků a nakonec i s břečkou, která zůstala na chodníku po posledním sněžení. Zhluboka se nadechnout nepřipadalo v úvahu, člověk by se zalkl tím zapšklým vzduchem, který se rozšířil, aniž si toho kdokoli všiml. Všichni se zachumlali a zahalili a nakonec sklopili oči…
(Komentář) Před deseti lety jsem na krku nosila stříbrnou židovskou hvězdu. Nejsem židovka. Byla pro mě symbolem. Připomínkou vraždění. Holokaustu. Šátky na hlavně nenosím, ale poslední dobou mám nutkání začít. Klidně bych si ve stejnou chvíli zavěsila na krk židovskou hvězdu i křesťanský kříž. Na znamení svobody a toho, že (pořád ještě) můžu.
Máme své životy. Většinou je chceme žít v míru a ve svobodě. Většinou toužíme po spravedlnosti a slušnosti. Události posledních dnů přivedly včera na Staroměstské náměstí tisíce lidí. Bylo krásné sledovat rozzářené tváře. Byla v nich naděje, že ta temná epizoda, kterou dneska prožíváme, pomine.
Když v roce 2014 takzvaný Islámský stát zaútočil na oblast Sindžár v severozápadním Iráku, brutálně napadl místní kurdské ženy. Mnoho z nich bylo zabito a pohřbeno v masových hrobech, jiné byly uneseny, týrány a zotročovány. Dnes kurdské ženy proti radikálům bojují. A jsou velmi úspěšné.
Stojím v malebné chaloupce poslední žítkovské bohyně Irmy Gabrhelové a třesou se mi kolena. Prohlížím si obraz s madonou, která v ruce houpe dítě. Je v kulatém dobovém rámu a visí nad postelí v malinkaté místnůstce, jejíž okna vedou do sadu. Občas se otočím na kamarádku a vyměníme si pohled. Musíme to vydržet, říkám si.
Z pohledu dějin jsou to jen drobné paradoxy. Z pohledu lidského života můžou zabolet. Referendum o brexitu proběhlo včera. Den po nedožitých narozeninách zavražděné britské poslankyně Jo Cox. V Londýně se na připomínku jejího výročí konal happening, který doprovázely slzy i výzvy – Love Like Jo. Osud britské političky až nápadně připomíná příběh švédské ministryně zahraničí Anny Lindh….
Keře rododendronů už z větší části odkvetly. Pod nimi je ale živo. Právě vylíhlí ptáčkové poznávají rozpačitými skoky svět. Občas i vzlétnou. Jejich rodiče je v ševelících větvích vzrostlých buků vesele povzbuzují. A občas se ztiší, aby víc šeptali, než zpívali: Sidonie. Zámecká paní nepřichází, odpočívá pod těžkým kamenem vedle svých bratrů, rodičů, psů a koní. Její…
Čeští přátelé Kremlu. Tak se jmenuje dokument, který vypráví příběh jediného prezidenta Evropské unie, který po anexi Krymu veřejně podpořil politiku Vladimíra Putina a ruskou agresi na Ukrajině nazval občanskou válkou. Tím prezidentem není nikdo jiný než Miloš Zeman.
