Každý z nás má svůj příběh. Některé jsou plné dobrodružství, jiné láska a odvaha, někdy i bolest a ztráta. V kategorii „Vyprávím“ se stáváme platformou, kde tyto příběhy najdou svůj hlas.
Nabízíme prostor pro vyprávění osobních zkušeností, cestopisných dojmů, historických událostí a mnoha dalších momentů, které nás formovaly jako jednotlivce i společnost. Je to místo, kde můžete objevovat inspirativní příběhy od lidí z celého světa, stejně jako sdílet vlastní zážitky, které měly pro vás zásadní význam.
Ať už jste vášnivý cestovatel, historik, umělec, rodič, student nebo prostě někdo, kdo má co říct, tato kategorie je tu pro vás. Je to platforma, kde můžeme spojit minulost s přítomností, tradici s inovací a smích s slzami.
Připojte se k nám v kategorii „Vyprávím“ a ponořte se do světa skutečných příběhů, které nás inspirují, učí a spojují. Je čas sdílet, poslouchat a být slyšet.
Statečné ženy, které sehrály během druhé světové války stejně důležitou roli jako muži účastnící se v roce 1942 atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, jsou i v dnešní době často vnímány jako jejich milenky. Nicméně pravda je taková, že bez činů odvážných českých žen a dívek by atentát nemohl proběhnout. Jedním příkladem za všechny je Anna Malinová,…
Povídka o přáních, oblacích a snech. Protože tužby se o Vánocích plní. Jen si musíme umět správně přát.
(Povídka) Otevřela pusu a místo pozdravu se rozkašlala. Trvalo to nekonečně dlouhou dobu. Bylo mi trapně. Dívala jsem se na zem a všimla si smítka na koberci. Zrovna jsem luxovala. Musela jsem ho přehlédnout. Přejedu ho znovu, až odejde.
(Povídka) Vagony sviští potemnělým tunelem. Lidé v nich sedí nebo se přidržují madel. Nemluví spolu. Jen se pozorují a vnímají jeden druhého. A tak se odvíjí příběhy, o kterých nikdy nikdo nemluví.
(POVÍDKA) Záclony se ladně zhouply pod tíhou vánku, který v pokoji nabral takovou sílu, že popostrčil fotky rozložené na stole. Zdena zvedla šálek ze stolu a opřela se ve velkém křesle. Usmívala se a pozorovala dívku naproti sobě, která se zaujetím prohlížela jeden obrázek za druhým. Podobaly se. Dolíčkem v levé tváři, rýsující se drobnou vrásku mezi…
(Povídka) Potíže s našimi kočkami nebraly konce. Začalo to docela nenápadně před třemi lety. Ve snaze být pořád matce při ruce jsem se překotně přerazila a popadla kocourka, kterému cosi bylo. Ačkoli se u nás s kočičkami dveře netrhly, box po ruce nebyl. Deka ano. Kocourek zabalený v opelichané přikrývce vyvinul nadlidskou sílu a vysmýkl se přímo před…
(Desetivteřinovka) Osamělý jezdec ve stříbrném SUV prořízne ticho poklidné, ale neuklizené vesnice. Z nudy se dloube v nose. Display velkého plochého mobilu osvětluje jeho masitou tvář. Mlaská. Otočí se za ním žena. Z posledních sil se narovná. Bezduché oči hledí chtivě na lesknoucí se vůz. Probouzí se touha.
(Desetivteřinovka) Parfémy, které mluví cizími řečmi, se promíchají na Karlově mostě. Světová parfumérie bez xenofobie. Z kavárny Louvre i přes uzavřená okna dráždí hladové kolemjdoucí krůtí řízečky s bramborovým salátem. Na Staromáku se přihlouple olizují trdelníky. Hovínka prdí na prosincovém slunci kousek od Petřína. Kolem francouzské ambasády zaburácí veterán a vypustí silný olovnatý výpar
(Desetivteřinovka). Šílenství, bláznovství, zoufalství se radujou. Jsou na vrcholu. Chodníky se lesknou. Ještě, že nenamrzají. Tak se aspoň ozdobily loužemi. Cák. Cák. Cák. Auto zastaví na zelenou a troubí. Proč nejedete, vy pitomci. Nad pouličním osvětlením se vznáší umělá vločka.
