Stojí nám ta svoboda ještě vůbec za úsilí?

blindfolded-1732522_960_720

Na městečko padla dusivá inverze, jako kdyby se šedé nebe propojilo se šedí neopravených paneláků a nakonec i s břečkou, která zůstala na chodníku po posledním sněžení. Zhluboka se nadechnout nepřipadalo v úvahu, člověk by se zalkl tím zapšklým vzduchem, který se rozšířil, aniž si toho kdokoli všiml. Všichni se zachumlali a zahalili a nakonec sklopili oči dolů k zemi. Více

Free Savchenko!

savchenko-600x400

Je odpoledne. Za okny svítí slunce a na ulici běhají děti. Evropský mír a klid. Nevím, jak je teď v Rusku. Tuším ale, že tam někde v cele sedí Nadiya Savchenková. Důstojnice ukrajinské armády, pilotka a poslankyně ukrajinského parlamentu. Žena, která bojovala ve válce za svobodu a svoji vlast. Ruská justice ji poté, co byla unesena separatisty a zatažena do Ruska, odsoudila na dvaadvacet let za mřížemi. Nepodělala se. A za to jí patří velký dík. Více

Reportáž: Díky, Ameriko! A po „Putinovcích“ ani stopa

11037222_1558023934457550_4665438821542691106_n

Když jsem psala článek o tom, že ačkoli válku nechci, půjdu pozdravit americké vojáky, kteří se budou přepravovat přes Českou republiku, obávala jsem se. Toho, že se ozvou křiklouni, rýpalové, Putinovci, komunisti. Tedy lépe řečeno, bála jsem se toho, že budou křičet hlasitě a přeřvou pár odvážlivců, kteří vezmou americkou vlajku a půjdou spojence pozdravit. Bála jsem se, že se zase budu stydět. Protože většina – jak už to tak bývá – je líná a bude mlčet.

Obávala jsem se zbytečně. Dnes kolem poledne se před plzeňskou radnicí sešlo kolem 500 lidí. Postupně vytahovali americké vlajky. Kolorit dotvářely uniformy z roku 1945, dobová technika a její ještě dobovější vůně, která mě vždycky vrátí o pár desítek let zpátky.

Po odpůrcích Dragoon Ride ani památky. Ale pak přece jen, krčili se u morového sloupu. Shromáždilo se jich jen tolik, že byste to spočítali na prstech jedné ruky. A prohlašovali o sobě, že jsou „na druhé straně“. Nezmohli se než na pár chabých výkřiků. Třeba na to, že jsou proti současné kyjevské vládě, zato podporují Putina.

Stála jsem vedle hodně starého pána, který mohl pamatovat osvobození Plzně Pattonovou armádou. V davu se mísili studenti, senioři i lidé středního věku. Různé sociální skupiny, různé názory a životní osudy. Jedno ale měli společné – přišli jasně vyjádřit svůj postoj. Postavili se na stranu svobody a demokracie.

10989963_1558023821124228_6589354713115119398_n

Když jsme společně s přáteli přišli k pomníku Díky Ameriko!, byl dav ještě větší. Lidé poklidně postávali a s jásotem uvítali americké vojáky. Hudba doprovázela položení věnců a nakonec orchestr zahrál hymnu. Napřed americkou a pak českou. Když kluci za mnou začali zpívat Kde domov můj, nějak se mi zarosily oči. Poprvé v životě při podobné příležitosti. A byla jsem hrdá na všechny ty lidi kolem sebe.

Jana Poncarová

Válku nechci, ale americké vojáky pozdravit půjdu

Flag_of_NATO_svg

Ještě nevím, který den to bude. Termín průjezdu vojenského konvoje Severoatlantické aliance zatím stanovený není. Jedno vím jistě, možná bych ten den raději plela záhony. Jenže abych si v klidu mohla užívat vůně půdy, paprsků slunce a krásy modrého nebe, potřebuji dvě podstatné věci. Totiž svobodu a mír.

Válku nechci. Kdo rozumný by taky chtěl zažít bolest, strach a hlad? Kdo by chtěl vidět umírat lidi a pozorovat, jak jeho blízcí trpí? Občas se mi zdá, že žijeme v jakési bublině. Letáky, slevy, supermarkety, seriály. Povrchnost, kam se podíváte. A mezitím vlastně už válka je.

Jak jinak nazvat situaci, která nastala u rusko-ukrajinských hranic ? Putin napřed nestydatě a za tichého přihlížení světa ukradl suverénnímu státu kus území (anexe Krymu). S jídlem roste chuť. To velmi dobře ukázal už Hitler. Takže proč by ruský vůdce nepodpořil vojenskou technikou proruské separatisty na Ukrajině? A jestli někdo tvrdí, že tam válka není a že Rusko nikoho nepodporuje, tak asi žije v jiném světě. Možná bude dobré si místo Haló novin přečíst třeba zprávy na BBC.

Takže na východě Ukrajiny se bojuje. Rusko se činí. A my v české kotlince sháníme na Facebooku odvážné muže, kteří půjdou zbít konvoj vojsk Severoatlantické aliance, který nejede nikam zabíjet, ale jen se přesouvá.

Tahle smutná skutečnost jen dokazuje, jak dobře funguje ruská propaganda. Jak dobrou práci odvádějí ruské zpravodajské služby a jejich tajní agenti. Četli jste přece zprávu o tom, jak česká vláda ve velké tichosti vyhostila ruské špiony.

Je smutné, jak hluboko je bolševismus v naší společnosti zakořeněný. Jak málo stačí, aby i ti, co se nepovažují za komunisty, radikalizovali, hysterčili a zpitoměli. Agresivita bolševismu umí hodně. Vždyť se už i bojíme pojmenovat věci pravým jménem. Dělá nám problém říct – on byl agent StB, on donášel na své sousedy, on násilně kolektivizoval. Dokonce nad tím máváme rukou! Výsledek? Bolševici sedí třeba v zastupitelstvech obcí a činí se. To vám takhle obec bez souhlasu zaveze kus půdy bordelem, a když se dožadujete nápravy, bolševik prská. O to víc, když se zmíníte o historickém gruntu a tradici.

Jakmile se vyjádříte, předložíte argumenty, bolševik se vzteká, překrucuje, zkresluje. Konec konců, s tím má taky dobré zkušenosti. V roce 1948 si tak pomohl k moci. Proč by to nezkoušel znovu? A my, demokraté, se stydíme, krčíme, bojíme. Abychom nebyli třeba obviněni, že máme jiný názor.

Ne. Určitě to není tak špatné. To jsem nedávno jela MHD. Dva mladíci se – světe div se – bavili o historii. „Tak on je Stalin nechal popravit,“ pronesl jeden z nich nahlas bez okolků. Čistá duše. Asi ho ještě žádný bolševik nesejmul. O kousek dál se přidržoval brunátný stařík a neuvěřitelně se šklebil, jak mu to bylo proti srsti.

Jen jsem chtěla říct – bolševikům i všem, kteří se za ně nemají: Svoboda není zadarmo! Jsme součástí NATO a měli bychom se taky trochu přičinit. Třeba už jen proto, aby nás (rozuměj Evropu) zase američtí vojáci nemuseli tahat z průseru – už potřetí v historii.

Válku nechci. Ale vojáky NATO pozdravit půjdu.

Jana Poncarová

Obrázek: Vlajka NATO. Zdroj: Wikipedia