Vzbudím se a nemůžu se pohnout. Slyším, jak mi nějaký neznámý hlas šeptá do ucha slova, kterým nerozumím. Vidím divné obrazce, které mi problikávají před očima. Vím, že bych měla pociťovat hrůzu nebo aspoň strach, ale místo toho cítím hluboký klid a vím, že se mi nic zlého nestane.
Příroda nám napovídá co, kdy a jak. Je podzim. Na zahrádce sklízíme plody své práce. Trávu zdobí barevné listí, které brzy zhnědne. Země se uloží ke spánku. A tak je čas radovat se z toho, co se povedlo. Uspořádat slavnost plodů a hojnosti. A poslat spát to, co už nepotřebujeme.
Jsou dny, kdy sršíme energií. Od rána jsme plní tvořivého elánu. Na konci dne za sebou máme spoustu práce a vyřízených úkolů. Sami ale vyřízení nejsme, a tak si třeba jen tak zatancujeme na oblíbenou písničku. Druhý den je to přesně naopak. Nechce se nám zvednout, jsme malátní, unavení. Co s tím?
(PR) Podzim se ujímá své vlády se vším všudy. Čeká nás celá řada pochmurných dnů, kdy naše nálada klesne minimálně k bodu mrazu. Možná se už teď obáváte toho, jak vše zvládnete. Nejvíc by se vám líbilo někam zalézt a vše zaspat. Jenže to je problém – zabrat pořádně nemůžete ani v noci. A všichni víme, že…
