Někdy se z čista jasna přihodí, že je potřeba zabojovat. Zabojovat o život. O každý následující den, měsíc, roky. V danou chvíli je na tenhle rozhodující zápas každý sám. A musí ho bezpodmínečně vyhrát. Zvítězit sám nad sebou. Aby byla šance na všechna další příště.
Asi (spíše tedy určitě…) patřím k těm, kteří – když si „vezmou něco do hlavy“ – neúnavně hledají (a posléze většinou i najdou)cestu, jak si to prosadit. Pro někoho vlastnost nepoznaná (a tedy nepochopitelná, možná dokonce obtěžující a nepřijatelná), pro jiné samozřejmý (a nezbytný) rys jejich povahy, který se jim vyplácí využívat… Vzpomínám si na životní…
