(Rozhovor) Nádherně zpívá. Sluší jí oblečení z doby, kdy jazz a swing zněly v kavárnách a tančírnách. Je milá a usměvavá. S Martou jsme si povídaly o hudbě, netradiční svatbě a o spokojeném životě.
Zpíváš v oblíbeném plzeňském orchestru Pilsner Jazz Band, který diváky umí nadchnout tradičním jazzem a swingem. Jaký je tvůj vztah k hudbě a kdy to všechno vlastně začalo?
Začalo to náhodou, jako ostatně vše. Volala mi Emilka (sestra a basistka kapely Pilsner Jazz Band), že kluci hledají zpěvačku do kapely, jestli nechci přijít a něco si s nimi zkusit. V té době jsem zpívala a hrála na saxofon v reggae kapele SAN DAL. Jazz a swing jsem milovala jen jako posluchač. Nacvičila jsem tedy Mood Indigo a After You´ve Gone a šla předvést kapele, co ve mě je. Přibrali mne do party v květnu 2010 těsně před natočením prvního CD. To už spolu hráli přes rok. A můj vztah k hudbě? Ten je kladný, naneštěstí pro plzeňské chodce, zpívám, kudy chodím.
Co pro tebe osobně znamená hudba a jakým žánrům – kromě jazzu a swingu – dáváš přednost?
Hudba je součástí mého života, lék na chmury, způsob vyjádření. Ráda si poslechnu reggae, blues, gospel, folk, soul, balkán, vážnou hudbu… Poslouchám kapely a zpěváky podle nálady napříč styly.
Jaké zpěvačky tě inspirují a proč?
Každá zpěvačka se mi pojí s nějakou oblíbenou písní. Mám ráda Peggy Lee a její verzi Black Coffee. Slyšela jsem ji již v mnoha verzích, ale ta její je pro mne bezkonkurenčně nejlepší. Evu Olmerovou a její píseň Smíš, skladbu My Baby Just Cares For Me Niny Simone. Vše od Billie Holiday, Voices od Hindi Zahra, After You´ve Gone Fiony Apple, Dawn Penn a její Blue Yes Blue a její nejznámější věc No no no. Ellu Fitzgerald, Arethu Franklin, Sarah Vaughan… Líbí se mi na nich jejich projev, barva hlasu, frázování, procítění skladby – to vše tvoří dokonalý celek. Vtáhnou vás do písně.
Éra zlaté éry jazzu je okouzlující. Čím nadchla tebe?
Je to životabudič. Když tu hudbu slyším, automaticky se usmívám. V té hudbě je slunce, má úžasnou energii.
Jak se ti daří skloubit pracovní povinnost a zpívání v orchestru, který často koncertuje?
V mém případě to není o žádném velkém umění a manažerských schopnostech, ale o velkém štěstí na kolegy. Mají velkou zásluhu na tom, že můžeme brát jako kapela koncerty i uprostřed týdne. Za což jim patří můj velký dík. Bez nich by to šlo jen těžko.
Jaké další záliby kromě hudby máš? Co naplňuje tvůj volný čas?
Poslední rok ráda plavu. Není nad ten první okamžik, kdy se potopíte do ticha pod hladinu a najdete si svůj rytmus.
Ráda jím. Kamarádi by mohli vyprávět. Také dělám příležitostně fotomodelku kamarádce Tamaře (Tamarchi), která vyrábí krásné autorské šperky a i její fotografie mají své osobité kouzlo.
Foto: Tomáš Pavlík
Pokud mi to dovolíš, zabrousím trochu do soukromého života. Zmínila ses mi, že jste (podobně jako my) měli netradiční svatbu. Jak probíhala a proč jste se tak rozhodli?
Zmínila a těším se, až mi povíš někdy o té vaší. Naše krásná malá svatba neměla chybu. Měli jsme obřad jen se svědky a fotografem. Rozhodli jsme se s mužem před rokem v březnu, že se vezmeme a hned v dubnu jsme si řekli ANO. Byli jsme spolu tou dobou deset let, tak to nebylo nic, co by se nedalo čekat, ale i tak to bylo pro lidi překvapení. Přemýšleli jsme, kde se vzít, jak to udělat a koho u toho chceme mít a uvědomili jsme si, že nejdůležitější pro nás je, abychom si ten den užili my dva spolu. Obřad jsme měli v sobotu odpoledne na radnici v Plzni. Stihli jsme i svatební cestu v podobě výstupu na věž Bartoloměje. Po svatební večeři následovala sešlost v hospůdce, kde jsme kamarádům přiznali barvu. Né každý nám věřil hned na poprvé. Oslavili jsme to s tím, kdo přišel. Místo svatebního oznámení tak přicházela poštou posvatební oznámení s fotografií z obřadu a omluvnou básní. Máme na co vzpomínat.
Působíš na mě skromně, nádherně zpíváš a zdá se, že jdeš svou vlastní cestou. Jaká je tvoje vize spokojeného a naplněného života?
To se pěkně poslouchá. Děkuji. Ještě mám před sebou kus práce. Musím říci, že spokojený život nejspíš žiji. Jsem od přírody optimista a šťastný tvor. Mám kolem sebe lidi, které mám ráda a od kterých se mám co učit, dělám, co mě baví. Podle mě je to naplněný život. Mít rád sebe, lidi kolem sebe a snažit se dělat, co má člověk rád. Pokud to z nějakého důvodu nejde, zapracovat na tom.
Foto: Tamara Procházková
Pravidelnou akcí se stala série vystoupení Po siréně swing. Prozradíš o této myšlence více?
Nejlépe by asi na tuto otázku odpověděl náš kapelník Jindra (Jindřich Jindřich). Je to otec celé myšlenky a moc dobrý řečník, ale stručně asi takto: Po siréně swing je již pěknou plzeňskou hudební tradicí. Jde o koncerty, které se konají vždy první středu v měsíci po zaznění sirén. Každý večer se nese ve stejném duchu. Začíná hodinou tance, na které si návštěvníci natrénují kroky dobových tanců pod laskavým dohledem lektorky Lenky Sekaninové a za čerstva si je vyzkoušejí na živou hudbu. Po lekci následuje naše kapela uvozující hosta, který je každý měsíc jiný. Vystřídala se jich již pěkná spousta. Namátkou kapely jako Harlemania, Originální Pražský Synkopický Orchestr, The Mole´s Wing Orchestra, Jan Smigmator a Swinging Q, The Dixieboys, Swing Cabinet, Orchestr Ježkovy stopy, Swing Melody Ostrov a další. Nelze zapomenout na BrassBand.cz, naše pány kmotry, kteří nedávno pokřtili naše třetí CD. Vše se odehrává v kulturním domě Peklo od osmi hodin. Je příjemné vidět, že se lidé rádi vracejí. Velká část návštěvníků chodí na večery v dobovém oblečení a účesech. Všechny nás to baví a těší. Byl to skvělý nápad, který se ujal a je to moc fajn.
Kde tě během léta uslyšíme zpívat? Na jaké koncerty a festivaly se Pilsner Jazz Band chystá?
Nejbližší koncert v Plzni máme 30. května od 15 h na Bolevecké návsi pro Veteran Car Club. Doporučuji se tam podívat. Pojede se XXVI. jízda historických vozidel, což je krásná podívaná. 3. června nás čeká opět Po siréně swing s již zmíněným HarmCore Jazz Bandem. 4. června uvedeme vernisáž grafik mého otce Milana Bauera, která začíná v 17h v Pivovarském muzeu. 11. června nás uslyšíte na Historickém víkendu. V létě se zúčastníme několika festivalů v Německu a poprvé se podíváme s kapelou na festival do Lotyšska. Bližší informace o kapele a našich koncertech najdete na našich stránkách www.pjb.cz.
Medailonek
Marta Filipovská (1983) – K hudbě má přátelský vztah už od dětství. Na ZŠ hrála na flétnu, klavír a navštěvovala hodiny sborového zpěvu. Těsně před maturitou se zamilovala do saxofonu, na nějž hrála deset let v kapele San Dal. V kapele Pilsner Jazz Band zpívá od roku 2010.
Za rozhovor děkuje Jana Poncarová. Úvodní foto Milan Svoboda.
