Znáte ten pocit, když jdete poprvé cvičit?

Je to tu zase. Samota, strach, nejistota. Kdysi vás rodiče přihlásili na kroužek, během kterého jste se minimálně na začátku bála promluvit, pohnout nebo sdělit trenérovi své jméno. Možná to byla keramika, volejbal či sbor, každopádně jste stála kdesi v koutě a cítila, že na rozdíl od ostatních se TO prostě nikdy nemůžete naučit! Pokud se vám zrovna nepoštěstilo chodit na mažoretky s nejlepší kamarádkou ze školy, po pár minutách přišel tlak v očích a nutkání volat maminku.

Najednou stojíte jako dospělá před úplně stejnou výzvou a zjišťujete, že jste si v dětství dělala naprosto falešné domněnky, že až vyrostete, budete stoprocentně sebevědomá.

Ať už vás sem přivedlo rozhodnutí se začít po pár letech zase hýbat nebo nutkání zkusit něco nového, znovu čekáte na první hodinu zumby, jógy či jakéhokoliv jiného skupinového cvičení se sklopenou hlavou a protože se vám nepovedlo přesvědčit žádného spojence, zaraženě stojíte úplně vzadu a schováváte se za zády svých kolegyň, přičemž doufáte, že si vás snad proboha nikdo nevšimne.

Já sama jsem si něco podobného prožila, když jsem začínala se street dancem. Sice ne jako dospělá, nýbrž coby náctiletá, ale v každém případě jsem byla ,,dost stará“ na to, abych se styděla ještě více než v dětských letech na první lekci tenisu.

Asi pro vás nebude novinkou, že takový přístup není nejlepší, samozřejmě hrozí, že příště zůstanete doma nebo hůř – půlrok předplacených lekcí se stane vaší noční můrou! Ovšem na druhou stranu… První krok máte za sebou, odhodlala jste se a povznesla se nad to, že vyrážíte na cvičení sama, což je přece dílčí úspěch! Jak tedy jednoduše překonat strach? Jak odpočívat od každodenních starostí? Jak dosáhnout pocitu uspokojení? Stačí si srovnat v hlavě pár věcí a pozitivně se naladit, což vám může v první chvíli připadat jako nelehký úkol, nicméně ve skutečnosti stačí dodržovat několik zásad.

Zrcadlo není nepřítel

Ani já jsem se do zrcadla nejdříve nedívala. Sledovala jsem výhradně trenérku, sebe bych raději vůbec neviděla. Tepláky, stažené vlasy, pot vám stéká po tvářích, v zrcadle najednou vynikají všechny chybičky a vaše pohyby se zdají směšné…

Brzy mi došlo, že všechny ženy a dívky v sále jsou na tom naprosto stejně a že se není před kým stydět! Každá z nás je ochotna si natáhnout legíny a při tanci zapomenout na drobné nedostatky, které vůbec nejsou důležité, navíc trocha potu k pohybu patří. Nejdůležitější je však to, že zrcadla nejsou v tanečních sálech umístěna náhodou. Pokud se nenaučíte alespoň občas sledovat sebe, nikdy se nemůžete zlepšit.

Jakmile si zhruba zapamatuji pohyb nebo krok, vždy ho po čase zkouším dát dohromady sama, procvičuji si tak paměť a snáze přijdu na to, co dělám špatně, lektor totiž nevidí všechno.

První linie je nejlepší

Když k nám do skupiny přicházejí nováčci, krčí se zásadně v nejzazších koutech sálu. Nehledí na rady „nás ostřílených“, že právě na začátku je důležité dobře vidět a nenechávat se rozptylovat lidmi stojícími v předních řadách. Přiznávám, dlouho jsem to tak praktikovala i já. Dnes vím, že pokud se chci skutečně něco naučit, je nejlepší zajmout pozici blízko trenéra. Dělám to tak, pakliže mi něco nejde. Světe, div se, nikdo v zadních liniích se zatím nesmál, že to pořád ještě pletu.

Všimněte si, že předcvičující většinou s úsměvem komentují skutečnost, že mají zase polovinu sálu pro sebe, zatímco tanečnice se lepí na zadní stěnu místnosti. Pokaždé vás přesvědčují, že nechtějí nikoho ukousnout. Věřte jim to. Navíc je mnohem příjemnější mít kolem sebe dostatek prostoru.

Žádný učený z nebe nespadl

Může se stát, že vám nějaký styl nebo snad lektor vyloženě nesedne, o tom žádná, trápit se ještě ve volném čase opravdu nemáme zapotřebí, ovšem že zezačátku nebudete nejlepší, obzvlášť pokud začínáte s novým koníčkem, vám asi nikdo připomínat nemusí. Vzdávat boj po první lekci, která vás vlastně nebavila jen proto, že zatím všechno nejde jako po másle, je dost ukvapené. Dejte tomu čas!

S úsměvem to půjde lépe

Má to být zábava. Ne závod. Ne povinnost. Nejde o kariéru, o školu, o vztah, dokonce ani o život. Proč se vlastně nervovat? Tady je konečně na místě se pořadně zasmát, nemít hrůzu ze svých kolegů, natož z lektora! Přijít sem byla čistě vaše volba a nejste nikým a ničím vázána!

Jakýkoliv pohyb je stoprocentně krásnější, pokud jej doplníte spokojeným či pobaveným úsměvem, zaposlouchejte se do hudby a tančete, cvičte, hýbejte se s chutí… Uvidíte, jak z vás pomalu spadne nejistota, možná dokonce i ztratíte zábrany, což je naprosto v pořádku.

Šťastná tanečnice se učí rychleji než ta přirozeně dokonalá!

Autorkou článku je Helena Žáková


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *