Život v dluzích. Jak to s nimi přežít?

Potkala jsem svého přítele v době, kdy už finanční problémy měl. Jen si to představte. Finanční problémy, hrozící osobní bankrot, nerozvedené manželství, malé dítě a za nedlouho i propuštění z jeho práce. To je ale parketa, že? Zvládli jsme to a zvládáme to spolu dál. Jak život s dluhy zvládnout?




Finanční dluhy nám dělají ze života peklo. Setkávám se velmi často s názory, že člověk, který se ocitne v dluhové pasti, si za to může jednoznačně sám. S tímto nekompromisním tvrzením bych byla opatrná, nebo alespoň opatrnější.

Nezodpovědnost, finanční negramotnost, pošetilost, strkání hlavy do písku, neschopnost, lehkomyslnost, nerozumnost, hloupost, vlastní a do nebe volající blbost … nazvěme to každý po svém. Dost možná všechny tyto pojmy jednou povedou k osobnímu bankrotu.

Je to individuální možnost, jistě, ale statistiky (ač jakékoliv statistiky strašně nemám ráda) mluví jasně. Netýká se to jen zanedbatelné hrstky lidí. Mladí, starší, rodiny s dětmi i matky samoživitelky se s tímto problémem potýkají. Označení osobní bankrot se tváří jako osobní prohra nebo selhání. Po vlastních zkušenostech s bankrotem jsem naprosto přehodnotila pohled. To většinou lidé, kteří do zákulisí finančních problémů, vedoucích nakonec k bankrotu, nedokáží. Něco jako: sytý hladovému nevěří.

Může to být kterákoliv z nás

Asi žádná z nás dvakrát netouží zachraňovat zkrachovalé existence. Když se nás to přímo nedotýká, víme skoro jistě, že bychom dobrovolně nevstupovaly do vztahu s mužem, který se nějakým způsobem topí v dluzích. Jsou samozřejmě i ženy, které poslechnou hlas rozumu a nevýhodný, až neperspektivní vztah nezačnou. Mě se to ukočírovat nepovedlo. A lituju toho? Bez jakéhokoliv přikrášlování je moje odpověď: NELITUJU.

Potkala jsem svého přítele v době, kdy už finanční problémy měl. Jen si to představte. Finanční problémy, hrozící osobní bankrot, nerozvedené manželství, malé dítě a za nedlouho i propuštění z jeho práce. To je ale parketa, že? 🙂 Moji rodiče byli pochopitelně na zhroucení a okolí mě považovalo za nesvéprávnou. Jeho situace vypadala pro lidi zvenčí dost tragicky. A netvrdím, že nebyla.

Když to ale vezmu od konce (u kterého v našem vztahu rozhodně nejsme), koná se happy end. Jsme spolu šest let a proroctví, nebo snad přání jistých lidí, kteří mi neustále připomínali: počkej, až opadne zamilovanost a sundáš růžové brýle, to se rychle vzpamatuješ. Nestalo se. Růžové brýle jsem si totiž nestihla ani nasadit. Přítel tvrdě pracuje a svůj problém chtěl vyřešit. Podporovala jsem ho a dělám to dál.

Když můžete jen přihlížet

Dluhová past se totiž opravdu netýká jen dlužníka. Já, jako jeho přítelkyně, jsem se touto cestou po jeho boku vydala dobrovolně, ale psychicky tím samozřejmě trpí i jeho rodiče, nebo přátelé. Všichni, kteří nemohou pomoct, jsou psychicky zaangažovaní. A pomoct vám nemůže nikdo. Dá se to ale zvládnout i po svém. Za těch x let v dluzích, za které vy sama nemůžete, se v tom, řekněme, naučíte chodit. Jak?

  • Zapomeňte na co by kdyby
  • Časem opravdu přijmete fakt, že 5 let, které bankrot trvá, není věčnost
  • Po opakovaných hádkách kvůli penězům, které nevykřičíte, protože při bankrotu je obnos pořád stejný, se naučíte počítat do deseti a neplýtvat dál energií
  • Začnou vám být naprosto jedno otázky typu: a kdy budete mít dítě, vždyť s penězi se to vždycky nějak udělá. Vy totiž dobře víte, že neudělá a s mateřskou při bankrotu se opravdu půjdete pást
  • Zjistíte, že přátelé i rodina za vámi stojí a při vyhrocených situacích vám připomenou, že jednou tomu martyriu bude konec
  • Donutí vás to k důslednosti a společné problémy vás stmelí, když se nepozabíjíte
  • Vy sama najdete způsob, jak více přispět do domácího rozpočtu. Musíte za sebou ale nechat vztek a ukřivděnost.
  • Naučíte překonávat sebe samotnou
  • Začne vám být naprosto jedno, že někteří, byť blízcí přátelé nepochopí vaše: nemám na Tebe čas, protože mám ještě další brigádu
  • Věci, které si nemůžete dovolit, přestanete časem vnímat
  • Vytvoříte si svůj svět, poskládaný z vlastních radostí
  • Můžete promovat z NADHLEDU

Ač se to v momentě, kdy si tím procházíte, rozhodně nezdá, jsou horší věci. Když například vypoví zdraví, to jsme teprve opravdu nahraní. Když ztratíme milovaného člena rodiny, peníze jsou nám ukradené.

Říká se, že peníze nejsou všechno. To nejsou. Ale taky se říká, že se lépe brečí v limuzíně, než v autobuse. A tak jako všechno, i tohle je o úhlu pohledu, prioritách a o tom, co opravdu chcete.

Autorkou článku je Bára, foto: pixabay.com

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *