Patřila k předním hvězdám československého filmu první republiky. Byla šarmantní, okouzlující a trochu melancholická. Alespoň tak na mě vždycky působila. Tmavé vlasy, mandlové oči, jemné rysy. Byla krásná. Národ ji miloval, později odsoudil a zatratil. Každý chybuje. Zvlášť když je mladý. Její příběh ale nechme na jindy. Vraťme se zpět do brzkých třicátých let. Lídě Baarové je zrovna devatenáct let a pozvala nás k sobě domů!
Proměňte se spolu se mnou v redaktorku populárního Listu paní a dívek, který vyjde v roce 1934. Později (po návštěvě u slavné herečky) napíšeme tento článek.
Slunce, světlo, jasné živé barvy a hodně hodně vzduchu – to je roztomilé obydlí naší hezké hvězdičky, Lídy Baarové. Mládí, nadšení, plno plánů, odvaha a svěží odvážná mysl – to všecko přímo vyzařuje z rozkošného domova hezké Lidušky. Bydlí nahoře na Letné a okna jejího pokojíku jsou nad Stromovkou, ale výhled z širokého arkýře objímá celou plochu nebe a veliký lán kraje až za Kobylisy, Ládví a k Bohnicím.
Do arkýře spadá jihozápadní světlo a otevřenými dveřmi z druhého pokoje, který už je obýván pány rodiči sem proudí plno světla západního slunce. Liduška totiž bydlí s rodiči, temperamentní a dosud mladou a energickou matinkou, ušlechtilým a vážným tatínkem, který je radou na magistrát, a s hezkou mladší sestřičkou Zorkou, která je pravým protikladem Lídy, jak svými plavými vlásky a modrýma očima, tak svým temperamentem vysloveného komika.
Ale vraťme se k Lídinu obydlí. Tedy její pokojík je vymalován docela světle béž barvou, která odráží všecko světlo, a po stěnách jsou jenom dva tři lepty, a jinak samé fotografie filmových umělců s krásným věnováním.
„Jsem mezi nimi stále jako mezi svými – doma,“ říká Lída. Tak na příklad vedle skříně vidíte krásnou fotečku Charlesa Boyera, kterého jste poznali ve francouzském filmu Bitva a který je Lídiným dobrým kamarádem z Francie, vedle visí fotka Burianova, pak Antonova, Prejeanova atd., vesměs s velmi srdečnými a přátelskými dedikacemi. Od dveří téměř po celé jedné stěně je velká skříň s několika odděleními počínaje šatníkem, prádelníkem a vysouvacím psacím stokem konče. Tato vysouvací psací deska je právě na konci skříně u pohovky. Příčně od pohovky, na které slečna Baarová spí, je praktická malá příruční knihovnička, kde jsou kromě knih také gramofonové desky, noty a fotoalba.
Dole u dveří je ještě jedna uzavřená knihovna s otevřenými přihrádkami na běžné časopisy. Pak ještě malý stolek s dvěma pohodlnými křesílky, a to je všecko. A málem bych zapomněla. Celou jednu větší stěnu a jednu malou zaujímá velké zrcadlo, pod nímmž je umístěna po celé délce přihrádka na toaletní věci. Zrcadlo toto je umístěno právě proti pohovce. Nu a teď zbývá ještě to, co na obrázku vidět nemůžete, a co kromě prostých, účelných, ale velmi hezkých linií dodávám tomuto pokoji jeho usměvavou tvář.
Totiž volba barev. Celý pokojík je řešen ve dvou barevných tónech. Jasně žluté a terakota. „Bála jsem se zprvu té terakota, myslela jsem, že to bude příliš divoké a neklidné, ale teď je mi v tom dobře, veselo,“ přiznala se mi Lidunka. Kromě veselého lustru jsou ještě neviditelně ukryta nad výklenkem a pohovkou intimní světla, která dodávají pokojíku rozkošné útulnosti. Lidunka je tu veselou hezkou paní, ale duší a hybnou pákou celého tohoto pěkného domova je vlastně její mladá maminka. Vždyť slečna Baarová je přece dosud jen 19 let a je vskutku dobrou a poslušnou dcerou. Nu a to je přece velká pochvala v dnešní době. – A tak vidíme paní Babkovou (takové je skutečné jméno slečny Baarové) živě přecházet od telefonu k návštěvám a řídit celý ten složitý aparát povinností a prací, který je nutným pracovním pozadím slávy filmové hvězdičky.
A je po návštěvě. Střihem jsme zpátky v současnosti, i když dozvuky elegance třicátých let ještě doznívají.
Když jsem článek o bydlení Lídy Baarové četla poprvé, napadlo mě, že by se v podobných časopisech mohli inspirovat dnešní bulvární magazíny. Protože ač jde o odhalení soukromí slavné herečky, je napsán jinak, lépe a vkusněji.
Autorkou článku je Jana Poncarová.