Je to už nějakou dobu, co mě kamarádka přidala do facebookových skupin věnovaných odpadu a tomu, co všechno lze v kontejnerech nalézt. Já sama často nestačím zírat, co lidé vyhazují – a tak mě to přivádí k otázce, čí chování je vlastně nevhodné: toho, kdo třeba i novou věc vyhodí, nebo toho, kdo si ji od kontejneru odnese k dalšímu použití?
Zkuste to na sobě
Hned na začátek si zkuste představit situaci, že jdete kolem kontejnerů a najednou uvidíte něco. Něco, co zrovna sháníte, co jste si chtěli pořídit, a ono to tam na vás čeká. Jen tak. Zadarmo.
Co uděláte? Zastavíte se, rozhlédnete se, a v hlavě vám běží myšlenky – „můžu si to vzít?“, „není to trapné?“ nebo naopak „jaké štěstí!“.
Zkuste si to na sobě. Představte si, jak byste se zachovali.
Svět materialismu
Proč si lidé kupují věci, které nepotřebují? Proč za ně utrácejí peníze, i když by nemuseli? Všude slyšíme, jak lidé „nemají peníze“, a přesto najdeme doslova poklady u kontejnerů.
Těžko soudit. Možná je to složitější – často nejde o samotné věci, ale o pocity, které nákup přináší. Krátkodobé uspokojení, radost, potvrzení vlastní hodnoty. A tak si domů nosíme další a další předměty, dokud nás nepřerostou. A když už není místo, prostě je vyhodíme.
Jenže právě tady někde začíná problém – nejen ekologický, ale i lidský. Když ztrácíme vztah k věcem, přestáváme respektovat svět kolem nás a v neposlední řadě se také nejspíše odpojujeme od svých potřeb (proč si koupím věc, kterou vůbec nepotřebuji, na co u takové koupi myslím?…)
Jako v pořadu Věřte, nevěřte
Co má udělat člověk s věcí, kterou už nepotřebuje? Pokud ji zkusil nabídnout a nikdo o ni nejevil zájem, pak je položení té věci ke kontejneru (ne vhození dovnitř) vlastně dobrá volba.
A ten, kdo si ji odnese, se také nemá za co stydět. Právě naopak – prodlužuje jí život, dává jí nový smysl.
Má to však i svá úskalí, takto položené věci u kontejnerů jsou ne vždy podporované obcemi a při dalším svozu odpadu jsou většinou vyvezeny na skládku. Musíme proto jednat rychle! (řečeno s nadsázkou).
Druhý život věcí
Možná bychom se měli naučit vidět hodnotu i tam, kde ji na první pohled nevidíme. Není to o „sbírání z odpadků“, ale o přemýšlení nad tím, jak funguje náš vztah k věcem, penězům a planetě.
Protože udržitelnost nezačíná až u recyklace – začíná u rozhodnutí nevyhodit, co může ještě sloužit. Nebo možná ještě na úplném začátku a to rozhodnutí koupit vůbec.
A tak, až půjdete příště kolem kontejneru, zkuste se neotočit s odporem. Možná tam někde čeká příběh, který ještě neskončil.
