V poslední době jsem měla běhání ohledně preventivních kontrol u lékařů. Každý člověk by měl pravidelně chodit k praktickému lékaři, zubaři a ženy navíc ke gynekologovi. A setkání s mými lékaři mě přivádí na myšlenku, jak by se správně měl lékař ke svému pacientovi chovat?
Doktor je profesionál a partnerský vztah s pacientem
Na internetu kolují různé informace a různé názory. Tak v úvodu musím říci můj názor.
Mezi lékařem a pacientem je partnerský vztah s veškerou úctou (oboustrannou) a slušností. Potřebujeme se přeci navzájem.
Doktor je profesionál nejen díky know-how, které je velmi důležité, ale i proto že umí komunikovat a jednat s lidmi – neměl by se nad pacienta povyšovat a chovat se k němu neslušně JEN z důvodu, že je to doktor.
V dnešní „informační“ době, kdy si spoustu informací můžete nalézt, je na toto potřeba brát zřetel. Zároveň diagnózu stále určuje lékař. Kdyby nemusel studovat a stačil mu jen internet, tak by tady nebyl. A toto je přesně ta vzájemná úcta.
A teď prakticky…
Vybavte si nějakého obchodníka ve vašem okolí – třeba kadeřníka. Jste jeho klient. Jedná s vámi na rovinu, slušně a tak, aby vás neztratil. Vaše návštěvy u něj ho totiž živí. Díky vám získává cenné zkušenosti. Kadeřník má také know-how a bez jeho know-how budou vaše vlasy vypadat hrozně. Také ho potřebujete a on potřebuje vás. Úplně stejně vnímám vztah doktora a jeho pacienta. Partnerský vztah a vzájemná potřeba.
Pacient je klient
Jak k lékařům přistupujete vy? Jste jejich klient nebo pacient? Zamyslete se nad tím, zda jsou vaše setkání s lékaři oblíbená nebo se na ně netěšíte. Možná si teď klepete na čelo, kdo by se těšil k doktorovi, a tak tady máte příklad z mého života.
Zubaři, asi nejvíce obávaní doktoři obecně. Vždy, když jdu na prevenci, tak se vlastně těším na milé setkání a vtípky pana doktora, i když člověk nikdy neví, co mu v puse budou dělat – vrtat/nevrtat… Určitá dávka stresu to samozřejmě je, ale díky skvělému přístupu doktora je to o něco jednodušší. Na konci každého setkání si navíc podáváme ruce. Což vnímám jako znak vztahu nejen pacienta ale i klienta a zároveň partnerského vztahu.
Návštěva kožního lékaře – teď ne, ale až za týden?
A na závěr tu je krátký příběh právě z rubriky Vyprávím, který mě přiměl to sepsat.
Na noze se mi objevily flíčky, a tak jsem na doporučení mého muže zašla k jeho kožní lékařce. Bylo 23. dubna. V čekárně nebyl nikdo, pouze já a jeden pán přede mnou.
Vzhledem k tomu, že vím, jak je tato doktorka doslova líná, tak jsem se hned při první příležitosti proaktivně šla zeptat, zda mě ošetří, i když u ní nejsem evidovaná. Dost mě zarazila odmítavá odpověď, že ne, že to je nový nábor a že to mě nevezme. To bych ještě rozdýchala, ale korunu tomu narazila větou „pokud to není akutní, neumíráte na to, tak nabíráme od května“. Pardon? To mám přijít za týden. To jsem samozřejmě neřekla, nejsem konfliktní člověk, ale opravdu jsem to nechápala.
Takže, moje zamyšlení…
- Mé chování – chovala jsem se nevhodně, že mě odmítla a byla opravdu nepříjemná? Mohla být chyba na mé straně? Sama sobě jsem si dala zpětnou vazbu a zjistila jsem, že jsem neřekla nic, co by mohlo způsobit její reakci.
- Jak má vědět, zda je problém akutní či nikoli – od toho je doktor, aby to posoudil, což nejde bez vyšetření. Co kdyby fleky na noze byly spojené s cukrovkářskou nohou a problém by mohl vést až k amputaci? Potom i ten týden je moc dlouhá doba na to čekat.
- Neumíráte na to? – Co tím chtěl autor říci? Jako rovnou se otočte a jděte, protože když jste sem vůbec došla, tak to tak zlé nebude? Za mě je toto nevhodná poznámka a rozhodně je NEprofesionální
- Nabíráme od května – čekat týden nemusí být, ale může být fatální…
- Já mám pochopení pro to, že se jí nechtěla zakládat nová karta v okamžiku, kdy by měla plnou čekárnu lidí. Ale nechápu, jaký je rozdíl v tom, že za týden to půjde.
Pointa na závěr
Pro mě z toho však plyne, že k takové paní doktorce bych šla opravdu z nouze. Jelikož mám možnost výběru, tak tady už mě neuvidí. Neošetřit pacienta s „alibistickými“ řečmi mi nepřijde fér. Kdybych se pustila do posuzování akutnosti mého problému, tak by jako doktorka měla stejně na vrch a všechny moje argumenty by smetla ze stolu. Kdybych byla hodně urputná, tak by mě možná ošetřila. Ale jak jsem psala výše, za to mi to nestojí, když mám možnost výběru.
Co ji však vedlo, k takovému jednání? Možná to jen špatně podala nebo jsem to já špatně pochopila. Ale celkově mám pocit, že se jí nechtělo a potřebovala si to nějak sama sobě odůvodnit. Já mám navíc pocit, že jsem zase doplatila na to „kdo se moc ptá, moc se dozví“. Neměla jsem se ptát, dělat hloupou a prostě tam přijít s problémem, a až pak jí říci, že u ní nejsem v evidenci.
Jak to máte s doktory vy? Docela by mě zajímalo, pokud je u vás doktor neprofesionál, tak jak na jeho jednání reagujete?
Úvodní obrázek: pixabay.com
