Dnešní povídání bude o kroužku, který jsem navštěvovala s mojí dcerkou. Jednalo se o pololetní kurz angličtiny pro batolata.
Na co byl kurz zaměřen a jak probíhal
Na kurz jsme chodily každý týden celé jedno pololetí. Jednotlivé lekce probíhaly v angličtině spolu se znakováním pro batolata (probíraná slovíčka k sobě mají i znaky).
Když jsme s kurzem začínaly, tak jsem byla moc nadšená. Všechny lekce probíhaly vždy stejně, měly řád a rutinu, což je pro takto malé děti velmi důležité. Už před tím jsme všichni doma znakovali, tak to pro nás bylo příjemné zpestření.
Na začátku jsme se vždy uvítali písní se všemi „žáky“, pokračovali jsme slovní zásobou na obrázkových kartičkách (vždy max 6 slov/znaků), a potom jsme si slovíčka procvičili ještě hrou s plyšáky, skládačkami, spojováním obrázků nebo třeba oblékáním plyšáků. Prostě takové aktivity vhodné pro batolata.
Položení před hotovou věc
Před koncem kurzu jsme vlastně všichni byli položeni před hotovou věc, že nám lektorka zase zašle fakturu a pojede se stejně i v novém pololetí. Je to dobrý způsob, jak někoho dostat do pěkně nepříjemné situace – muset vysvětlovat, omlouvat se a cítit se divně. Přesně to jsem totiž prožívala. Nebyla jsem si v ten moment jistá, zda pokračovat chci. Potřebovala jsem to také probrat s tatínkem a byla jsem doslova vmanipulována před hotovou věc. V takových situacích se vždy snažím lidi vnímat z té lepší stránky „třeba si to neuvědomila a prostě jen nevážila slova, to se stane“.
Rozhodla jsem se nepokračovat
Důvodů jsem měla několik, které pro mé vyprávění nejsou vůbec důležité.
Hned další týden jsem po zvážení všech okolností řekla, že „po dohodě s tatínkem a vzhledem k tomu, že máme hodně jiných aktivit, tak v dalším pololetí pokračovat nebudeme. Uvidíme, zda se k angličtině vrátíme zase za půl roku“.
Následovala otázka, jaký je důvod. Upřímně, je to naše věc, ale nejspíš chtěla lektorka zpětnou vazbu. Tu jsem jí poskytla. Řekla jsem, že „její služby se mi líbí a určitě bych kurz doporučila dál, ale máme toho prostě moc.“
A jste si jistá, že to zvládnete doma sama
V ten moment se lektorka vybarvila a jen si do mě šťouchla: „a jste si jistá, že to zvládnete doma sama“.
Takové otázky jsou nejlepší péče o zákazníka, který vám za vaše služby platí (pozn. red. sarkasmus). Vůbec nebyla řeč o tom, že s tím doma budu pokračovat. Jak byste v takové situaci reagovali? Napadlo mě spousta odpovědí, ale řekla jsem “ ale o to tady nejde. Kurz se mi líbí a nechávám si otevřené dveře k pokračování zase za půl roku.“
Po lekci mi kamarádka říkala, že to teda bylo hustý. Chovala se prostě nevhodně. V tu chvíli mi to tak nepřišlo, ale když jsem nad tím přemýšlela doma, tak jsem si víc a víc uvědomovala, že to bylo přes čáru. Já si platím její služby a ona do mě doslova ryje? „Víte paní lektorko, já mám vysokou školu a zvládám business english (pozn. red. Angličtina využívaná při podnikání, schůzkách a práci.). V práci jsem měla šéfa Němce a v rodině máme Američana.“ Třeba takto mohla znít útočná odpověď. Čemu bych si tím pomohla, že?
Co už určitě vím – dělá to pro peníze
Že taková žena to nedělá pro ty děti a proto, že by jim to něco dalo. Neuvažuje nad individualitou každého dítka. Dělá to prostě pro peníze. Samozřejmě, že všichni chodíme do práce kvůli penězům, zároveň bychom se měli k sobě vzájemně chovat slušně a s respektem. Zrovna moje kamarádka má syna a obě jsme usoudily bez nalhávání, že pro něj to prostě není. Ona mu dost často říká z legrace, že je takový „bambus“. Lektorka však stále tlačila na pilu, že ať pokračuje, že to chce nepřestávat atd. Pravděpodobně nechtěla přijít o kšeft.
Pocity během lekcí
Už během lekcí jsem mívala pocit, že lektorka dost často svou angličtinu doporučuje i těm, u kterých to zatím nedávalo smysl. Je to samozřejmě věc úhlu pohledu. Ale s kamarádkou jsme se shodly, že to nebylo zdaleka jednou, kdy „se takto vybarvila“ a měly jsme z ní stejné pocity.
Pointa na závěr
A jaké z toho plyne ponaučení? Ať už se vám stane, že se v nějaké situaci cítíte špatně proto, že vás tam někdo tlačí, tak to není váš problém. Je to problém té druhé strany! Není potřeba se cítit špatně a je potřeba se jasně vymezit, i když třeba ne hned – jako tomu bylo v mém případě. Buďte někdy sobečtí! V takových situacích je to víc než vhodné. V takovém případě nemohu hledět na potřeby ostatních. Nedává smysl pokračovat v angličtině jen proto, aby paní lektorka měla „dítě do počtu“ a mohla otevřít kurz, když vím, že pro mé dítě to není vhodné.
Tyto situace píše sám život a je pravda, že ne vždy má člověk možnost volby. Někdy si svou volbou může pěkně zkomplikovat život. Jak se k takovým problémům stavíte u vás doma? Pokud je to možné, snažíte se vždy uspokojit především vlastní potřeby? Někdy to třeba možné není – pokud třeba bojujete se systémem…
Úvodní foto: pixabay.com