Jsou věci, které zní jako naprostá výhra – a přesto má vše vždy dvě strany mince. Výhody, které bereme jako samozřejmou součást života, nás někdy i unavují.
Tady je pár situací, které možná zná každý – a v nichž se výhoda může snadno zvrhnout v příčinu psychické nepohody.
S rodinou nejsi nikdy sám – ale někdy prostě potřebuješ ticho
Rodina je základ, teplo domova, smích, blízkost. Ale taky chaos, hluk, žádné soukromí a pocit, že tvé vlastní potřeby jsou až na posledním místě. Dlouhodobý nedostatek prostoru jen pro sebe může vést k podrážděnosti, vyhoření a ztrátě vlastní identity. A říct „potřebuju být chvíli sama“ není sobectví – je to sebeláska.
Práce z domova – svoboda, která je pro některé izolací
Žádné dojíždění, žádný dress code. Jenže po týdnech nebo měsících doma můžeš zjistit, že ti chybí obyčejné „čau“ od kolegy, drobný rituál cesty do práce nebo oddělení mezi domovem a prací. Pocity osamělosti, rozostřené hranice a ztráta struktury dne mohou zamávat s tvou psychikou víc, než sis myslela. Z těmito pocity mohou pomoci tzv. přechodové rituály.
TIP!
Přechodové rituály jsou činnosti, které pomáhají přejít z jedné činnosti do druhé a plní tedy funkci přechodu. Například skvělým přechodovým rituálem je právě cesta z práce. Jízda autem, autobusem nebo jen chůze s koupí oblíbeného jídla mohou pomoci přepnout myšlenky a „pracovní starosti v práci“.
Vlastní podnikání – svoboda, která tě nespustí z otěží
Nejsi pod nikým, děláš, co tě baví, nastavuješ si vlastní pravidla. Jenže právě proto taky nikdy „nekončíš“. Tvá práce je všude a ne vždycky je možné nezvednout zvonící telefon. Zákazník je zákazník. Dlouhodobý tlak, vysoké nároky a neustálé přemýšlení mohou přerůst v úzkosti, vyhoření a ztrátu radosti z toho, co tě kdysi bavilo. Podnikatelé na vlastní noze musí klást větší důraz na hledání tzv. worklife balanc.
Empatie – dar, který bolí
Rozumět emocím druhých je nádherný dar. Ale když jejich trápení přebíráš na sebe, může tě to začít stahovat dolů. Empatičtí lidé často pomáhají všem okolo – a zapomínají, že taky potřebují oporu. Výsledkem může být emoční únava nebo syndrom „zachránce“, kdy mají pocit, že musí vyřešit všechno a všechny – kromě sebe. Myslet na sebe však není sobectví, ale sebeláska.
Perfekcionismus – výkon, za který platíš
Mít věci pod kontrolou, dělat je pořádně, nebýt „lempl“ – to zní skvěle. Ale co když tě právě tahle snaha o dokonalost stojí klid, čas i radost z maličkostí? Perfekcionismus je často skrytý stresor – tváří se jako ctnost, ale ničí schopnost odpočívat a smířit se s tím, že něco je „není tak dobré“. Takoví lidé musí začít pracovat s touto vlastností a snížit své nároky.
TIP!
Pokud se jedná o věci, které můžete ovlivnit, tak je zcela na vás, jak si je uděláte. Pozor však na věci, které nemůžete přímo ovlivnit, ale kladete na ně i tak vysoké nároky. Taková situace pro vás může být velmi stresující a frustrující, přitom nemáte možnost ji jakkoli změnit.
Jak z toho ven?
Začněte tím, že si dovolíte přiznat: „Tohle mě sice naplňuje, ale taky unavuje.“ Soustřeďte se na to, jak věci vnímáte, nikoliv na to, jak byste je vnímat měli. Důležité jsou vaše pocity. A když budete mít pocit, že už toho je moc – nebojte se říct si o pomoc.
Úvodní obrázek: vytvořen pomocí Chat GPT
