Od rána nejde voda. Kvůli údržbě zastavili dodávky. Takže šetříme. Ještě víc než jindy. Jde to snadno. Právě jsem se provizorně vykoupala a zvládla jsem si umýt i vlasy. Kolik vody skutečně k životu potřebujeme? A proč jsou dosavadní pokusy o úspory pokrytecké?
Ekologií, úsporami energie a zdravým životním stylem se dnes ohání kde kdo. Snad každý chce žít bio-eko život. Někdy je to až úsměvné. Třeba když vidím známou, jak přežvýkává jakási cizokrajná semínka a mluví o ekologii. Jak dlouho asi takový sáček cestoval, než si ho otevřela? A jak velkou stopu CO2 zanechal?
Podobné je to i s vodou, elektřinou, teplem. Pořád se šetří. Kupují se úsporné hlavice (tzv. perlátory), abychom při sprchování spotřebovali méně vody. Kupují se úsporné spotřebiče, abychom spotřebovali méně elektřiny. Co na tom, že mezitím jejich počet v domácnosti roste? Že velké LCD, plazmové nebo LED obrazovky spotřebovávají zbytečně moc?
A tak si vždycky při podobných diskuzích vzpomenu na úsporný život na chalupě. Jo, je trochu nepohodlný, ale opravdu eko-bio. Kadiboudu naprosto miluju. Suchý záchod bez vody je nejúspornější, protože žádnou vodu nespotřebovává. A ještě škvírami ve dveřích pozoruju švitořící ptáčky na střeše. Nebo sousedy, jak jdou zrovna na pivo. Není krásnější koupelna než ta venkovní, když vidíte východ slunce, nedechnete se svěžího vzduchu a dohlédnete na probouzející se zahradu. Na chalupě nemáme skoro žádný odpad – co jde kompostovat, jde do kompostu. Plastů je poskrovnu. Zato ve městě, tam co týden vynášíme koš. A tak by to šlo dál.
Takže nejde nám ve městě voda. A chystáme se na chalupu, kde koupelna není, protože se buduje. Nutně si musím umýt vlasy. Oholit si nohy (co když bude hezky a budu si chtít vzít kraťasy). S vodou dnes musíme opravdu hodně šetřit. Napustili jsme asi tři větší hrnce. Musím počítat s vodou na vaření, pití a umytí nádobí. Ha. Na záchodě stojí desetilitrový kbelík – voda v něm je určená na splachování. Dostávám nápad.
Ohřeju trochu vody v rychlovarné konvici a hned bude teplota vody v kbelíku přijatelná. Napřed si myju vlasy. Kbelík postavím do vany, zakleknu, plecháčkem polévám vlasy, mydlím, oplachuju. Jako za starejch časů. Když skončím s mytím vlasů, je kbelík skoro pořád plný. Neplýtvám. Umývám si nohy a další části těla, hezky postupně. Oplachuju. Trochu plýtvám. Ubylo ale jen pět litrů vody. Jasně. Ta bude na spláchnutí WC stačit.
Jde to. Je to trochu krkolomné a nepohodlné, ale jde to. Takže až se budeme chtít zbavit pokrytectví a začít opravu šetřit vodu, víme, jak na to.
Autorkou článku je Jana Poncarová
