Realističtí, klidní, a tak trochu vlnění
Když se řekne “háčkování”, většina z nás si představí šálu od babičky nebo ubrus na kredenc. Ale finská umělkyně Liisa Hietanen z něj vytvořila něco, co vás donutí zastavit se. A možná i sáhnout – protože její díla vypadají jako lidé. Opravdoví lidé. V životní velikosti.
Háčkovaný Mikko z trafiky
Liisa žije v malém finském městečku Hämeenkyrö a právě zde začala její série s názvem „Villagers“. V doslovném překladu “Vesničané” – a to přesně jsou: obyčejní lidé, které potkává v supermarketu, na zastávce nebo na ulici. Místo portrétu na plátně ale vznikne háčkovaná (nebo pletená) socha v životní velikosti, věrná v každém detailu – od dioptrických brýlí až po záhyby na kalhotách.
Každé dílo vzniká dlouhé měsíce, někdy i rok. Liisa své „modely“ pozoruje, fotí, a poté trpělivě převádí jejich fyzickou přítomnost do jehlic a příze.
Textil místo mramoru
To, co působí hravě, má zároveň hlubokou lidskost. Zatímco tradiční sochařství klade důraz na monumentalitu a tvrdost, Liisina tvorba je měkká, přístupná a především intimní. Ukazuje běžné lidi tak, jak je často nevidíme – v klidu, přirozeně, bez přikrášlení.
Z její tvorby vyzařuje neobyčejný respekt k obyčejnosti. Nepotřebujeme být slavní, abychom byli hodni sochy – stačí existovat, být součástí komunity. A někdy taky nosit barevné ponožky a stát na autobusové zastávce.
Umění, které se dotýká
Na výstavách se lidé často ptají: “Smím se jich dotknout?” Protože její sochy budí dojem, že se za chvíli pohnou. Nebo se na vás usmějí. Liisa tímto stylem bourá hranice mezi divákem a uměním. Její postavy nejsou za sklem, nejsou nedostupné – jsou to naši známí. Možná i my sami.
Zajímavost
Liisa nepoužívá jen háček, ale také pletací jehlice, výšivku a textilní koláže. Výsledkem jsou plastiky, které působí realisticky a zároveň vřele. Vlna jí umožňuje zachytit i křehké detaily jako jsou vrásky, spadlá víčka nebo pokrčení kabátu na sedícím člověku.
Kam dál?
-
Instagram: @liisahietanen – nahlédněte do procesu její tvorby
-
Výstavy: Její práce byly vystaveny ve Finsku, Nizozemsku, Francii i Japonsku
-
Článek: The Guardian – The villagers who are stitched into art
Liisa Hietanen nám připomíná, že i to nejběžnější může být krásné. A že v době digitálního šumu možná nejvíc potřebujeme: vlnu, čas a lidskost.


