(Rozhovor) Pavla mi dala pořádně do těla. Trénink s ní má šmrnc, energii. Odcházíte s úsměvem a s čistou hlavou. Vzbudí ve vás nadšení a uděláte víc dřepů, než se vám kdy snilo. Povídaly jsme si o tom, že na začátku její cesty byla fotka ve spodním prádle. A taky o tom, proč se nevzdat a vytrvat.
Kdy jsi se cvičením začala a co tě motivovalo? Byl sport tvou láskou už od malička, nebo k němu vedla cesta postupně?
Sport mě provází už od dětství. Od tří let to byla gymnastika, postupně se přidal aerobik a tanec. V 16 jsem začala závodně tancovat disco dance, ale zdraví mi bohužel nedovolilo pokračovat. Pak přišlo období maturity, nová práce a nic nedělání. Občas jsem zašla na zumbu nebo pilates, ale nebylo to nic pravidelného. Až před dvěma lety, kdy jsem viděla svou fotku zezadu (a nevzhledné špeky na zádech), jsem se konečně probrala a začala pořádně makat. Stále jsem si říkala, že když to podobně má i moje mamka, tak se toho prostě nezbavím, ale i genetika se dá ošálit. Od té doby cvičím pravidelně a hlavně s láskou.
Co bylo nejtěžší na začátku? Co jsi musela překonat a co ti pomáhalo?
První, co mě motivovalo a nejprve rozplakalo, bylo moje fotka ve spodním prádle. Ale řekla jsem si, že se chci sama sobě líbit a ne plakat nad tím, že s tím nic nenadělám. Přečetla jsem několik blogů na internetu, podívala se na motivační videa a začala cvičit doma s Jillian Michaels. Díky ní jsem během dvou měsíců udělala neskutečný kus práce. Je pravda, že jsem ale od prvního dne cvičení nekompromisně dodržovala jídelníček. Proběhlo první seznámení s kalorickými tabulkami, čtení etiket na zboží a plánování tréninkového plánu. Po 4 měsících jsem poprvé přišla do posilovny. Když vidíte výsledky, tak nechcete přestat a chcete víc. To byla asi největší motivace, že dokážu víc než před měsícem. Že dokážu odolat čokoládě, kterou miluju, že dokážu vyběhnout ven a nestydět se před okolím a další takové maličkosti. Pomáhala mi moje rodina a přítel, že mi věřili a neodrazovali mě. Nejdůležitější ze všeho je ale věřit sám v sebe a věřit si v tom, že tentokrát už to dokážete. Často totiž rodina a přátelé nejsou oporou a pak musíte být dostatečně silní a zvládnout to sami. A o to pak silnější postupem času jste.
Kdy ses rozhodla pro to, že začneš sama trénovat a co vše jsi pro to musela udělat?
Kolem sebe jsem měla hodně přátel, kteří také chtěli cvičit a jen nevěděli jak začít a s každým zvlášť chodit do posilovny bylo časově nemožné. Pracovně jsem řešila zakázku u nás na vesnici a v jedné budově jsem vešla do místnosti a první, co mě napadlo, bylo, že tady by se krásně trénovalo. Začala jsem se zajímat o zmíněnou místnost, ale bohužel bylo nemožné tam fungovat. Tak jsem hledala dál a ještě ten den zajistila tělocvičnu u nás na vesnici. Od té doby jsem měla hodinu týdně s pár přáteli. Asi 3 měsíce jsme cvičili ve dvou, ve třech. Nevzdala jsem to a postupem času se nás scházelo deset i více. Když už ke mně chodilo tolik lidí, že jsem udělala další hodinu v týdnu, nechtěla jsem je to učit špatně a ničit jim zdraví. Rozhodnutí bylo jasné – trenérský kurz. Od letošního roku jsem oficiální instruktor fitness a jsem moc ráda za tohle rozhodnutí. Do té doby jsem hodně věcí dělala technicky špatně a spíš si ubližovala. Ani výsledky v posilovně nebyly takové, jaké by měly být. Od té doby co vím, jak správně cvičit, se tělo začalo hodně měnit.
Jaké jsou nejčastější chyby, které při sportování děláme?
Tohle se dá špatně specifikovat. Co pozoruji ve svém okolí, tak často je to technika cviků, nadměrné množství tréninků bez správné regenerace a kompenzace, nebo právě jeho nepravidelnost. Například běhat může opravdu každý, ale jsou určitá základní pravidla, která by se měla dodržovat, aby si lidé tím spíš neubližovali, ale málokdo je zná nebo se jimi řídí. Správné dýchání a postavení těla člověk vyčte na internetu, ale sám se jen těžko uhlídá.
Jaké jsou naopak tvé rady a tipy, co dělat – co pomáhá při hubnutí klasických ženských partií?
Pravidelný pohyb, dostatek tekutin, minimum stresu a správné stravování. Takhle to zní jednoduše, ale všichni víme, že ne vždy je to tak snadné. Každý jsme jiný a na každého platí něco jiného. Ve sportu je důležité měnit styl tréninků, provádět je technicky správně a tělo šokovat. Pokud jste tedy zvyklí běhat si v klidu dvakrát týdně 5 km a s tělem to už nic nedělá, zařadíte výběhy do kopců nebo intervalový trénink. Za měsíc zjistíte, že najednou dáte v klidu 8 km a ještě v rychlejším tempu. Bohužel se nedá hubnout vždy jen jedna partie, ale pouze tělo celkově. Takže pokud vaše problémová partie jsou nohy, většinou první zhubnou ruce a břicho a až poslední jdou dolů nohy. Ale když vydržíte, tak se opravdu hne. Jen jde o to nevzdat se moc brzy. A takhle je to se vším. Jen co nejčastěji slyším je stížnost na břicho a na to opravdu nejvíce platí to, jak trávíte těch zbylých 23 hodin mimo trénink. Břicho se prostě dělá v kuchyni, a pokud budete dřít jako kůň a nepodřídíte tomu jídlo, výsledek bude minimální a přijde akorát demotivace.
Co tedy dieta? Co jíst a co ne? Rad je velké množství, ale co podle tebe opravdu funguje?
Nemám ráda slovo dieta. Já žádnou nedržím, pouze se snažím jíst zdravě a jídlo přizpůsobuji tréninkům. Dnes je na internetu tolik informací a druhů diet, že je hodně těžké si z toho vytáhnout pouze ty pravdivé informace. Základní pravidla jako pití čisté neperlivé vody, pravidelnost jídel, minimum oleje, žádné smažené, žádné cukrovinky a nepřejídání jsou už dlouho známá a ověřená. Aby to člověk vydržel dlouhodobě, tak si může občas dopřát nějakou sladkost nebo cokoliv, co má rád – to není na škodu a ještě to nastartuje metabolismus. Jsem toho názoru, že pokud je všeho s mírou, tak nic neškodí. Někomu vyhovuje i kvůli časovým možnostem jíst pouze 3 x denně, někomu 5 x. Vždy je to individuální. Je důležité pouze dodržet celkový příjem a obsah živin. Nejsou kalorie jako kalorie, ale to je téma samo o sobě.
Jak se ti daří skloubit zaměstnání a náročného koníčka, který se vlastně pomalu stává i profesí?
Popravdě, čím více mám klientů, tím náročnější to je. Je hodně důležité, abych na tréninky s klienty chodila v dobré náladě a plná elánu, protože lidé to z vás hned cítí. Nejde jen o to, že přijdou cvičit, ale často jsem jediný člověk za celý den, který se jich zeptá, jak se cítí a vyslechne si i trápení. Myslím si, že trenérství je spjato také s psychologií. Často lidé ke mně přijdou naprosto bez energie s myšlenkami ještě v zaměstnání. Odcházejí ale plni endorfinů a úsměvem na tváři. Vždy jsem chtěla lidem nějakým způsobem pomáhat a tohle je pro mě skvělá příležitost. Je nádherné měnit lidem život k lepšímu, učit je se mít znovu rád a ještě poznáváte spoustu nových přátel. Do té doby, než jsem začala trénovat, byl můj život jakoby nenaplněný. Přijde mi, že to co dělám, má smysl a že jsem tam, kde mám být. Vážím si toho a zároveň v to, co dělám, neskutečně věřím. To je asi základ všeho.
Co ještě zvládáš ve svém volném čase? Co ráda děláš?
Miluji přírodu, kde čerpám energii a klid, když už toho mám nad hlavu. Také mám svou psí přítelkyni, která se mnou tráví čas jak tělocvičně, při běhání, v kuchyni nebo i teď na klíně, když odepisuji na otázky. Druhým rokem se věnuji tenisu a jinak veškerý volný čas trávím v tělocvičně. Tím, že zatím ještě pracuji na plný úvazek, mi toho času už tolik nezbývá.
A jaké jsou tvé tipy na organizaci času?
Tak tohle je dobrá otázka. Asi bych taky ocenila nějaký tip jak skloubit zaměstnání, trénování, přítele, pejska, péči o domácnost a vlastní tréninky. Občas je to těžké. Ale když víte, že děláte to, co milujete, musíte pro to udělat maximum, aby časem bylo ještě lépe. Snažím se si nechávat den, který trávím jen s přítelem a pejskem, kdy odpočíváme a jsme jen spolu. I když děláte to, co vás naplňuje a pomáháte tím ostatním, nesmíte zapomínat na ty, kteří vedle vás usínají nebo vás denně třeba 20 x vítají jako by vás týden neviděli. Rovnováha prostě musí být všude.
Máš závěrem nějaká doporučení pro všechny, kteří zvažují, jestli se sportem začít?
Pokud už to nechcete dělat pro to, jak vypadáte, tak to, prosím, dělejte pro své zdraví. Není větší motivace pro život s pohybem, než zdraví a lepší psychika, která se s tím pojí. Pokud máte rádi tanec, tancujte, i kdyby jen v obýváku před zrcadlem. Pokud je vám nejlíp v teniskách a v lese, tak běhejte. Pokud naopak běh nesnášíte, tak to nedělejte, je tolik variant jak se hýbat. Vaše tělo je vaše vizitka, je to odraz vašeho životního stylu. To, jak se k tělu chováte, se vždy projeví. Nezačínejte s tím, až budete mít zdravotní důvod nebo vás rozesmutní pohled do zrcadla. Začněte hned, protože to chcete vy sami. Jste silnější, než si myslíte, ale nezjistíte to, pokud to nevyzkoušíte. Věřte si, mějte se rádi a usmívejte se. Nebude to snazší, ale bude to větší zábava. Přeji hodně úspěchů a silnou vůli.
Medailonek
Pavla Vaindlová (29 let)
- vedoucí obchodního oddělení
- získala certifikát instruktor fitness u Yoda Institut, certifikát funkční trénink a kompenzační cvičení a strečink v trenérské škole Petra Stacha
- Sledovat ji můžete na stránkách Be fit – Be happy
- Trénink si můžete objednat na e-mailu: P.Vaindlova@seznam.cz
Za rozhovor děkuje Jana Poncarová
