Slohovka
(Povídka) Veliké ticho. Jenom já sedím za katedrou, v ruce ten papír. Nikdo jiný už tady není. Nemusím nikam spěchat
Pokračovat ve čtení(Povídka) Veliké ticho. Jenom já sedím za katedrou, v ruce ten papír. Nikdo jiný už tady není. Nemusím nikam spěchat
Pokračovat ve čteníPo dvou lahvích pálavského Chardonnay a mrzkých těstovinách s lososem jsme vyšly na vzduch maloměsta. Kecala bych, kdybych řekla, že voněl
Pokračovat ve čteníPovídka o přáních, oblacích a snech. Protože tužby se o Vánocích plní. Jen si musíme umět správně přát.
Pokračovat ve čtení(Povídka) Otevřela pusu a místo pozdravu se rozkašlala. Trvalo to nekonečně dlouhou dobu. Bylo mi trapně. Dívala jsem se na
Pokračovat ve čtení(Povídka) Vagony sviští potemnělým tunelem. Lidé v nich sedí nebo se přidržují madel. Nemluví spolu. Jen se pozorují a vnímají jeden
Pokračovat ve čteníOkna učeben na mé střední škole směřovala do atria. V takových třídách byla zima a tma. Jak šťastní jsme byli, když
Pokračovat ve čtení(POVÍDKA) Záclony se ladně zhouply pod tíhou vánku, který v pokoji nabral takovou sílu, že popostrčil fotky rozložené na stole. Zdena
Pokračovat ve čtení„Jmenuji se Sidonie. Těší mě. A dneska jsem unavená, tak mě prosím šetřete a na nic moc se neptejte,“ natáhla
Pokračovat ve čtení(Povídka) Potíže s našimi kočkami nebraly konce. Začalo to docela nenápadně před třemi lety. Ve snaze být pořád matce při ruce
Pokračovat ve čtení(Vánoční povídka) Tereza se natřásala. Ve svém novém kabátě se cítila famózně. Otevřela dveře slušné středostavovské vilky. A znechuceně je
Pokračovat ve čtení