(Povídka) Veliké ticho. Jenom já sedím za katedrou, v ruce ten papír. Nikdo jiný už tady není. Nemusím nikam spěchat a brzo se setmí. Písmo na papíře je fialové, ne modré, psané asi gelovkou, které u nás na škole bůhví proč tak tuze zakazujeme. Měli bychom být rádi, že děti jsou ochotné ještě vůbec vzít…
Po dvou lahvích pálavského Chardonnay a mrzkých těstovinách s lososem jsme vyšly na vzduch maloměsta. Kecala bych, kdybych řekla, že voněl jarem nebo rozkvetlými stromy. Ale něco bylo ve vzduchu. Zastavily jsme se v půli prázdného chodníku. „Máš tabáček?“ otočila jsem se na Ni.
Povídka o přáních, oblacích a snech. Protože tužby se o Vánocích plní. Jen si musíme umět správně přát.
(Povídka) Otevřela pusu a místo pozdravu se rozkašlala. Trvalo to nekonečně dlouhou dobu. Bylo mi trapně. Dívala jsem se na zem a všimla si smítka na koberci. Zrovna jsem luxovala. Musela jsem ho přehlédnout. Přejedu ho znovu, až odejde.
(Povídka) Vagony sviští potemnělým tunelem. Lidé v nich sedí nebo se přidržují madel. Nemluví spolu. Jen se pozorují a vnímají jeden druhého. A tak se odvíjí příběhy, o kterých nikdy nikdo nemluví.
Okna učeben na mé střední škole směřovala do atria. V takových třídách byla zima a tma. Jak šťastní jsme byli, když se nám ve třetím ročníku dostalo té jedinečné výsady přesunout se do jedné z mála tříd v čele budovy. Odtud byla najednou vidět tramvajová zastávka, malý parčík a hlavně lavička pod našimi okny. Bylo to zajímavé místo….
(POVÍDKA) Záclony se ladně zhouply pod tíhou vánku, který v pokoji nabral takovou sílu, že popostrčil fotky rozložené na stole. Zdena zvedla šálek ze stolu a opřela se ve velkém křesle. Usmívala se a pozorovala dívku naproti sobě, která se zaujetím prohlížela jeden obrázek za druhým. Podobaly se. Dolíčkem v levé tváři, rýsující se drobnou vrásku mezi…
„Jmenuji se Sidonie. Těší mě. A dneska jsem unavená, tak mě prosím šetřete a na nic moc se neptejte,“ natáhla přes stůl ruku naproti drobné hnědovlásce. Stiskly si ruce jemně, ale pevně. Ženy podávají ruce jinak než muži. A já se v tomhle gestu podobám spíš mužům, pomyslela si Sidonie. Nic překvapujícího. Prohlížela si Evu, tak…
(Povídka) Potíže s našimi kočkami nebraly konce. Začalo to docela nenápadně před třemi lety. Ve snaze být pořád matce při ruce jsem se překotně přerazila a popadla kocourka, kterému cosi bylo. Ačkoli se u nás s kočičkami dveře netrhly, box po ruce nebyl. Deka ano. Kocourek zabalený v opelichané přikrývce vyvinul nadlidskou sílu a vysmýkl se přímo před…
(Vánoční povídka) Tereza se natřásala. Ve svém novém kabátě se cítila famózně. Otevřela dveře slušné středostavovské vilky. A znechuceně je zase zavřela. Teplo. Slunce. Sedmikrásky. Kdyby se psala pohádka O Marušce a dvanácti měsíčkách dnes, měla by ta holka snadnou práci. Natrhala by si kytky na prvním záhonu. A pro jahody by si došla do…
