Část české společnosti se v poslední době proměnila v obstarožní xenofobní a lhostejnou paní. Sedí v křesle zavřená ve své pohodlně zařízené vilce. Teplíčko a klídeček. Plná lednička ze slevového letáku. Nekonečné seriály na obrazovce, které nestačí stěna. Co se děje za tou stěnou, je tak trochu fuk.
Bistro bude! Pod tímto heslem se nesl benefiční večer v pražskému klubu FAMU pro Kuchařky bez domova, které působí v rámci neziskové organizace Jako doma. Benefice přinesla 85 351 korun, nadace Divoké husy přidá 60 tisíc korun, což dohromady dává sumu 145 351 korun.
„Jak můžeme označit dětský domov za špatný, když přece dětské domovy nemohou za to, že selhali rodiče. Dokážete si představit, že byste věděli, že u dítěte docházelo k týrání či zneužívání a vy musíte vše konzultovat s jeho rodiči a ještě dítě přesvědčovat, že musí ke své rodině domů?“ ptá se vrcholový sportovec Tomáš Slavata….
My, dospělí, jsme divní. V hlavě máme uzávěrky, nákupy, praní a žehlení. Jak si přemítáme pořád dokola úkoly, nevnímáme. Třeba ježečka, který se krčí ve křoví. Děti koukají na svět jinak. Někdy si poradí sami, jindy potřebujou, abychom se oprostili od svých neodkladných povinností a podali jim pomocnou ruku.
Proč jsem neadoptovala dítě v Africe? A proč nezachraňuji deštné pralesy? My lidé si přece toužíme pomáhat, je to naše přirozenost. V dnešní době je snadné pomáhat na druhém konci světa. Jenže… Když jsem potkala člověka, který v Africe sázel stromy, byla jsem unešená tou vznešenou myšlenkou. Jak nádherné a ušlechtilé. Dokud mi nezačal vyprávět,…
