Zamilujeme se – a svět kolem nás obvykle rázem zkrásní. Jako mávnutím kouzelného proutku. A pokud to dokážeme zařídit správně, může se odehrát zázrak. Zrodí se láska. Taková, která trvá. Navzdory nejrůznějším životním karambolům, které v nějaké podobě známe všichni.
(Desetivteřinovka) Parfémy, které mluví cizími řečmi, se promíchají na Karlově mostě. Světová parfumérie bez xenofobie. Z kavárny Louvre i přes uzavřená okna dráždí hladové kolemjdoucí krůtí řízečky s bramborovým salátem. Na Staromáku se přihlouple olizují trdelníky. Hovínka prdí na prosincovém slunci kousek od Petřína. Kolem francouzské ambasády zaburácí veterán a vypustí silný olovnatý výpar
Venku fučí vítr. Padá sníh nebo alespoň déšť. Ráno je ještě tma a odpoledne už je zase tma. Nálada nic moc. Pořád zima. Do toho rýma. A vůbec. Ale kdeže. Mějte zimu rádi. Jde jen o úhel pohledu.
Toužíme po ní všichni, ale neustále nám uniká. Je totiž nedosažitelná. Přesto ovlivňuje naše chování a jednání. Jistota. Nechte ji už konečně běžet. Osvobodíte se.
Srovnávat lze čísla. Ne lidi. Navíc ta čísla lze porovnávat ještě dost špatně. Znáte to – statistika. Eliminují se odchylky. Zaokrouhluje se. Tak jsem zase seděla na jehličí v borovém háji. Slunce pražilo do šišek. A vonělo to. Vdech. Aromaterapie opravdu „live“. Borovice prý léčí nachlazení a rýmu (tu mám vlastně celoročně) a taky čistí vzduchu….
Různé, zajímavé, přitažlivé a okouzlující protějšky žijí ve všech koutech naší republiky. Netýká se to samozřejmě jen domácí půdy. Naše drahá polovička se může pohybovat i za velkou louží. Vesmír, se podle některých nevyplácí podceňovat a vynechávat, ale nepředpokládám, že by většina z nás měla doma kosmonauta. Proto se ženám, které vzhlíží za svými muži vysoko…
Moudrých slov vypovídajících o tom, jak se spřátelit se sebou samotnou, byla napsána již velká spousta. Většina té moudré hromady v sobě nese jistý kus pravdy. Která z nás je však natolik disciplinovaná, aby se šroubovanými a většinou přísnými radami horko těžko dlouhodobě řídila? Vycházet se sebou samotnou bude vždy jen tak těžké, jak těžké si to…
Pohádky jsem jako malá hltala. Rozčilovala mě na nich jen jedna věc. Princezny čekaly na hloupého Honzu. Poslušně doma. Byly ohrožené drakem (nebo jiným ne-tvorem) a zachraňoval je muž. On byl akční, hrdinný, chrabrý. Nebo pohádka o Karkulce. Důvěřivá holčička s červeným čepečkem nese babičce košík s jídlem. Cestou potká vlka a ten ji sežere. Vlk je…
Dříve rarita, dnes naprosto nic neobvyklého –řeč je o nesezdaných párech žijících takzvaně na hromádce. Výjimkou nejsou ani nemanželské děti, které byly dříve naprosté tabu. Proč se lidé vyhýbají svatbě? Je manželství opravdu jen přežitek a kus bezvýznamného papíru anebo se za ním skutečně skrývá mnohem více? Jistota versus volnost Ačkoliv je v dnešnídoběspolečnost k…
Asi (spíše tedy určitě…) patřím k těm, kteří – když si „vezmou něco do hlavy“ – neúnavně hledají (a posléze většinou i najdou)cestu, jak si to prosadit. Pro někoho vlastnost nepoznaná (a tedy nepochopitelná, možná dokonce obtěžující a nepřijatelná), pro jiné samozřejmý (a nezbytný) rys jejich povahy, který se jim vyplácí využívat… Vzpomínám si na životní…
