Krásný a divoký kraj žítkovských bohyní. Aktuálně zkoušený materialismem
Stojím v malebné chaloupce poslední žítkovské bohyně Irmy Gabrhelové a třesou se mi kolena. Prohlížím si obraz s madonou, která v ruce houpe dítě. Je v kulatém dobovém rámu a visí nad postelí v malinkaté místnůstce, jejíž okna vedou do sadu. Občas se otočím na kamarádku a vyměníme si pohled. Musíme to vydržet, říkám si.