Spolu s tím, jak jdu víc a víc do hloubky sebe sama, objevuji. Objevuji nějaké nové, dosud nepoznané pocity, postoje, názory, o sobě i o druhých. Přicházím na to, že to, co mi vštěpovali ve škole, doma, už neplatí, všechno je jinak. Jako malé holčičce mi doma říkávali: „Neplakej, nevztekej se, buď potichu, buď hodná, jedině…
Nalila jsem si víno. Zhluboka se nadechla a podívala se na svého pejska. Leží mi zase u nohou. Když píšu, je tady se mnou. Když čtu, je tady se mnou. Když jdeme na procházku, jsem tam já s ním. Protože nevidí, neslyší. A přesto je tak šťastný a spokojený. Moje velká inspirace. Mé velké štěstí. Ale…
Jsme ženy, jsme báječné, jsme jiné. Jaká byla cesta od povzdechu feministky k nádherné labuti, která už nemusí bojovat s mocnými muži? Povzdech feministky O tom, že to ženy mají těžší, bylo napsáno moc. Hájí-li žena vehementně své zájmy, je protivnou babou. Když zvedne hlas pod tíhou emocí, je z ní rázem hysterka. Udělá-li to samé muž……
