Odehrálo se to v létě asi před patnácti lety. Uvelebená na čerstvě posekané trávě jsem přivřela víčka a oddala se snění, zatímco mě do tváře hřálo slunce. Snila jsem o své svatbě. Nebyla v bílých šatech, ale v džínách. Nevěsta nejela v limuzíně, ale na motorce. Nebo na koni. Nebyla pompézní, okázalá, ale skromná a od srdce.
Přišly roky, kdy jsem si zklamaná z rozvodu rodičů říkala, že svatba postrádá smysl. Že není muž, který by za to stál.
Pak se objevil. Muž, který souzní s mojí duší. Vzali jsme se. Jen trochu netradičně.
Popíšu vám svůj svatební den. Ne proto, že bych chtěla šokovat, zaujmout nebo se chlubit, ale proto, že třeba sami toužíte po něčem jiném a říkáte si, že to nemůžete udělat.
Můžete. Svatba je váš den, ne den vašich babiček, maminek, tetiček a dalších příbuzných.
Naše svatba se odehrála na místě, které jsem si vybrala už dávno. Krásný kout přírody, blízko lázeňské městečko a dobrá hospoda. Je to naše místo – vedli tam naše první výlety, objevovali jsme ho společně.
Byl podzim, slunečný den, listí hrálo všemi barvami. Byli jsme jen my dva, svědci, blízká rodina, náš pes. Oblečení praktické, protože po obřadě následovala procházka kouzelnou podzimní přírodou. Mé vysněné džíny byly pro takový okamžik více než praktické.
Obřad byl rychlý. Moje matka to ocenila. „Bylo to tak rychlý, že jsem ani neměla čas plakat.“ Jsem ohleduplná dcera, co myslíte?
Po procházce jsme si dopřáli trochu hodování – výborná bažantí polévka, pečená kachna, dezert. Další procházka nádhernou přírodou a doma trochu svatebních koláčků, vína a dortu.
Byl to úžasný den, na který moc rádi vzpomínáme.
Nepotřebovali jsme ani fotografa. Kouzelné fotky plné atmosféry obstarala naše svědkyně pomocí obyčejného fotoaparátu.
V kontrastu s mojí zkušeností jsou svatby některých mých známých – rozhádané rodiny, nespokojené tváře babiček, protože se akt odehrával podle jiného scénáře, než by si přály.
Statisícové částky. Pompézní nevkusné šaty. Hraný lesk. Snaha ohromit a fascinovat. Užít si svoji chvilku slávy.
I když, proč ne.
Většina dívek, které znám, snily o tom, že budou alespoň na chvíli princeznou.
Já měla jiný sen.
Ani jeden z nich není dobrý či špatný.
Důležité je jen to, zda si ho vyplníme. Zda naše svatba proběhne podle našich představ.
Ale vlastně mnohem důležitější je, jestli manželství, které ze svatby vzejde, bude spokojené.
