Srovnávat lze čísla. Ne lidi. Navíc ta čísla lze porovnávat ještě dost špatně. Znáte to – statistika. Eliminují se odchylky. Zaokrouhluje se.
Tak jsem zase seděla na jehličí v borovém háji. Slunce pražilo do šišek. A vonělo to. Vdech. Aromaterapie opravdu „live“. Borovice prý léčí nachlazení a rýmu (tu mám vlastně celoročně) a taky čistí vzduchu. Bych potřebovala vyčistit mysl. Zanáší se nesmysly. Jedním z nich je porovnávání.
Znáte to, však my ženy jsem tím známé. Jdeme po ulici. Mrkneme do výlohy. Tak není to dnes špatné. Ty šaty jsou hezké. Možná mohly být trošku kratší. Nebo spíš delší, pomyslíme si vzápětí, když proti nám kráčí žena vysoká, štíhlá, s dlouhýma nohama… Au. A najednou to kdesi loupne, píchne, zabolí.
No možná to je chabý příklad. Ono je bolestivé dobrat se jádra věci. Tak sedíte s kamarádkou. Posloucháte její nadšené vyprávění o luxusní dovolené. Úsměv křečovitě držíte a v puse cítíte kyselou závist. Od té je krůček ke srovnání. (Nebo je to vlastně naopak?) Tak jo, vydělává víc než já. Je úspěšnější. Má bohatšího muže. Je jiná.
Jo. Ta jinakost.
Vzhlížím k borovicím v tom kouzelném borovém háji. Jejich moudré koruny jsou klidné. Každá je jiná. Jedna má kůru víc členitou. Na druhé se urodilo víc šišek. Třetí je silnější. Tamta slabší. A ta nalevo je podivuhodně zkroucená. Když tady tak stojí a rostou (protože co jiného jim zbývá) musí vystát svoji sousedku. Ať je jakákoli.
Je to směšné pomyšlení a představa, že by borovice srovnávaly kvalitu své kůry. Počet šišek. Tloušťku kmene. Nebo odstín jehličí. Prostě si tak poklidně jsou. Každá na svém kousku země. S kořeny jinak zkroucenými – někde se pnou kolem kamene, jinde mají prostoru víc. Jiné podmínky vytváří jinou borovici.
No a tak jsme na tom i my.
Takže, až zase půjde kolem ta dlouhonohá krasavice…. Nebo spíš až zase budete mít dojem, že vaše kamarádka je na tom líp, protože… Vzpomeňte si na borovice. Cítíte tu jejich láskyplnou vůni?
Autorkou článku je Jana Poncarová, foto pixabay.com
