Rozhovor s Monikou známou jako Šiju v Brně

Monika o sobě na sociálních sítích uvádí: „Žiju v Brně…už 34 let…a šiju…učím se, tvořím si a v hlavě tisíc nápadů…“

Řekněte čtenářům do začátku tohoto rozhovoru něco o sobě.

Krásný den všem, jmenuji se Monika Puczok, pocházím a celý život žiji v Brně. Tři a půl roku jsem máma a při všech radostech, strastech i povinnostech se snažím si najít čas pro sebe formou šití a háčkování.

Co vše si lze od vás objednat?

Jsem člověk, který nevydrží dělat jen jednu věc stále dokola, takže u mě najdete celou řadu věcí. Vše co vyrábím, vzniklo díky synkovi. Vždy jsem pro něj vymýšlela něco, co využije ke hraní – takto vznikl a lze si u mě objednat např. hračkovak, garážovník, softshell outdoorovou dečku s garážemi, cestovní zvířátka s peřinkami v pidikrabičkách.

Druhá část výrobků vznikla zase jako vzpomínka na jeho miminkovské období – díky tomu u mě najdete k objednání memory medvídky, vzpomínkové dečky s polštářky. Dále je mi inspirací každé specifické přání zákazníků. Poslední byl například sponkovník.

Vzpomínkový medvídek

Jaký je váš neoblíbenější produkt?

Můj nejmilejší produkt je asi ten první, co pro syna vznikl a to je právě vak na hračky, který když jedeme na chatu, tak se vše skvěle zabalí do jednoho vaku, na místě rozbalí, uvnitř prostor zároveň slouží jako hrací dečka. Často volím dovnitř látku se silnicemi, kde si dítko může jezdit a hrát na řidiče.

Hračkovak

Jaká byla vaše cesta k začátku šití a jak se stalo, že je z toho nyní vaše práce?

Moje cesta k šití začala už na střední pár základními pokusy s mamkou a babičkou, jak ušít rovný ubrus apod. Zásadní okamžik byl na mateřské, kdy jsem měla kromě rodičovství potřebu rozvíjet se i v něčem dalším, nezakrnět a najít si zároveň svůj odpočinkový ostrov k vypnutí. Na Facebooku jsem si potom založila stránku Šiju v Brně jako takový blog o mé šicí cestě a postupně se začali ozývat nejen známí, ale posléze i neznámí zájemci a já tak začala šít i na zakázku a založila si na svou tvorbu vedlejší živnost.

Byl váš sen podnikat v tomto oboru? Co jste studovala nebo jak jste se vlastně dostala k samotnému šití?

Mám vystudovanou sociální pedagogiku, vedla jsem divadelní kroužek, ale dále jsem se pedagogice nikdy naplno nevěnovala. Mým snem bylo vždy vytvořit si něco svého, nějaký svůj projekt, ale dlouho jsem se hledala a nevěděla, co by to přesně mělo být. Kdybyste se mě třeba před deseti nebo pěti lety zeptala, jestli si myslím, že budu působit v odvětví šití, tak to bych vám nevěřila.

Garažovníky a sponkovník

Jakou práci jste dělala před šitím nebo ještě děláte?

Před rodičovskou dovolenou a i teď po ní pracuji na třičtvrtě úvazku jako vedoucí projektového týmu v brněnské romské neziskovce. Moc mě baví vést tým, tvořit prospěšné projekty pro druhé, ale zároveň jsem ráda, že mám i toho čtvrt úvazku na šití a můžu lépe skloubit práci s požadavky školkového synka.

Zajímáte se při vašem tvoření i o udržitelnost? Jak k ní přistupujete?

Toto téma mě spolu s recyklací oslovuje velmi. Už na střední jsem si dělala náhrdelníky z pet lahví. Bavily mě papírové koláže z letáků. Z kartonů od mléka a léků jsme dělali doma města. Zkrátka mě baví přetvářet staré věci na nové.

Vzpomínkové předměty

Když synek odrostl z miminkovských oblečků a já dumala, jak se na ty oblečky ještě stále dívat, jak je oživit, dál využít a nevyhodit je do koše. Často se jednalo o sem tam pokydaná bodyčka od příkrmů nebo děravá pyžamka. Tak mě napadla ta idea vzpomínkových předmětů. Vznikla tak postupně patchwork dečka, polštářky. Velká výzva byl vzpomínkový medvídek, na toho jsem hodně pyšná. Z úplných pidizbytečků jsem si potom vymyslela propojení mé lásky k šití a k háčkování a vznikla háčkovaná cestovní zvířátka s peřinkou v krabičce. Do budoucna by se mi líbily ještě z oblečků ušité girlandy, látková pexesa nebo mikiny s aplikacemi z dětských oblečků, které teď frčí hodně v zahraničí.

Cestovní zvířátka v minikrabičce

Chystáte nějaké další projekty s recyklací látek kromě šití upomínkových předmětů ze starých látek?

V tomto se budu zatím pohybovat asi jen v oblasti těch upomínkových předmětů. Ono je to dojemné i nejen z miminkovského období, ale také z věcí rodinného příslušníka, který už tu s námi nemůže být. Takto jsem vyráběla babičce vzpomínkového medvídka jako památku na dědečka.

Vzpomínkový medvěd pro babičku

Na jinou oblast recyklace se aktuálně nechystám. Bohužel času na vyvíjení nového není mnoho, ale věřím, že mám před sebou ještě hodně krásných projektů.

Co Vás inspiruje? Případně máte nějaký „vzor“, který vás zvlášť ovlivnil nebo inspiroval?

Inspirací jsou mi tři ženy z mé rodiny, které se mi v dětství věnovaly a rozvíjely mou kreativitu a to jsou dvě moje babičky a moje maminka. Moc ráda se taky inspiruji na různých instagramových profilech. Je úžasné kolik tvořivých lidí je a s čím přicházejí. Inspiraci nacházím na Pinterestu. Tam si i ukládám, co bych ještě chtěla všechno zkusit. Je to ale bohužel jako se čtením knih. Člověk by toho tolik chtěl stihnout přečíst a ony vycházejí stále nové a nové skvělosti.

Jaké reakce dostáváte od lidí? Existuje nějaký okamžik nebo komentář od někoho, který pro vás byl zvlášť odměňující nebo inspirativní?

Musím říct, že převážně je odezva moc krásná. Nejvíc mě dojímá, když mi zákaznice pošle fotku nebo vzkaz s odstupem času od dodání dané věci a napíšou mi, jak stále využívají na cestách hračkovak, jak si holčička stále hraje se zvířátkem v krabičce apod. Co se týče vzpomínkové dečky, tak jsem zaznamenala, že to několik maminek inspirovalo k tvorbě své vlastní Ptají se mě na rady, jak ji vyrobit, a to mě neskutečně těší a vždy se snažím být nápomocná.

Outdoor vak na hračky

Mohou se s vámi čtenáři potkat, ať už fyzicky nebo online?

Mohou mě potkat spíše online a to skrze příspěvky na Facebooku Šiju v Brně (odkaz zde) nebo na Instagramu sijuvbrne (odkaz zde), tam a ve zprávách moc ráda s čímkoliv poradím. Snažím se jinak teď také více věnovat tvoření videí z procesu šití. To byla pro mě velká neznámá, ale baví mě aktuálně zvěčňovat to kouzlo přeměny oblečků do medvídků apod. a lidem se to líbí.

Fyzické setkání – tam mi shodou okolností jedna paní psala poptávku na zrealizování tvořivého kurzu v Litomyšli, ale uvidíme, zda to nakonec klapne. Ničemu se ale nebráním, jen kdyby toho času bylo alespoň dvakrát tolik.

Chcete něco vzkázat čtenářům časopisu Sidonie?

Čtenářkám a čtenářům bych chtěla vzkázat, že stačí málo a sen, který máte, se může stát velmi brzy realitou. Pokud si za tím člověk jde, baví ho to, tak není třeba se ničeho bát a prostě jen rovnou začít. Všem také přeji pěkný blížící se adventní čas a do nového roku hlavně to veselé, kreativní a dobré.